Pán času

Byl to vesmír, který jsem nechtěl a nepotřeboval znát. S triky jak z Červeného trpaslíka, s historií, do které se proniká jen velmi těžko a s pověstí kousku „pro celou rodinu“, za kterou se dá schovat leccos. Je proto úsměvné, že jsem si kdysi pustil epizodu Rose s tím, že jsem měl v té době největší náladu jen na „něco britského“, případně „něco dobrodružnějšího.“ Navíc tohle není univerzum jen tak ledajaké. Je to obrovský kus fandomu, do kterého se dá skočit na mnoha místech a všechna mají svá pro i proti. I s odstupem považuji právě výše zmíněnou epizodu za ideální start, protože brzy po ní přijdou pro seriál příznačné vzpomínky na všechny možné minulé nepřátele, ale zároveň i jejich opětovné představení. Opětovné proto, že Doctor se svou Tardis poprvé rozhodně nepřistál v roce 2005, ale hluboko v šedesátkách. I tam jsem se zkoušel vydat, ale dnes už to jde jen těžko. Nejde totiž jen o pár ani o pár desítek epizod s takřka nulovými triky a bizarními maskami. Ten Doctor, který se vysílal od roku 1963, měl téměř sedm stovek dílů a zdaleka ne všechny (období) stály za to. Ať už kvůli černobílé kombinaci, nebo kvůli více než úsměvné výpravě, nebo klidně jen protože doba se nenávratně změnila a některé epizody se ani nedochovaly. Ať už měl ale hlavní hrdina tvář staršího mudrlanta, kudrnatého ztřeštěnce nebo zasněného blondýna, vážím si té jinakosti a vývoje a od každé regenerace (nejoddanější fanoušek pozemšťanů přece nemůže jen tak lacině zemřít) jsem si něco ochutnal. Ať už v podobě pár epizod nebo přečtení neuskutečněných scénářů. Ale to ústřední období pro mě začíná právě až ve chvíli, když velký fanoušek Russel T. Davies zkusil oživit svůj oblíbený seriál a rozpoutal horečku všech fanoušků sci-fi, vesmíru, časoprostoru, romantiky, napětí a dobrých seriálů. To období, kdy mi slova jako Gallifrey, Tardis, Dalekové nebo sonický šroubovák přivodily mrazení v zádech a za následek měly vlnu, kdy jsem četl jakoukoli novinku o nových epizodách, komiksy, povídky, romány a doma pečlivě uchovával právě jeden takový šroubovák, mám dodnes v paměti jako kouzelné a s drobnými proměnami a přestávkami trvá dodnes. A přestože na sebe série navazují, je jich už tolik, že se o nich rozepisuji raději v profilech jednotlivých sezón, občas i u jednotlivých epizod, protože „speciálů“ jsou dnes již desítky, nejčastěji vánočních, ale i novoročních, narozeninových, podzimních a různých dalších a do jednoho komentáře už se moje výkřiky zkrátka a dobře nevejdou. Uvědomuji si, že kdo seriál zná a má rád, ten se teď možná potutelně usmívá a půjde si pustit nějakou svoji oblíbenou humornou nebo naopak uslzenou scénku. A ano, uvědomuji si i to, že kdo seriál nezná, ten nechápe, co jsem to právě napsal. Ale právě někomu takovému nejvíc závidím, že si teď může pustit nejen Rose, ale později i Doomsday, Blink nebo Heaven Sent, bát se Ticha, sledovat stíny v knihovně, těšit se, kdy se objeví River Song, milovat Rose, Amy nebo Claru, pochopit kult kolem Davida Tennanta a zkrátka nevědět, co bude dál a jen se těšit. U málokterého seriálu jsem tak často byl malým klukem. (05.10.2011) (méně) (více)

