Restart

Jeden telefonát z klubu na číslo vašeho přítele a po příchodu domů pozdě v noci zjistíte, že je celý váš byt pomalovaný slovy "sbohem". Rozchod se vší parádou. Pokud se pozorně díváte na nějaký českém filmu a přesto neuvidíte ani jeden sovětský tank, který přijíždí okupovat naši stověžatou matičku, jde na naše poměry o moderní film. Pokud si v průběhu filmu nevšimnete ani nejdné narážky na vpád spojeneckých vojsk v roce 1968, jde o supermoderní film. Restart je podle všeho supermoderní film. Scénář mi nepřišel nijak zvláště nedůmyslný, ale to je možná jen proto, že nemám dost nakoukáno. I některé scénaristické drobnosti, které jsem zatím jinde neviděl mě zaujaly (např. znásilnění). Vzhledem k tomu, že jsem neviděl např. Lolu jde také o jedno z mála děl, kde je hlavní hrdinkou žena (napadá mě jen Persepolis a Jana Eyrová) a tato hlavní postava je navíc vcelku pozoruhodná. Nejde totiž o klasického hrdinu (je velmi na místě aby ne-klasický hrdina byl hrdinka:)), která vám má být sympatická. Běžně bývá hlavním hrdinou člověk, kterej semtam zlikviduje pár lidí, ale vždycky je to "sympaťák", takže je divákovi to co dělá šumafuk. Sylva je hrdinka, se kterou se člověk ztotožňuje jinak než na základě sympatií a toto ztotožnění samo vyžaduje od diváku jistou vnitřní pokoru. Tolik je asi třeba říct ke komentářům jako "chtěl jsem ji cely film nafackovat" atd. K vizuální stránce asi není třeba se vyjadřovat, je to fantazie, obrovský příslib do budoucna. Julius Ševčík je první český režisér, se kterým doopravdy sympatizuju a na jehož další práce se doopravdy těším. Rozhodně je to autor, jehož tým si zaslouží dostat do rukou peníze na pořádnou produkci. První film - filtry a Khoiba, druhý film filtry a Muchow. 30.12.2008 (28.12.2008)

Vizuálně naprosto poutavé a velmi krásné. Po formální stránce nemá Restart absolutně žádnou chybu. Kamera je originální a neustálé zpomalování záběrů či vhodného použití filtrů či časté střídání ruční a statické kamery činí tento snímek nezapomenutelným. Dalším nepochybným kladem je hudební doprovod v podání Khoiby či Escona Waldese, jejichž hudba skvěle doplňuje prostředí a dodává filmu hodně potemnělý ton. Pro mě je Restart opravdu hodně velkým a hodně milým překvapením. Očekával jsem zcela něco jiného a popravdě - méně kvalitního. Pokud mi něco vyloženě vadilo, pak to byla postava Anny Polívkové. Ztvárnění její postavy zavání až přehráváním a to na mě působilo až příliš výstředně a rušivě. Příběh je jednoduchý a přímočarý, ovšem takové miluji a scény "co kdyby" příběh alespoň trochu příběh okořenily. Podle mě je to nejlepší způsob, jak upoutat divákovu pozornost a donutit ho nad smysluplností celého příběhu přemýšlet. Alespoň u mě to tedy fungovalo perfektně.. (31.01.2007)

Scénáristicky značně nevyrovnaný film. Dějová linie se celkem povedeně prolíná s představami hlavní postavy - hysterické Sylvy, nicméně samotný příběh je dost primitivní. Na české poměry je Restart vizuálně velice zajímavý a působivý, ale rozhodně se nedá říct, že by byl nějak příliš originální - spíše kompiluje osvědčené postupy podobně laděných zahraničních filmů. Jako přednost bych viděl především neokoukané tváře, avšak někdy jsem těm jejich postavám moc nevěřil. Dokonce i u Lenky Krobotové mi přišlo, že v úvodu to vyznání "slib mi..." přednáší jako básničku, než jako spontánní hrdličkování... Jako debut se to dá hodnotit docela kladně (předvším díky formě), nicméně to ostatní je děsný podprůměr, který je vlastně jen o přechodu z polohy "slib mi, že se nikdy nevezmeme" do "slib mi, že si mě vezmeš"... (20.07.2006)

Což o to, odvaha by byla, nechybí ani povědomí o možnostech současné videoprodukce. Co schází, je schopnost pochopit rozdíl mezi videoklipem a celovečerní filmovou tvorbou, chybí i zkušenosti a tvůrčí pokora. A neměl bych narozdíl od Julia Ševčíka zapomenout na pořádný scénář a lepší práci s postavami. V tomhle stavu jde jen o jednu z dalších četných slepých uliček české kinematografie a rozpačitému výsledku příliš nepomáhá ani přítomnost jedné z nejcharizmatičtějších hereček své generace a členky vysoce oceňovaného souboru Dejvického divadla Lenky Krobotové. Od Otakárovy tripově rozevláté Elišky, co má ráda divočinu, se sice Ševčík dostal o poznání dál, ale zdaleka ne tak, jak si zjevně podle pozitivních hodnocení mnozí myslí. Výsledek je totiž stejně afektovaný jako jeho hlavní hrdinka. Celkový dojem: 25 %. (11.08.2014)

Vďaka komentárom som vedel do čoho idem a tešil sa na obrazové orgie s akým-takým príbehom. Dopadlo to tak, že som poslednú hodinu snímku škrípal zubami a syčal - "tak už kurva začnite rozprávať aspoň nejaký ten príbeh". Ono tam teda skutočne nie je žiaden, pokiaľ za neho nebudete považovať debilné blúdenie streštenej nány. (19.05.2006)