Mlhy na blatech

Děj tohoto filmu asi mnoho diváků neosloví. Je o selském lidu, vztahu k půdě a hlavně k Bohu. To vše úzce spojeno vytváří svět venkovského lidu na panství knížete Schwarzenberga na hlubockém panství. Je o mládí, o hledání cesty, chybách, křivdách a odpuštění. Rudolf Hrušínský coby mladík se cítí nedoceněn a nemilován a kope kolem sebe a dobrého slova pro nikoho nemá. Sedláky nenávidí, jsou tupí a omezení. On chce víc a nebojí se přitom i sejít z cesty práva. Nakonec ale pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí...70% (02.08.2012)

Není divu, proč se tento film za našeho režimu moc nepromítal, bylo tam poněkud přepánbíčkováno. Ale to je nutné přehlédnout. Tenhle film jinak patří k jedinečným dílům naší kinematografie. Zajímavá u mě byla konfrontace dvou českých legend dvou hereckých generací - Zdeňka Štěpánka a Rudolfa Hrušínského. Ten v dobách svých počátků ještě poněkud přehrával, čímž ale zdůraznil rozdíl mezí ním - schovancem, a slabošským sedláckým synkem (V. Salač). Jarmila Smejkalová byla méně výrazná, Průchova scéna opilce byla opravdu skvostná. (31.10.2020)

Téměř idilická selanka z jihočeské vesnice, popisují až dokumentárně jednoduchý selský život. U hyperférového hospořáře Zdeňka Štěpánka, který na grunt patří, jakoby se tam narodil a celý život pracoval, slouží i mládenec v podání mladičkého, démonického až ďábelského Rudolfa Hrušínského. Jeho herecký projev, ze kterého místy opravdu běhá mráz po zádech nachází bohužel partnera jen ve Štěpánkovi, tradičně skvělém. ___S napětím jsem sledoval nenásilné výchovné působení hospodáře na nevycválaného pacholka i jeho postupnou proměnu. Jo to tenkrát bývaly doby, když si pro někoho přišel četník, vedl ho přes celou vesnici a celá rodina z toho měla téměř smrtelnou ostudu.___Na můj vkus však ve filmu bylo příliš málo mlhy a ještě méně blat. Podivuhodnou temnou atmosféru snímku podtrhovat tak pouze Rudolf Hrušínský, tak mladinký herec a přitom podávající tak úžasný a suverénní výkon. (20.08.2011)

Musím říct, že v takové roli jsem Rudolfa Hrušínského viděla úplně prvně a dost mě překvapil. Hrál takového drsného samorosta, který si dělal všechno, co chtěl a za práci taky uměl vzít, ale na venkově to jinak nešlo. Muselo se pracovat od božího rána až do večera. Tohle je přepis Klostermannova románu? Já znám Klostermanna jako básníka Šumavy. O tom, že by ve svých dílech zabrousil i do Jižních Čech jsem neměla ani ponětí. Ale pořád jsem si říkala, že mi na tom filmu příjde něco povědomého. Jen jsem nemohla přijít na to, co to bylo a on se z toho vyloupnul můj oblíbený spisovatel. Vlastně kvůli němu mám Šumavu vrytou pod kůží a miluju ji. (07.07.2011)

Nejdivočejším koněm z celé Potužákovy stáje je Vojta. Vojta je nevycválaný samorost s dobrým srdcem, které se však stydí ukazovat. A tak jen plive na všechny strany trošky jedu, aby náhodou nevypadal jako milý kluk. Jen před mladou Potužákovou si na nic nehraje, před tou beze studu odkrývá i své nejsvětlejší a nejcitlivější stránky. Rudolf Hrušínský se beze strachu postavil před kameru a dal svému Vojtovi tolik emocí, co mnozí jeho mnohem zkušenější kolegové nedokázali věnovat svým postavám ani dohromady. Zcela zastínil i jako vždy výborného Štěpánka, který zde má menší roli, takže výslednou kvalitu filmu příliš ovlivnit nemohl. Mlhy na blatech stojí a padají s Rudolfem Hrušínským. (05.02.2023)