Poslední dny Sophie Schollové

Soudní film o protinacistickém odboji skupiny německých studentů, kteří šířili protihitlerovské letáky a byli za to zatčeni a tvrdě potrestáni. Věčný boj idealistů s totalitní mocí je vždy zajímavým tématem, ať už jde o Kozinu, Galileiho, Fučíka nebo Sophii Scholl. I když film nenudí, v omezeném prostoru vyšetřoven gestapa, vězeňských cel a soudní síně se dá napětí generovat jen ze souboje idejí. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XM5A4ETW_Io (18.05.2010)

Poslední dny Sophie Schollové patří přesně k tomu druhu snímků, které sbírají hvězdičky za své téma a hlavního hrdinu. Tou je skutečná odbojářka popravená za protinacistickou činnost. Přestože se mi film v celku líbil, měl jsem a mám pocit určité schématičnosti ve zpracování a pohledu na Sophii Schollovou. Nemám nejmenší problém s výkonem Julie Jentsch, spíš s tím, co jí předepisuje scénář. Po drtivou většinu stopáže filmu je její hrdinka jednoduše statečná, nevypadne z role a s výjimkou dvou momentů nedává najevo své emoce, ačkoliv je v bezvýchodné situaci a hrozí jí jen to nejhorší. Téměř stále se usmívá a velmi rychle reaguje na verbální útoky vyšetřovatele. Četl jsem před časem řadu skutečných příběhů našich odbojářů a o jejich anabázi v nacistických káznicích, na gestapu, před německými soudy a posléze v koncentrácích. Gestapo a státní soud v Berlíně představovaly velmi dobře fungující mašinérii, která měla souzené zlomit a zničit. Vždycky pochopitelně nebylo nutné vyšetřované fyzicky mučit, někdy se přiznali dobrovolně. Metody byly ale v celé Říši podobné a k fyzickým trestům, výhrůžkám a nejrůznějším druhům mučení nebylo nikdy daleko. Aby si Schollová dovolila výchovnou přednášku svému vyšetřovateli o přednostech demokracie a hříších totalitního Německa a později totéž v menším vydání provedla i nechvalně proslulému Rolandu Freislerovi jako předsedovi státního soudu mi přijde značně nepravděpodobné, byť detaily ohledně soudu s Bílou růži neznám. Lidový soud v Berlíně ale dokázal zlomit i velmi tvrdé soupeře, mimo jiné se pod Freislerovým řevem hroutili zkušení váleční velitelé při soudu s Hitlerovými atentátníky nebo komunističtí odbojáři zvyklí na dlouholetou ilegalitu a tvrdou konspiraci. Zkrátka a dobře mi to přijde trochu moc školometské a předvídatelné. U nás to zní možná svatokrádežně, ale to už jsem měl pocit většího ztotožnění a reality při četbě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. (Pochopitelně necenzurované verze.) Celkový dojem: 65 %. (24.04.2009)

Gudaulin ma múdro poučil, ako veľmi môže byť tento film vzdialený od reality :-) Napriek tomu sa mi páčilo jeho spracovanie - zdalo sa mi také odosobnené, takmer dokumentaristické, až na mňa o to viac vplývalo (asi ako píše Ripo). Akoby postrádalo silnejšie prejavy emócií, všetko bolo také... triezve až chladné. Možno o to viac, že mi tvorcovia nepodsúvali srdcervúce scény rovno na lopate, hľadala som emócie za tvárami plnými sebaovládania... Oukej, zmanipulovali ma, dostali ma a dávam 5*, lebo sa mi fakt páčilo :-) Ale manipulujú nás takisto iné filmy o druhej svetovej, len pre zmenu opačnými metódami. (04.11.2009)

