O dve slabiky pozadu

Katarína Šulajová by mohla být znamenitou režisérkou reklam či videoklipů, pokuď se ovšem hodlá věnovat celovečernímu filmu, doporučil bych jí podívat se po cizích scénářích. Po technické stránce vlastně perfektní film (hlavně úžasná kamera, hudba a řada zajímavě stylizovaných scén) totiž ztroskotává na nezajímavosti obsahu. A to bohužel nezachrání ani režisérčina půvabná a talentovaná sestra Zuzana. (02.06.2006)

nejako si nikdy nemôžem zvyknúť na slovenčinu v slovenských filmoch, aj keď ju mám veľmi rád, ale nejako mi nepripadá ako jazyk na filmovanie, ale to je možno nezvyk z toho, že som si nemal ako zvyknúť, keďže sa skoro nič netočí. Na tento film som počul úplne protichodné kritiky, tak som bol veľmi zvedavý. Ku ktorej strane som sa priklonil je jasné už len podľa toho, že som dal 4* (a nie preto, že som slovák a slovenskému filmu verím a zdá sa mi, že sa prebúdza) ale preto, že i napriek pár veciam, ktoré mi tak trochu (nie vyslovene, fakt iba trochu) vadili a napriek niektorým scénam, ktoré mi prišli nelogocké - sa mi film vcelku, s tým skvelým koncom, so sviežim nádychom, s krásnou a príjemnou hlavnou herečkou a blablabla - skrátka sa mi páčil, to je všetko. dobre, dobre, nie je to celkom obejktívna kritika, ale veľmi ma potešil, no čo? nemusím byť vždy za každú cenu objektívny . . . (01.08.2005)

Humor bez vtipu, po zdramatizovaní ani stopy. Zuzana Šulajová, hudba a pohodový feeling filmu sú OK. Ale k čomu to, keď je to tak neškodné a o ničom ako život mladého človeka na Slovensku? Filmy mam rád pre veci, z ktorých v tomto takmer nič nie je. Ak som dal zmysluplnejším Krutým radostiam 3*, tu nemôžem ísť nad 2*. (08.01.2005)

Sympatická Zuza skáče od dabingu ke studijním povinnostem, od přítele k francouzskému milenci. Několik okamžiků jejího uspěchaného života sledujeme v originální, vizuálně zdařilé atmosféře, v překvapivě svižném tempu, s překvapivě dominantní Zuzanou Šulajovou, kterou obsadila starší sestra, režisérka a scenáristka Katarína. Hlavní plus osobního příběhu (vedle vizuálního zpracování obrazu) vidím ve zvukové složce. Styl Jana P.Muchowa mi bez výjimky sedí, rušnost Bratislavy a poetiku Francie prokládá moderními hudebními trendy. Tudíž moje náhodné setkání se současnou slovenskou tvorbou dopadlo více než uspokojivě. (05.06.2006)

A toto bolo čo? Malý, nezávislý, slovenský film? Kéž by. Ambice režisérky, scenáristky a sestry herečky hlavní role v jedné osobě, Kataríny Šulajové, nepochybně zaváněly „evropským přesahem“, jenže po cestě k divákovi ono aroma vyčpělo. Filmu nelze upřít vyhraněný vizuální styl, který by i býval byl pochválena, kdyby nesloužil pouze k prezentaci šmrncovních obrázků ze stoprocentně „evropské“ Paříže. Šmrnc naopak nepostrádá pohledná hlavní hrdinka, jenž by i hrála, kdyby měla co. A kdyby stejně jako všichni ostatní herci netrpěla zásluhou przničských post-synchromů. Zvnějšku prázdný příběh se nás snaží nalákat na chutný vnitřek, ale nenechte se zmást, pod mámivou slupkou naleznete jenom další neprostupnou vrstvu šedivého prachu. Snové sekvence by pak nejspíš měly příběh obohacovat, nicméně jej ještě více rozmělňují. Nakonec budete rádi za tu střídmou stopáž. Níže napsané mě vzhledem k výše napsanému asi nezbaví image zarputilého odpůrce československé kinematografie, ale „také O dve slabiky pozadu má světlé chvilky“. Například chytré použití product placementu (u scén jako s láhvi Kofoly by se měli inspirovat naši – rozuměj čeští – filmaři), nebo chytrá kamera (rotace kolem osy stolu). Takže jaký bude verdikt? Máme před sebou film, který nikam nespěchá, nikam nesměřuje, prostě jenom je a je si vědom toho, že je (když se budou udělovat ceny za nejzbytečnější použití slova je v jedné větě, dejte mi vědět). Na samém závěru se mění v zrcadlo sebe sama, možná i slovenské kinematografie, ale jaksi ignoruje skutečnost, že předešlých osmdesát minut děje připomínalo zmíněné komorní drama o dvou ženách vedoucích dialog asi tolik, jako připomínají lidská játra lemuří konečník. Víc komornosti by filmu totiž úžasně prospělo. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Jordan, plagjoklas (02.06.2006)