1.série: Ano, od Torchwoodu k fenoménu Doctor Who. Postup by měl být asi jiný, ale kdybych viděla jen první sérii nového seriálu Doctor Who (2005), nikdy bych tomuto fantasy vesmíru nevěnovala víc pozornosti. Uznávám ale, že na seriálu je něco chytlavého. Přeci jen v jednoduchosti je krása. Je to takový zábavný náhled na cestování časem a na naši minulost i budoucnost. Kdo by však řekl, že se originál a jeho spin-off mohou tak lišit ve vykreslení postav i vyznění seriálu.... Seriál je sice vtipný, ale také dost naivně provedený (nemyslím jen efekty), což mi nějak znesnadňuje udělat si k němu bližší citový vztah. První sérii tedy musím hodnotit zatím jen průměrněji, jelikož jediné působení na emoce přinesl vztah Rose a jejího otce. Odlehčené zachraňování světa a svérázný humor mi nějak nestačily, i když byl Doctor sympaťák. Hodnocení: ***, 65%. 2.série: Někde u třetího dílu jsem si na nového Doktora zvykla a docela si ho zamilovala. Zábavnost s každým dílem roste a zápletky jsou mnohem zajímavější a navíc jdou víc do hloubky. 4.díl s Madame De Popmpadour mě uchvátil a musím uznat, že seriál začínám milovat, na čemž má velký podíl i David Tennant a jeho neuvěřitelně charismatický desátý Doctor. Love him. 2.série mixuje emoce a osudové problémy a teprve tato série vás okouzlí. Zvedám hodnocení ****. 78% 3.série: Až když něco ztratíme, poznáme, jakou to pro nás mělo cenu. Teprve v této sérii se konečně ujasní vztah Doktora a Rose. David Tennant už vás má omotané kolem prstu a vy jste ztraceni v kouzelném světě podivného Doktora, a když zve další společnici na výlet, trochu i toužíte být tam a proletět se, vidět vznik planety Země, vidět jiné světy, vzdálené vesmíry. Je to kouzelný, naivní seriál, ve kterém Pán času neustále někoho zachraňuje a vás to jen tak neomrzí. Je to pro mě trochu návrat do dětství, kdy stačila papírová krabice a já měla pocit, že jsem ve vesmírné lodi a cestuji po galaxii. Jo, tenhle seriál není pro každého. Zvu všechny snílky a fantasty na kouzelný výlet časem a prostorem. Hodnocení ****. 85% 4.série: Charismatický Tennant, další sympatická společnice, mnohem větší ohrožení Země. Vše už není tak úplně kouzelné, díky zpracování to ale není ani přehnaně vážné. 4.série je sice povedená a má ještě povedenější speciální dvoudíly, ale právě onen pokus o zvážnění je něco, na co se opět musí trochu zvykat. Konec je důstojným, nečekaným a dojemným rozloučením s Doctorem Tennantem. **** 80% Ráda se k seriálu budu vracet, přesto se z něj nestala vysloveně závislácká podívaná, možná i proto teď nemám chuť zvykat si na nového Doctora. Trefný komentář - Puddle. S odstupem času na seriál musím stále myslet....dostane se vám pod kůži a najednou se fotíte u modré policejní budky (FF 2011) a smějete se a pláčete a vůbec. Svět Doctora Who vás okouzlí. Takže ona je to nakonec opravdu další závislost. Zvedám na plný počet *****. 5.série:+6.série: S novým Doktorem přichází další zvykání si na "nový" charakter, na nové kouzlo. A Matt Smith nezklamal. Je dostatečně roztomilý a zase úplně jiný. Po delší odmlce už nebyl problém ve zvykání si na nového Doktora a snad všechny díly mě nadchly. Vše je mnohem více propojené a scénáristicky opravdu vyšperkované. Různé věty v různých dílech spolu souvisí. Jsou zde veselé i smutné díly a nálady jsou vždy tak nějak vyvážené. Nádhera. A díl Vincent a Doktor (S05E10) je právem považován za jeden z nejlepších dílů vůbec. Obě série jsou naprosto skvělé a plné překvapení. *****99%1.část 7.série: Už k tomu tak nějak patří, že nesmrtelný Doktor zůstává nakonec sám, ale to, jak k tomu dojde je vždy nečekané a dojemné. Tentokrát se scénáristi opět překonali a připravili opravdu grandiózní předvánoční finále. A i když jsem si vše předem tak nějak vyspoilerovala, stejně jsem pak byla překvapená. Tleskám. Nadšení je na mně očividně vidět a je nakažlivé, ptž už jsem doktorskou závislostí nakazila několik přátel. (21.01.2011) (méně) (více)