Snídaně na Plutu

Jak tu někdo trefně poznamenal, Snídaně na Plutu je irský Forrest Gump. Cillian Murphy si v roli sebevědomého transsexuála krade celý film pro sebe. Na rozdíl od Forresta je ale uvědomělý a i když dělá chyby, zůstává svůj. Ve filmu sledujeme Cilliana od raného dětství, kdy jej nechala matka na zápraží kostela, přes trable při dospívání s nošením ženských šatů, po jeho cestu za hledáním matky v Londýně, kde se v důsledku nedostatku peněz dostává do kontaktu s prostitucí. Celým příběhem se také táhne jakýsi konflikt Irska, jestli jsem správně pochopil, tak boj za osvobození. Ve filmu to není řečeno a souvislosti pochopí jen ti znalí. Faktem pro mě zůstává, že i když za první hodinu bych jasně dal čtyři hvězdy, začal jsem se postupně nudit, jak se příběh natahoval. Takhle je to pro mě těsně, ale za 6/10. (07.08.2014)

Ta lehká ironie a klouzání po povrchu tvoří největší problém filmu, ve kterém tak nic není vážné ani důležité, ale jen rozmarné a fragmentované, a lze tedy s lehkým srdcem zapomenout na vše, snad kromě dvou červenek, které milují mléko v láhvích. Když se mi po půlhodině okoukal styl filmu, bavila jsem se sledováním neustalých jízd kamery, ale to je poněkud málo na vyšší hodnocení. (10.10.2012)

There was a boy. A very strange enchanted boy. They say he wandered very far, very far. Over land and sea. A little shy and sad of eye. But very wise was he. And then one day. A magic day he passed my way. And while we spoke of many things. Fools and kings. This he said to me. "The greatest thing you'll ever learn Is just to love and be loved in return." (03.02.2010)

Herecky složité natolik, že už si musel na konci natáčení plést, čím vůbec je. Párkrát jsem se pobavila, akorát mě neskutečně vytáčela ta jeho ufňukanost a hysterická ukníkanost. Postava Patrika je jiná, opravdu hodně jiná a člověk nad ním může pociťovat akorát jistou formu lítosti, dokud nenajde sám sebe. (11.01.2015)

Scénář: Neil Jordan, Pat McCabe .. Ah...Ah...Ah...Ah...La...La La La... ___ 36 kapitol neuvěřitelného životního bloudění a hledání. Neil Jordan (tématem poté, co jsem viděl Crying Game, již nezaskočil) výborně nakombinoval zajímavý osud hlavní postavy s osobními i Irskými politickými problémy, nepochopením sexuální orientace v řemeslně působivém zpracování. Murphyho kočička je k sežrání, ideálně herecky ztvárněná. Guláš tématicky i žánrově zvláštní přesto perfektně fungující. Za výběr dobových hudebních vypalovaček velký dík. Neil Jordan umí překvapit, zaujmout, okouzlit, pobavit. Love you baby love. Sugar baby love. Love her everyday... 85%. (23.02.2010)