Mlhy na blatech

Jednoduchý film s takým naivnejším príbehom o prerode dospievajúceho chlapca zo zlého pytliaka na dobráckeho syna, ktorý pomáha druhým. Je dobre obsadený mladým a ešte chudým Hrušínským a nepriehliadnuteľným Štěpánkom. Dedinský život v jeho čírej podobe a občas aj nezvykle akčný a krvavý. Záver prináša pekné posolstvo, aj keď málo uveriteľné. (01.10.2020)

Děj tohoto filmu asi mnoho diváků neosloví. Je o selském lidu, vztahu k půdě a hlavně k Bohu. To vše úzce spojeno vytváří svět venkovského lidu na panství knížete Schwarzenberga na hlubockém panství. Je o mládí, o hledání cesty, chybách, křivdách a odpuštění. Rudolf Hrušínský coby mladík se cítí nedoceněn a nemilován a kope kolem sebe a dobrého slova pro nikoho nemá. Sedláky nenávidí, jsou tupí a omezení. On chce víc a nebojí se přitom i sejít z cesty práva. Nakonec ale pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí...70% (02.08.2012)

Téměř idilická selanka z jihočeské vesnice, popisují až dokumentárně jednoduchý selský život. U hyperférového hospořáře Zdeňka Štěpánka, který na grunt patří, jakoby se tam narodil a celý život pracoval, slouží i mládenec v podání mladičkého, démonického až ďábelského Rudolfa Hrušínského. Jeho herecký projev, ze kterého místy opravdu běhá mráz po zádech nachází bohužel partnera jen ve Štěpánkovi, tradičně skvělém. ___S napětím jsem sledoval nenásilné výchovné působení hospodáře na nevycválaného pacholka i jeho postupnou proměnu. Jo to tenkrát bývaly doby, když si pro někoho přišel četník, vedl ho přes celou vesnici a celá rodina z toho měla téměř smrtelnou ostudu.___Na můj vkus však ve filmu bylo příliš málo mlhy a ještě méně blat. Podivuhodnou temnou atmosféru snímku podtrhovat tak pouze Rudolf Hrušínský, tak mladinký herec a přitom podávající tak úžasný a suverénní výkon. (20.08.2011)

Rebel Hrušínský pobíhá po blatech a buduje kariéru místního Krále Krysy, a to za zády svého pantáty a pod nosem vrchnosti. Jediným minusem dramatu (které dle titulků „natočil František Čáp podle jihočeských vyprávění“ a jméno Klostermann se tu vůbec neobjeví) je překotně idylický konec. Ten se dal možná čekat – na rozdíl od vynikající kamery, rámující kravky jdoucí na pastvu, venkovskou práci zaniklých dob a krajinu vůbec – úvodní scéna, kdy se skrz průsvity v korunách stromů dostáváme k jako socha nehybnému Vojtovi zasazenému po pás do vody, s nahým trupem a s trojzubcem v jedné a loučí v druhé ruce, zatímco po blatech se valí mlhy, je překvapivá a skoro mýtická. Druhá věc je erotické dusno jak před bouřkou. Jinak živelný Vojta se snaží ovládnout, ale Apolenka mu to rozhodně neulehčuje, když za ním přijde do sena nebo se povaluje v trávě a pozoruje šnečí páření. No a scéna „Vykasej si sukni, ať si ji nenamočíš“… (02.03.2020)

Tipuji, že to měla být česká odpověď na nacistický film Zlaté město, nebo taky ne - oba filmy se odehrávají na jihočeských Blatech (i když zmíněný Harlanův film jen v první a poslední třetině) a oba kladou důraz na vztah člověka k půdě. Nicméně Mlhy se ani tak nezabývají bažinami, jako rybníkářstvím a za zmínku stojí i vztah českého sedláka ke spravedlivé šlechtě. Co se příběhu týče, film se rozjíždí pomalu a teprve od druhé poloviny mě začal zajímat. (31.07.2011)