Ruth to vidí jinak

Film Ruth to vidí jinak se na televizní obrazovky dostal až dva roky po natočení, protože se uvažovalo o jeho nasazení do kin pod názvem Voníš jako tenkrát. Premiéra byla naplánována hned několikrát např. na 5.května nebo 2.září 2005. Známý je filmový plakát od Sáry Saudkové. Ale nakonec zůstalo jen u televizního zpracování, protože došlo ke smazání zvuků potřebných k výrobě filmové kopie z televizního díla. Osobně myslím že je to dobře, klasický levný televizní styl by v kině působil nepěkně, kdežto jako tv film je pro mě nadprůměrný. Velice povedené je střídání současnosti s minulostí, která je celá zabarvená do hněda a akorát šaty hlavních hrdinek jsou jasně červené. Míša Kuklová zahrála nádherně, pro roli stále běhající Ruth zhubla o sedm kilo, ("Zahájila jsem hladovku a k tomu jsem spala jen dvě hodiny denně," řekla Kuklová), a nechybí ani obnažené scény. Film mi přijde dobře napsaný a velice poutavý. (07.11.2005)

Silný ženský film v českém prostředí by se mi samozřejmě líbil, režisérka Jitka Němcová tu a tam umí malé radosti, bohužel ale scenáristka Lucie Konečná je na tom o poznání hůře... A takto bychom mohli pokračovat až ke kompromisu. Kuklová a Schneiderová hrají velmi energicky, zajímavě, leč jednání jejich postav je dost vykonstruované. Latentní sapfismus rozhodně není na překážku, story o znovu nalezeném přátelství také ne, stejně tak by bylo místo i na roztomilou babičku Hlaváčové nebo nevybouřenou patnáctku Anny Haškové, ale dohromady to celistvý obraz netvoří. Škoda. (29.10.2016)

Pamätám si porevolučné povzdychy za pondeľňajšími inscenáciami. Nedokázala som ich pochopiť, pretože som bola primladá. Inscenácie si zaslúžili zrelšieho diváka. Rovnako ako tento nádherný film o premárnených šanciach, zmarených nádejach a pošliapaných snoch. O dvoch kamarátkach, ktoré celé roky prežívali znovu to isté leto. Veľmi pútavé rozlíšenie minulosti a súčastnosti ozvláštnené červenou, dobré herecké výkony /hlavne Kuklová/ a dojímavý príbeh u mňa vyniesli tento film v rámci svojej kategórie blízko k dokonalosti. Preto dávam /navzdory všetkým mlaďasom, ktorý ešte nepoznajú nostalgiu z nenávratna/ päť*. (10.11.2005)

Televizní film z roku 2004 o milostném trojúhelníku, který naboural jedno holčičí přátelství vyprávěné ve dvou časových rovinách. Námět zajímavý, ale na tomhle filmu je hrozně vidět jak tahle tv tvorba za těch patnáct let neskutečně zastarala - filmováno na laciný neHádé materiál, iritující hudba jak z Nedělní chvilky poezie, dlouhé záběry do nikam, dialogy tak sterilně televizní i pro publikum 60+ až to bolí. Pravdou je, že jako liberečák nadsadím tři hvězdy a taky proto, že tenhle film má pár věcí, které v hlavě zůstanou 1) v časové linii za socialismu jsou děvčata oblečená v červených věcech jak Karkulky 2) poprvé jsem si říkal, že Míša Kuklová je regulerně dobrá herečka ( a nemyslím tím, že je to asi poslední film, kde se odhaluje ) 3) Schneiderová, která souloží v kufru auta na parkovišti s rodákem z Liberce Davidem Švehlíkem, který tu měl malé cameo 4) odvazová scéna, kdy jede nahatý dream team Schneiderová, Kuklová, Budař autem což absolutně nekoresponduje s neskutečně unylým dílem jako toto. (11.05.2020)

Evidentně se toho Jitka Němcová u Federica Felliniho moc nepřiučila, když u něj sbírala zkušenosti, protože její režisérská práce za mnoho nestojí. Tady má sice velký vliv na výsledný dojem i prapodivný scénář, ale před nedávnem jsem viděla film Hodina pravdy, který natočila rovněž Jitka Němcová a ani ten mě nijak zvlášť neoslnil. (35%) (09.01.2021)