Vlajky našich otců

Místy sentimentální velice kritický film, kdo čeká patetický americký patriotismus, bude vlastně zklamán. Skvěle nasnímané akční scény jsou vždy v kontrastu k vyprázdněnému přiživování se parazitů na slávě tří mariňáků. Tak sžíravou kritiku systému bych od Clinta snad ani nečekala. Být film méně sentimentální, zasloužil by si plný počet. (11.02.2020)

Nejsem uplně zklamaný, minimálně po technické stránce je to dobrý film. Ale ten námět by vydal spíš na nějaký hodinový dokument než přes dvě hodiny dlouhý celovečerní film. V podstatě jedinou zajímavou postavou je Ira Hayes v podání Adama Beache. Film není nijak napínavý, ani vás nezajímá co se stane v další scéně, popřípadě jak to celé dopadne. Kdybych se na to díval v televizi a ne v kině, určitě bych usnul. (01.03.2007)

V okamžiku, kdy postava vypravěče začne vstupovat do popředí se tempo filmu únavně zpomalí a během epilogu se to již vleče jak kdyby veškerá vůle k životu padla na bojišti. Válečný film na vysoké technické úrovni se sympatickou mírou kritičnosti, který však chce zároveň skládat pocty. A ostrá břitva reality mi dohromady s tím pohádkovým pohlazením v tomhle případě moc nesedí… (11.03.2007)

Druhá světová válka. Americké vojsko se vyloďuje na japonském ostrově Iwo Jima, jehož dobytí bude stát spoustu životů a ti, co přežijí, budou válkou poznamenáni do konce svých životů. Vlajky našich otců vyprávějí příběh třech vojáků, kteří přežili. Možná by se ani nevrátili domů, kdyby nebyla pořízena jedna fotografie, na níž skupina vojáků, mezi nimiž jsou i oni, na vrcholu hory vítězně zvedá americkou vlajku. Fotografie, která dala lidem naději, že válka brzy skončí. Vojáci zachycení na fotografii byli okamžitě posláni do Spojených států, kde byli prezentováni jako národní hrdinové a jejich vlastní země je využila pro kampaň, která měla vyřešit ekonomické problémy země prodejem státních dluhopisů. Samotní vojáci se ale za hrdiny nepovažovali a díky kampani bylo pro ně o to těžší se vyrovnat s ještě čerstvými zážitky z bojů na ostrově Iwo Jima. Oscarový režisér Clint Eastwood a oscarový scénárista Paul Haggins se rozhodli obohatit válečný žánr o další film. Jejich Vlajky našich otců kombinují naturalistické zobrazení války s komorním dramatem. A zde je asi největší chyba celého filmu. Příběhy hrdinů po návratu do Ameriky a jejich vzpomínky na bitvu o ostrov jsou nepříliš šikovně propojené a nejvíce tím trpí samotné tempo filmu. Převážně konverzační část z Ameriky působí vedle dynamických a akčních flashbacků z bojů poněkud utahaně a, i když je bezesporu zajímavá, může i nudit. Scény z japonského ostrova jsou vlastně flashbacky ve flashbacích, jelikož pozdější příhody v Americe jsou zase vyprávěním ze současnosti, příběh tedy ve výsledku působí roztříštěně. Pokaždé, když se film přesune z Iwo Jimy do Ameriky, tempo rapidně klesá. Navíc poslední půlhodina filmu je značně utahaná a prospěly by jí střihačské nůžky. Ale dost bylo kritiky. Přes kolísavé tempo dokáže film zabavit, zpracovává zajímavé téma a příběh je podáván s velkým citem, i když se neobejde bez určité dávky patosu. Po formální stránce nelze filmu nic vytknout. Vizuální efekty dokonale zapadají do celku a ničím neruší, Eastwood režií akčních scén zdařile kopíruje naturalistický styl ze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana (Spielberg je také producentem Vlajek) a nebojí se násilných výjevů, jako jsou utrhané končetiny nebo vnitřnosti. Nejzajímavější je ale samotná kamera – kontrastní, místy statická, místy roztřesená, vždy vybroušená kompoziční skladba. Kameraman navíc omezil škálu barev a film občas vypadá, jakoby byl natočen na černobílý materiál. Vizuální stránce není co vytknout.Vlajky našich otců mají sice poněkud nedopilovaný scénář a postavy, kolísavé tempo a poněkud nešťastně řešené flashbacky, ale je to film, který si rozhodně zaslouží pozornost. I přes spoustu chyb je výsledný dojem více než kladný a k Vlajkám se rád ještě několikrát vrátím. Rád bych film ohodnotil lepší známkou, ale určitá nedotaženost celého díla mi to nedovolí. (13.07.2007)

S Clintovými predchádzajúci chladno vykalkulovanými filmami som mal problém a od tohto filmu som (nepochopiteľne) očakával, že tá hra na city skončí. Ale kdeže... Dedo Eastwood nám podsúva ďalší epos o amerických hrdinoch plný pátosu, hrdinstva, morálky, česti a ťažkom živote, tentokrát podľa skutočných udalostí. Silný námet, no konečný produkt je slabučký. Tá prvá polovica by sa ešte dala zniesť, hoci aj najsilnejšia scéna (vylodenie na ostrove) vďaka nevhodným kamerovým filtrom vyzerá skôr ako nejaká PC hra. Druhá polovica je ťažké sústo len pre tých najnáročnejších a najotrlejších a Eastwood akoby skúšal koľko divák ešte znesie... Prečo sa film oplatí vôbec dopozerať je pekná fotossesion na záver so skutočnými zábermi z Iwo Jima...Chválim Eastwooda za super nápad sfilmovať historickú udalosť z oboch pohľadov, bohužiaľ po tomto filme nemám na tú "japonskú" časť vôbec chuť..Ale Spielberg nešetril a výpravu to má nádhernú, to je fakt!:) (06.04.2007)