The Day of the Doctor (S07E15)

Tak tohle se povedlo! Velká paráda! Sice jsem měl z počátku problém s přechodem z vážné roviny do takové odlehčené, ale přežil jsem to - není to ovšem čistých 5*. Každopádně, kdyby to zůstalo celé ve vážném a dramatickém tónu, byla by to super hyper pecka. Takhle jen velká paráda. :-) Potěšil návrat Tennanta, starý Doktor má taky šmrnc, děj výborný, pohled zpět a shrnutí také. Není moc co napsat více - skvělé! Howgh! (28.10.2019)

Nevím, asi nikdy nebudu vědět, jestli Moffata milovat či nenávidět a jestli je to génius anebo blázen. Co ale vím je to, když se mě někdo zeptá na nejoblíbenější epizodu Doctora, tak s největší pravděpodobností řeknu tuhle. Vždyť co scéna, to prostě paráda. Tennant a Smith spolu. Příběh propletený a přitom pochopitelný. Horda vtípků, pár dovysvětlení. A proč vlastně tedy Moffata nenávidět? Protože v tom z celkového hlediska udělal ještě větší bordel, opět si určitě neodpustil pár nesrovnalostí (které však z hlavy hned vypouštím, páč to se u Doctora musí) a hlavně absolutně nenavázal na konec 7. série, což mě vpravdě trošku zklamalo a doufám, že to napraví vánoční díl. Ale jinak rozhodně jeden z nejlepších Doctorů vůbec. (25.11.2013)

Jedno se Moffatovi musí nechat, i když to občas přežene a jen horko těžko se vymotává ze svých překombinovaných zápletek, rozhodně je za všech okolností originální a navíc se nebojí riskovat, takže když už se mu příběh povede, stojí to vážně za to. A přesně tohle se stalo v toužebně očekávané epizodě k padesátému výročí. Protože dokázal v sedmdesáti pěti minutách vzdát epický hold celé dlouhé historii tohoto britského fenoménu a zároveň přijít s revolučním zvratem, který seriálu nastoluje zcela nový směr a možnosti do budoucna. Když k tomu přidám báječnou a vtipnou interakci mezi Desátým a Jedenáctým Doctorem (na které jsem se mimořádně těšila), skvělý výkon Johna Hurta, jemuž bych z fleku dala několik samostatných sérií a když jim k tomu přihrávají Rose s roztomilou Clarou, nevím co víc bych si mohla přát. Sice jsem se někdy ztrácela u narážek na klasické série, které jsem ještě neviděla, ale na diskuzích, kde se dopodrobna řeší snad i ponožky, které měl kdekterý Doctor v kterékoliv epizodě na sobě, jsem to snadno dohnala. :-) (25.11.2013)

Tak dvě shlédnutí během 18 hodin a hodně času na uležení a usazení myšlenek. Díky Doctore za to! Konečně se mohu pustit do komentáře s aspoň částečně čistou hlavou. A upozorňuji, čtení bude plné SPOILERů a rozhodně ne pro slabší povahy či pro hatery Doctorovi! Ačkoliv jsem po prvém shlédnutí měl plno výtek a některá drobná zklamání, rozhodl jsem se vzít do ruky sonický šroubovák a rozložit tyto neshody na subatomární úrovni. 50ileté výročí jakéhokoliv seriálu totiž není úplně samozřejmou věcí, naopak jedná se o úkaz, hodný pocty. Byla tato pocta dodána i autory této výroční epizody? Snaha o to určitě byla. Díl je plný epických scén a výborného herectví. Jak už ale bývá Moffatovým nešvarem, chybí jistá soudržnost, čímž tyto scény působí trochu osamoceně, přestože mají sílu a koule (podobně jako Stonehenge speech či Atraxi speech). Na druhou stranu jsou propojeny až komickými a úsměvnými scénami a milými vtípky či odkazy na historii seriálu. Jak už jsem zmínil, všichni účastnění hrají nadstandartně, ovšem nejvíce ze všech vyčnívá John Hurt, jehož ukázkové herectví mě dokonale oslovilo (pokud mě nějaký výkon ohromí, mám tendenci napodobovat jeho herecká gesta a mimiku, což se právě stalo). Co se týče děje, zápletka se Zygony je sice vedlejší, přesto přináší klíč k rozseknutí nějvětšího dějového uzlu nového Doctora. Ano, můžeme prohlásit (SPOILER), že záchranou Galifrey Doctor přichází o obrovskou charakterovou motivaci, že mu bere jeho zápal, ale to není pravda, pořád je ještě spousta životů a smrtí, za něž Doctor bere veškerou odpovědnost na sebe. A i tak, vznikají přinejmenším dva nové velké atory arky. Jedním z nich je dozajista hledání Galifrey a tím druhým osudová cesta na Trenzalore. Čili pro 13. doctora je toho připraveno ještě dost. Detaily, které mě nejvíc potěšily? Krásné propojení všech 13 doctorů, které nepůsobilo hloupě ani moc uměle, i když byly použity scény z jiných dílů; poté Hurtova regenerace a nas.aný pohled Capaldiho očí! A co se týká závěrečné scény "Kurátor"? To je přece jasné, na stará kolena si Doctor vybere svoji nejoblíbenější podobu, odejde do důchodu a bude pracovat v Podzemní galerii... :-D Geronimo! Allons-y! For god's sake! 90procent! (25.11.2013)

Typická Moffatovina, inak sa to ani nedá nazvať. Je to neskutočne prekombinované a typicky Moffatovsky nevinné, pretože sa zdá že podkopal všetko čo sa dalo, ale v skutočnosti je to presne naopak. Je to whovianský manifest, pri každej druhej minúte hlboký nádych a povzdych nad parádnosťou odkazov, Zygoni fajn, Hurt s Tennantom fajn, celkové temné posolstvo fajn, pochopil som čo znamenalo to "zmenenie seriálu od základu". Najsmutnejší je však finálny ťah ktorý mega nedáva zmysel, samozrejme, War Doctor, 10. a 11. sa stretli vďaka časopriestorovému úkazu ktorý vytvorilo Momentum, dokonca dokázalo prebúrať časový zámok a dovolilo Doktorovi zastaviť War Doktora pred 100% stlačením tlačítka tým husárskym kúskom (nechápem, prečo môže byť taká neskutočne silná a nebezpečná vec dokáže byť ľahko ukradnutá a vôbec existuje...), ale následné povolanie všetkých Doktorov zo zafixovanej línie času je už moc, nostalgické, ale moc. Ale Capaldi potešil (aj keď rovnako nedával zmysel). V konečnom dôsledku pekné, úžasné, nostalgické (scarf, Baker!) ale veľmi, veľmi, veľmi, zdôrazňujem veľmi timey-wimey. 7/10 (25.11.2013)