Sépie a velryba

Ani v najmenšom nezdieľam nadšenie svojich hodnotiacich kolegov. Už úvodná scéna rodinného tenisového zápasu (obrazová metafora toho, kto bude s kým a proti komu hrať v priebehu filmu) mi pripadala lacná a schematická - a tento pocit ma málokedy opustil celých ďalších 80 minút. Z dialógov celý čas šuští papier, údajná realistickosť a civilnosť postáv mi skôr zaváňala topornosťou a ďalšia VEĽKÁ metafora s krádežou pesničky Pink Floyd (akože neschopnosť postáv žiť svoj život autenticky) je už vyslovene z rodu trápnych. Najtrápnejšou je ale postava Bernarda, ktorého "literátsky" jazyk by aj v paródii na pseudointelektuálov pôsobil prepísknuto. Veru, miestami som až neveriacky krútil hlavou. Ten film je totiž natočený rovnako nepodarene, ako nepodarene žijú svoje životy jeho protagonisti. (04.08.2006)

Cez všetku originalitu, ktorú v sebe má názov, film tú svoju akosi nenachádza. Akoby sa vo všetkým obsahovým viac podobal na tú sépiu. Malý, tvarom nevýrazný, obsahovo jednotvárny. Patrí do kategórie nezávislých, kde si herci viac všímajú a využívajú svoje herecké vlohy, tak aspoň tým to celé zachraňujú a na celkový pomalý, pomerne nudný príbeh (teraz naozaj nechápem nomináciu na scenár) sa dá aspoň pozerať. 60%. (05.12.2007)

Dost mě překvapuje nízké hodnocení. Já o filmu nikdy neslyšela, a po dokoukání se rozhodně řadí mezi oblíbená dramata. Úplně obyčejná situace popsaná tak výstižně, reálně a zároveň záživně a vtipně? Naprosto geniální. Postavám jsem věřila každé slovo a každý pohyb a scénář opravdu vypiplán. Tento film si rozhodně zaslouží červené hodnocení. 5* (10.07.2017)

Je to civilní, osobní, otevřené a vlastně milé. Jenom jsou všechny čtyři hlavní postavy narušená individua hledající sebe sama v komplikovaném rodinném zmatku, který je obklopuje. Za mě to byli ale sympaťáci a celou dobu mě zajímalo, jak to s nimi dopadne. Celé je to především o silném a uvěřitelném scénáři a několika výborně vypointovaných vtipech. Je to o lidských vztazích, tenisu, masturbaci, velrybách, dětství a taky o tom, že i když jste vaši milovanou píseň nenapsali, ale promlouvá k vašemu srdci opravdu hluboce, tak to o ní vlastně můžete tvrdit. Pohlazení po duši pro ty divnější z nás. (28.08.2016)

Celkem průměrný příběh o rozvádějících se rodičích dvou teen synů, kteří se horko-těžko vypořádávají se svými vlastními problémy a ještě navíc stojí před rozhodnutím u kterého z rodičů budou vlastně žít a jejich prozření, že rodiče nejsou tak ideální, než jaké byli jejich iluzorní představy. Chybělo tam trochu větší prokreslení hlavních postav. Takhle to budilo dojem, že každý z nich bojoval hlavně sám za sebe a otevřený, rádoby zajímavý konec mě tentokrát také nijak zvlášť nenadchnul. Plusovým pozitivem byi rozhodně Pink Floydový soundtrack. Nad trojku dnes ale rozhodně nejdu. (24.11.2012)