O bojácném Floriánkovi

"Já přece nejsem žádnej podvodník !! Ále vodník !!" Že není utopenec jako utopenec a není Filip jako Filip, jednoho dokonale přesvědčí tahle ušmudlaná pohádková šmíra.. Jistě, jeden snadno odhalí, že Kozákův scénář s překvapivě opravdu hodně slušnými dialogy vychází z divadelní "hry", čemuž režisér uzpůsobuje celou mizansénu, a tak by snad i trocha té shovívavosti či odlišné optiky vůči té cílené lacinosti byla na místě, ovšem tradiční Filipova neschopnost pohybovat se v žánru ryze komickém - Skutečně myslím, že ten svůj smysl pro humor nemůže chápat ani on sám.. - a naprosto tragické herecké kreace, byť kupodivu takřka bez přehrávek, většiny zúčastněných veškeré snahy snadno utopí.. O Olšaníkově hudební složce se raději ani vyjadřovat nebudu.. (27.12.2015)

Je to sice pohádka natočená kompletně v kulisách s důrazem na fakt, že je tvořena pro ty úplně nejmenší. K tomu odkazují nejen pohádkově malované kulisy a písničky. Ale též konec, kdy duchové varují před lakotou a lží. Pozorní diváci si možná všimnou, že na sudu v hospodě se míhá stín někoho ze štábu zatímco hospodský mluví s dcerou. (11.01.2021)

Jedna hvězdička za tu hezkou mladou brunetku,která by stála za ...(však víte za co), ale jinak to byla teda píč..ina jako hrom! Ale co se dá dělat, složenky se platit musej. Na druhou stranu, kdyby v ČEZu, RWE a Veolii věděli, z čeho budou tihle "herci" tu elektřinu, plyn a vodu platit, tak jim radši počkaj. (08.05.2012)

Zcela zbytečně natahovaná pohádka (tam, kde by stačilo, aby si to rovnou vyříkali, nebo si dali pěstí, se to roztáhne div ne na roční období a spoustu opakovaných vět), kde vrcholem amatérismu jsou oba andělé a všechna jejich zjevení, bezděky vyvolávající smích. Jinak být Vojtkem, tak do holky, která mi nevěřila, zavrhla mne a šla za lepším, už příště nejdu, protože kdoví, kdy mne zas podrazí. Měla si vzít starostova syna a byl by klid. (27.12.2015)

Zase tak špatné to nebylo, jak sugeruje zdejší hodnocení. Pravda, Vojtek moc sympatický týpek není, ale zase Tabrea to svým zjevem vynahrazovala, takže jako dvojice vycházeli jako zcela průměrní lidé. Pohádka přinesla mnohé poučení, např. že vodníci stárnou mnohem rychleji než lidé a že je velmi důležité nedbat na matčiny rady a věnovat se karbanu, protože kdo neumí hrát karty, je bez kouzelného škapulíře zcela ztracen. Také z linguistického hlediska byl člověk obohacen, neboť slovo "plachořitka" nikdy předtím ani potom neslyšel. Ono taky není divu, páč z přísně logickýho hlediska to znamená člověka, který nerad ukazuje zadek na veřejnosti, a těch je (doufám) u nás naprostá většina. No a největší obdiv za mě sklízí autor a režisér tím, že snad poprvé v dějinách pohádek nechají hlavního hrdinu spáchat sebevraždu, byť tedy neúspěšnou (v případě Vojtka musíme zvolat "bohužel"!) (18.11.2017)