Království potoků

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)

Filmy Pavla Jandourka mám moc rád. Ale tohle je prostě úlet, tedy především scenáristický. Na začátku sledujeme krále, jak si vybírá podle obrazů nevěstu - a najednou pic bum, sledujeme změny ročních období, a najednou na hradě pobíhá nějaký kluk. Ahá, domyslíme si, tak on si jednu z nich vzal a tohle je syn. Ale proč nebyla ani naznačena svatba? Syn má najednou ne osm, ale dvacet let, míří na laň, a najednou se vedle něho objeví dva kumpáni a začnou rozdávat rady a vůbec hýbat dějem, když jedou za odmítnutou královnou. Ta po dvaceti letech vypadá furt stejně, a světe div se!, má dceru! Kdy, kde, s kým? A proč o ní nejprve mluví jako o neteři, a ve skleníku jako o dceři? A princ, kdovíproč, dostane tři úkoly... Královna připraví past v místech, která zná, a pak sama špatně odbočí?... Zkrátka, nic na sebe nenavazuje, chybí ústřední linka děje, zmateně skáčeme sem, a tam, a divák netuší proč, protože se sice něco jemně naznačuje medailonem a kachnami, ale pro diváka je nutno otevřít karty více. Nakonec tedy vede jedině vymazlený vizuál, hudbu a solidní vedení herců, ale to je tak vše. (02.01.2013)

Ani nevím proč, ale bohudík jsem tuto pohádku neviděl ke štědrovečerní večeři a jsem za to neskonale vděčný. Ze všeho nejvíce (by) mi vadila dramatická hudba, která dělala pohádku temnou a jež nahlas zněla i při hrabání sena a veselých záležitostech, jako je maškarní rej a svatba. Pochopil jsem, jak jen nesprávně použitá hudba dokáže změnit vyznění děje. Mnohé další věci, jako že Potok a Potůček, čili živlové to vodní, neumí plavat, princ neplní úkoly a stejně je to jedno, v ději se nic neděje a chvályhodná je pouze zajímavá kamera, činí z této pohádky u mě produkt na jedno použití. Zde je oficiální text distributora velmi shovívavý, až přehnaně oslavný. Zajímalo by mě, v čem vidí výpravnost filmu. V tom, že se točil na třech lokacích a herci byli oblečení? (01.01.2015)

Děs! V tomhle úděsném výtvoru, který si dovoluje zvát se pohádkou, se prakticky střídají dva druhy scény. První je výměna informací kdo je kdo, co se děje nebo kam kdo směřuje, potom následuje několik minut různě nudných záběrů s hudbou, potom zase menší dialog a opět deset minut hudby. Co se týče pohádkových postav - jsou tu všeho všudy dva pitomci, kteří se s princem vždycky setkají, dají mu "dobrou radu" (například že medailonek v jezeře najde nejlépe v noci pomocí zrcadla a svíčky - eh???) a následně mizí. Chybí základní věci, jako zlo, příběh, gradace apod. Prostě nuda, absolutně nepohádkový film, který doufám nikdy nebudu muset znovu sledovat! (22.10.2008)

No teda! Tahle "pohádka" mi kdysi o Vánocích utekla a jak vidno, žádná škoda. Ten umělec, co psal scénář, by si měl uvědomit, jaká pravidla by měla taková pohádka splňovat. Potencionální zlo (představované královnou království Krásy) bylo tak bezzubé, tak nejednoznačné, že nemohlo dát ději potřebnou hybnou sílu. Tři úkoly, které měl princ splnit, byly trapné (u jednoho se dokonce fixlovalo) a jejich plnění postrádalo jakékoli napětí. Potok a Potůček byli podobní Patovi a Matovi a jenom jsem litovala výjimečného talentu Vladimíra Javorského, který tady nemohl být uplatněn. Mezi Jakubem Prachařem a jinak velmi krásnou Kristýnou Janáčkovou to ani jednou nezajiskřilo, takže jsem jim tu lááásku prostě nemohla uvěřit. Ploché, tupé, nevýrazné, nudné. Jednu hvězdičku dostala Jana Krausová - krásná, důstojná, noblesní, elegantní, prostě štramanda, jak říká Potůček. (09.08.2014)