Silent Hill

Rád vyhledávám nové lokality pro trávení dovolené, ale Silent Hill v tomto směru jednoznačně neuspělo. Počasí nic moc, žádné moře na dohled, obchody bez zboží a ani ti bubáci se svým bububu a huhly huhly nejsou kdovíjakou atrakcí. Nemohu s klidným svědomím napsat, že jsem se tam nudil, protože ty dvě hoďby uběhly celkem svižně, ale mě moc nebaví zamotávání lidí do ostnatého drátu ani upalování čarodějnic a když to srovnám s tím výletem na Kokořín ... (06.10.2013)

Líbivá fúze asijské obrazotvornosti, francouzského přeefektizovaného mainstreamu a videoherního looku. Nádherná výprava a vůbec ne sterilní vizualizace, tematicky to jde ale úplně mimo mě. Silent Hill hezky čančá prázdnotu, do které bych se přitom docela rád hlouběji ponořil. Nulový příběh tomu ale minimálně u mě brání. (10.12.2007)

Můj první opravdový horor, který jsem vlastně strachy málem ani nedokoukal. Ne třeba dodávat, že jsem ještě v té době nebyl zcela zocelen, ale i tak Silent Hill považuji za jeden z nejlepších strašidelných hororů všech dob. Námět je skvělý a napětí by se dalo krájet. Ještě několik týdnů po shlédnutí mne siréna vyvedla z mé komfortní zóny i v reálném světě. (29.01.2021)

Není to dokonalé a nebude se to zdaleka líbit všem, ale Christophe Gans natočil vynikající herní adaptaci a zároveň dokázal nakrmit laické davy. Silent Hill kráčí po zlaté střední cestě, o které všichni dlouhá léta vykřikovali, že neexistuje. Skvělá Radha Mitchell, atmosféra ve které se utopíte a audiovizuální hrátky promyšlené do posledního detailu. Ještě pár adaptací japonských herních pecek od pečlivých tvůrců a nebudeme muset do tohoto žánru kopat. Mezitím upalujte do kina, abyste si užili horor, který se distancuje od veškeré konkurence. Operuje zkrátka na úplně jiném území a nepodobá se ničemu, co letos vypadlo nebo vypadne z amerických hororových továren. A to je fajn. Moc fajn. (9/10) (15.06.2006)

Laik žasne, odborník se díví. Já jsem kombinace, totiž divící se laik. Dostala jsem, co jsem chtěla: bála se (občas), lekla se (párkrát), ptala se (pořád). Odpovědi bych asi dostala u odborníků - fandů hry. Ale konec mi to položil do úplně jiné roviny, ten konec v "bílém obýváku". Máme své vlastní vnitřní démony, noční i denní můry, které si musíme přeprat sami, protože i ti nejblížší, byť stojí přímo vedle nás, jsou vlastně někde "jinde" ? Ale to zas bude asi úplně jiný "horor". (14.07.2006)