Silent Hill

První polovina a úplný závěr jsou hodně dobrý - ten kontrast mezi prosluněným domem a Silent Hillem, atmosféra "ghost city", ve kterém sněží popel a v řádně zatuchlé a plesnivé škole pobíhají zakrslé potvory a dějí se zvláštní věci... Navíc skvěle fanaticky démonická Alice Krige, jenže - to, co se dělo od vstupu do démonova pokoje až těsně před úplný konec mě ani trochu nenadchlo. Měla jsem najednou pocit, že se dívám najednou na úplnějiný film. Atmosféra pryč a jediné co zbylo - tuna krve á la teenagerovská vyvražďovačka. Velká škoda, protože začátek vypadal taaaak slibně. (22.06.2007)

Gans určitě dobře věděl, že u herních adaptací musí mít forma vždy drtivě navrch před obsahem (aby dala zapomenout na jeho plytkost) a proto hned od začátku zaútočil působivým vizuálem hornického města duchů, či chcete-li popelavého předpeklí. Jenže párkrát zazní siréna, dozpívá Johnny Cash, Pyramid Head dokončí noc velkých nožů a přechází se ke geologii. A ta je, jak už kdysi správně řekl Andy Dufresne, naukou o čase (přemrštěná stopáž) a tlaku (víček na zavření očního krámu). Když se k tomu přidá, že motiv černovlasé pobledlé holčičky mstící na sobě kdysi vykonaná příkoří je již vyčichlý jak zvětralé saké a linie luštěninového Seana vykazuje zbytečnost prodejny slunečníků v Silent Hillu, je výsledkem sice zaznamenání hodná, ale úlitbou mainstreamu rozmělněná rozpačitost.. (16.04.2013)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Silent hill mě bohužel trošku zklamal. Čekal jsem slušnej horor s perfektní atosférou. Jenže hned od začátku mě film nedokázal plně zaujmout, bylo to hlavně tím, že jsem tu a tam nechápal chování postav a příběh mi přišel chaotický, občas nelogický a zmatený a tohle se v podstatě vleče celým příběhem až do konce, který jsem prozměnu znovu úplně nepochytil. Film vytváří spoustu otázek, ale nikdy na ně nedokáže odpovědět dostačujícím způsobem a to je asi jeho největší problém, pak se v ději snadno ztratíte a to zapříčiní občasnou nudu, asi to bude způsobený tim, že neznám příběh hry podle které to je natočený, ale přece jen si myslim, že film by měl být i pro diváka, který se stejnojmenou hrou nikdy nepotkal. Bohužel ani nemůžu říct, že by Silent Hill byl nějaký strašidelný, sice je městečko po vizuální stránce fantastický, ale ani temný pasáže a hromada demonů ve mě nedokázaly vzbudit skoro žádný pocit strachu a napětí jen málokdy, ale jinak je to zpracovaný opravdu pěkně a dokonce je to nakonec i dost krvavý, ale prostě to nemá ten správnej šmrnc. Co se týče herců, tak jich ve filmu navýběr moc neni, ale rozhodně to neni na škodu, spíš naopak, ještě bych klidně ubral třeba takovýho Beana, ten mi přišel dost zbytečný. Jediný kdo se dá z herců vyzdvihnout je Radha Mitchell, podle mě ta svojí roli zahrála velice dobře a možná i proto se přiklánim ke 4*, ale opravdu jen o kousek to uniklo třem. (30.06.2006)

Jednoznačne najlepšie filmové spracovanie počítačovej hry - že by sa tomuto druhu filmov blýskalo na lepšie časy? Silent Hill je zatiaľ jediný prepis, ktorý dokonale pochopil hernú predlohu a aj napriek odlišnostiam v deji dýcha neopakovateľnou "silenthillovskou" atmosférou. Spolu s desivo precíznym vizuálom tomu napomáha aj použite pôvodnej hernej hudby Akiru Yamaoku a tomuto geniálnemu ťahu tvorcom mi neostáva nič iné, len postojačky zatlieskať. Veľká pochvala však patrí aj výborne vystavanému príbehu, ktorý diváka s výnimkou záveru vôbec nevedie za ručičku a núti ho k premýšľaniu, čo je v tomto žánri v poslednej dobe skôr ojedinelým zjavom. Na mnohých divákov žiaľ mala táto chvályhodná snaha o iniciatívu opačný efekt, svet Silent Hillu ale určite neovplýva dejovou prázdnotou či priamo hlúposťou. Vyžaduje ale snahu ponoriť sa doň hlbšie. (17.02.2007)