Každý NEMEC neznamenal NACISTA, aspoň občas - počas aktuálneho prebiehania druhej svetovej vojny, ale podotýkam, že „hrdých národných socialistov” bolo všade KVANTUM, medzi ktorými pôsobili udavači. Študujúci z mníchovskej univerzity si založili skupinu Biela ruža, čo de - facto znamená : „Máme plné zuby debilného IDIOTA HITLERA” !!! ( Pokiaľ sa nemecký dôstojník Claus von Stauffenberg, konečne odhodlá odstrániť VODCU, tak to ešte nejaký čas potrvá, bohužiaľ, „dotyčný terč je asi, ako mačka s deviatimi životmi” ? ) , a tak netrpezliví, inteligentní, mladí ľudia - Sophie Scholl spolu s bratom Hansom, a ďalšími, podniknú radikálne kroky, ktoré by mohli viesť ku zmene..., ( Samozrejme, tieto fakty porovnávam, len z pragmatického hľadiska. Možno práve von Stauffenberga inšpirovali hrdinské činy študentov ? Pochybujem, že sa poznali, lebo udalosti sa uskutočnili ešte pred spomínaným atentátom. ) ... ale s tým rozdielom, že poslucháči BOJOVALI SLOVOM, prostredníctvom LETÁKOV, rozširovali PRAVDU, ktorá bola zlomovo - bolestivá, čo sa takému drastickému nemeckému SUDCOVI Freislerovi, určite nepozdávalo ! Zbytočne je chodenie okolo horúcej kaše. Pri poslednej akcii na UNIVERZITE, keď sú vysokoškoláci na hodine, školník povie, že oni sa tu pohybovali, a tak to vehementne oznámi GESTAPU, ktoré sa zaraďuje ku zločineckému spolku. Čiže, budú predvedení pred vyšetrovateľa, kde sprvoti Sophie zatĺka, ako môže, ale skôr, či neskôr, sa prizná, lebo tak učinil aj jej brat Hans. Vo vyšetrovačke sa nachádza aj Christoph Probst, ktorý sa spolupodielal na tejto akcii Bielej ruže, pričom je zronený, lebo má 3 malé deti. Po trojdňovom vypočúvaní pôjdu na PROCES, pred brutálneho sudcu, ktorý sa absolútne vyžíval v udeľovaní TRESTOV SMRTI, áno, „stredoveká gilotína je pôvodne pripravená sťať hlavy trom rebelom”... Toto je extrémne psychologický vojnový film, v ktorom neúčinkuje vojna sama o sebe ( nevidím ani jedného jediného nacistického, či trebárs spojeneckého vojaka, ktorému by trčali črevá, či hrdinsky by sa vrhal do bojov... ), ale sú v nej začlenení členovia organizácie Biela ruža, ktorá OPOVRHUJE : Adolfom Hitlerom a spol, celou vojnou a jej krvavými kúpeľmi, ale aj koncentračnými tábormi smrti a cetera. FILM sa venuje najmä ROVINE / vyšetrovateľovi Robertovi Mohrovi, ktorý hustí, alebo lepšie povedané BUZERUJE do hlavnej aktérky Sophie Scholl. A práve to sú najlepšie scény, pasáže z filmu ! Jej herecká predstaviteľka Julia Jentsch, je naprosto vzrušujúca, podmaňujúca a strhujúca ! Pôsobí trošku staršie, akoby mala, ale to nie je jej chybou, pretože je o čosi staršia, ako bola v skutočnosti Sophie. Prekážalo mi to len veľmi málo. Na takéto niečo sa podujať, to chcelo veľkú ODVAHU. Zaradili sa ku osobnostiam, ktoré nikdy nezomrú. Gratulujem aj k tomuto filmu, ale najmä týmto skutočným hrdinom, ktorí prežívajú dodnes, o ktorých som doteraz nepočul. (16.08.2017)

Příběh natočený podle skutečné události odehrávající se během 2 sv. války v Německu, v Mnichově , pojednává o studentské odbojové skupině zvané " Bílá růže ", která vznikla na jaře 1942, vytvářela a distribuovala protinacistické letáky, osvětlující nelegitimitu a zločinnost tehdejšího režimu. Skupině se dařilo skrývat téměř rok až do února 1943, kdy byli odhaleni, vyslýcháni a následně postaveni před soud. Mezi členy skupiny patřili také sourozenci Hans a Sophie Schollovi. Tento film je takovou rekonstrukcí tehdejších událostí a režisér Marc Rothemund nám příběh předkládá především očima Sophie Scholl ( v podání EXCELENTNÍ Julie Jentsch ). Ta je opravdu velmi přesvědčivá a především díky ní, jsem měl z tohoto filmu takový zážitek. K nejlepším momentům celého snímku bezesporu patří výslechy Sophie, kdy dochází ke konfrontaci názorů mezi Sophie a vyšetřovatelem Robertem Mohrem o demokracii, svobodě slova, svědomí.... K postavě Sophie jsem cítil bezmeznou úctu, respekt a obdiv! Julia Jentsch dává do této role opravdu vše. Pevnost vůle, silný intelekt, velice silné humanistické cítění, naproti tomu je zde její dívčí " křehkost" . Pouze jedinkrát ( zcela pochopitelně vzhledem k nastalé situaci ) se dostavuje a ( my vidíme) její čiré zoufalství a strach, aby následně opět u ní převládla pevná vůle a přesvědčení, že tento jejich čin nebyl zbytečný a kdykoliv by jej zopakovala! Snímek netlačí zbytečně na pilu, ( což mu pouze prospívá ), ale přesto mě konec dost silně emocionálně " rozerval " a zasáhl! 1* za fakt, že takovýto snímek vůbec někdo natočil, 1* za poselství snímku, 1* za opravdu povedený konec a 4* za VYNIKAJÍCÍ Julii Jentsch. Opravdu silný zážitek , hodně silné 4* (22.04.2009)