Déšť

Úvodní scéna na palubě houpající se lodi nastiňuje přesně, s jakou nestabilitou prožívá svůj vztah manželský pár s dětmi, který se společně vydává strávit prázdniny. Žena unavená stereotypem, věčným staráním se o domácnost, léčí svou vnitřní nenaplněnost utápěním se v alkoholu, nekonečnými večírky a častými flirty s Cadym. Manžel si jejích záletů všímá a trápí se nad vyhasínajícím vztahem. Ze všeho nejvíce jsou ale raněny děti. Dcera Janey vše bedlivě pozoruje a snad i proto je její vztah s matkou ještě chladnější... Děti trpí, protože s přirůstajícím napětím mezi rodiči, je péče o ně zanedbanější, ještěže vztah mezi sourozenci je na výborné úrovni. Měla jsem pocit, jakoby se Janey chtěla mermomocí vyrovnat své matce jak v kouření, nošení oblečení, tak ve flirtech s Cadym. Film sám o sobě nebyl nijak zajímavý, dokonce mi nepřivodil žádné emoce. Ve skutečnosti pro mě snad ani nemohl být více chladný. Kamera bravurně zachycuje krásy přírody, ale to je tak vše, co bych mohla vyzdvihnout. Co říct závěrem? Film nepotěší ani neurazí, toť vše. (06.03.2008)

Lákadlem byl tady pro mě Marton Csokas, který mě zaujmul v Ústavu. Zase jedna z rolí pro něho jako stvořená. Magnet na ženskou představivost. Na první pohled idylická rodina, manžel, manželka, dcera, syn. Na druhý pohled manžel-ťuňťa, manželka-nadržená, ale na někoho jiného a děti? Těch mi tady bylo upřímně líto. A všechno mi to přišlo takový nedotažený, zkrátka čekala jsem víc. (24.06.2013)

1* drobná hvězdička Něco pochvalného? No, mělo to jen 92 minut a je tam hezká krajina. Pak taky ta hudba docela ujde a líbila se mi hned první scéna s dívkou v temné vodě. A to je myslím vše. Ale vydržel jsem to, abych neprošvihl třeba něco co mi zaujme. [X] Minus 4**** hvězdičky Film "Déšť" je umělecky působícím snímkem, který se snaží zachytit emotivní příběh citově izolované dívky za využití kontextového a imaginárně laděného retro léta v krajině, která ačkoliv není k nám blízká, nalezneme podobné artefakty jako v našem okolí, které je částečně nedotčeno civilizačními pochody lidstva, skrze časovou osu věků, až po podprahové vyjádření osobnosti samotné, za využití podbarvené kamery a vokálů přidružené době umístění děje za pomoci vyjádření komentáře jedním dlouhým souvětím, které zakončím krátkým komentářem, ve kterém se pokusím shrnout jak na mne film zapůsobil a co v mi zanechal, za pomoci katastroficky špatně využité či nevyužité interpunkce, která mi opravdu nejde. [X] Tento film je dle mého soudu úplně o ničem. (05.09.2008)

Zajímavé, přestože se film skládá většinou z dlouhých pomalých záběrů, ani trochu jsem se nenudila. Možná za to může ta naprostá věrohodnost a uvěřitelnost, kterou jsem z tohoto příběhu o jedné zpackané dovolené a několika zpackaných životech cítila, proto odpouštím i několikaminutový popis vaření ranní kávy. Máme tu rodiče, kteří se nudu, stereotypy a sílící odcizení snaží řešit každodenními večírky, permanentním popíjením ("dáš si něco k pití" je snad nejčastěji pronášená replika) a předstíráním, že je všechno v pořádku ("Proč musím jít s vámi na party?" "Protože jsme rodina a děláme všechno společně."). Máme tady dospívající dceru, která jim hru na šťastnou rodinu už nebaští a která vášnivě líbá kamaráda, kterým pohrdá, jen proto, aby ho vyděsila. A máme tu malého Jima, který si bezstarostně užívá prázdnin. Z rozdaných karet je jasné, že to nemůže skončit dobře. Oceňuji, že autoři vyrobili konec a nechtějí po mně, abych si něco domýšlela. Jen nechápu název, protože v celém filmu nezaprší a o dešti se mluví jen v jedné nevýznamné větě. (02.03.2007)

Novozelandska rodinka travi prazdniny v primorskem dome, kdyz starsi z dvojice sourozencu Janey si zacina uvedomovat, jak nestastni jsou jeji rodice spolu a radeji travi cas v podnapilem nebo nic nevytvarejicim stavu. Tento neatraktivni melancholicky film ma pres sve pomale tempo zajimave vyvrcholeni v podobe tragickeho konce jednoho ze slunecnich dnu. 50% (31.07.2007)