Parfém: Příběh vraha

Parfém je pořádný kus filmařiny. Práce se světlem, hudbou, obrazem obecně je naprosto mistrovská, převedení knižního jazyka se skrze vypravěče podařilo na výbornou... Pocity při sledování filmu jsou velmi sugestivní, dílem díky poměrně odvážnému nasnímání, které se nebojí jít do nejmenších detailů, a zobrazuje nám i poměrně nechutné, zvrhlé, nebo jinak vyšnuté činnosti hl. "Hrdiny", dílem především díky hudbě, o kterou se postaral sám Tykwer, a která je božská. Jedinou slabinou filmu je tak paradoxně nemožnost detailního zprostředkování pachového vjemu, po němž divák začne velmi záhy toužit.... (12.12.2006)

// Nejdřív jsem byl znechucen. Hned na to se ten pocit zdvojnásobil. Poté jsem pocítil soucit. A poté hněv. Chvíli jsem váhal. Najednou mě přepadla zvědavost. A více zvědavosti. Pak přišla radost. Překvapení. Opět soucit. A znova jsem musel váhat - chápu nebo nechápu ? Nechápu. Ale dostalo mě to a zas a znova, a když se řekne filmová HUDBA - já řeknu PARFÉM! - 100% (17.10.2011)

Parfém: příběh vraha je velmi zvláštní film. Nejdříve vás znechutí ukázkami hnusného a páchnoucího rybího trhu v Paříži (poprvé v tomto filmu, kdy z obrazu “ucítíte“ vůni ...), aby vám pak ukázal nádherný a barvitý svět vůní. První setkání s hlavním hrdinou a pak už jen kouzelná cesta za splněním jeho snu. Toma Tykwera znám, ale dosud jsem jeho tvorbě nevěnoval žádnou důležitost. Po parfému se situace mění. Tom dokázal neuvěřitelně lehce a jednoduše vykreslit svět malého milovníka vůní. Pár scén mě naprosto uzemnilo, ať je to podmanivý let kolem těla hlavního hrdiny a vidění věcí, které cítí nebo na konci filmu brutální let kamery, která hledá vrahovu oběť. Ben Whishaw, který hraje hlavní postavu je pro mě castingová trefa do černého. Do postavy se skvěle vžije a působí dokonale. Ať už jako pracant zamazaný od bláta nebo jako muž s modrou krví, který vládne lidem... tak jako tak jde o skvělý herecký výkon. Jeho velkým štěstím je i přítomnost dvou herců, které svými kvalitami na sebe strhnou stejnou pozornost jako hlavní postava a to Dustin Hoffman v roli světoznámého parfuméra a Alan Rickman coby milující otec. Dokonce nám dovolí režisér chápat i touhu po Rachel Hurd - Wood a Karoline Herfurth, které jsou opravdu krásné. Jeho posedlost vůněmi celý film zabaluje do vůně trávy, kamene, smrti a posedlosti. Tenhle veliký uchyl mi však byl velmi sympatický a nedokázal jsem ho ani sekundu filmu nenávidět. Snad nejde o pracovní deformaci…Největší problém filmu je však rozhodně délka a konec. Stopáž 147 minut je poměrně hodně a pravděpodobně by se film dal zarovnat na 130 minut bez problémů a filmu by to pravděpodobně pomohlo, protože v pár místech je slabý. Určitě se najde mnoho lidí, které vrchol(posledních 10-15 minut) filmu znechutí a kvůli němu film odsoudí, ale on si to vůbec nezaslouží. Tom Tykwer na konci snímku ukazuje co by se mohlo dít, ale vše je podle mě jen metaforou v které si každý najde kus své pravdy. Parfém vás pohltí svou audio vizuální krásou, propracovaností a určitě budete stejně jako já litoval, že experiment s vůněmi v kině před mnoha lety nevyšel a nemůžeme si Parfém vychutnat včetně všech vůní vraha... Šlo by jistě o podmanivý zážitek. Vnitřní kouzlo filmu je tak silné, že je jen na vás jestli jeho vůně pro vás bude vůní ráje nebo ... 11/2012: 5*:) (15.12.2006)

Vyvoněná záležitost, jejíž kvalitu podtrhává skvělá vizuální stránka. Chvílemi se člověk cítí jako ve snu a to se mi na filmech libí. Putování s vrahem je opravdu úchvátné, takže stopáž nebude takový problém ani pro ty, kterým se zdá nesnesitelná. Na fenomenální, i když lehce perverzní závěr, jen tak nezapomenu. (14.02.2010)

nu, zrovna jsem to viděl znovu po velmi dlouhé době, tak se právě dokopávám aspoň ke krátké písemné reakci.. Tykwer přichází z dalším velmi neobvyklým snímkem, tentokrát ale zcela s jiného soudku, kde by nějaké Bushido nevydrželo ani vteřinu a spáchalo seppuku, ač je to věc neživá.. Zmapování života jednoho velmi talentovaného Francouze zapracované do jakési alternativní historie a využívající hojně všechny prostředky pro tu správnou auru (vypravěč) a atmosféru, je opravdu mrazivé, ale přitom čarokrásné a kouzelné. Další ze snímků, kde je naplno využíváno všech es, které si kinematografie schovává v rukávech svého velmi pestrého pláště, a podává divákovi všechny trumfy přímo k nosu - těžko byste asi našli více procítěný a pročuchaný film, neboť v mnoha estetiku ždímajících scénách se snažíte spolu s hrdinou cítit, vnímat tu obrovskou různorodost pachů a vůní. Ano film je 4D bez 3D, a musím říct, že tohle působilo mnohem inovativněji a vonavěji :) Kromě nepřéhlednutelných řemeslných kvalit, jak po stránce vizuální - práce s kamerou je právě to, co dělá film tím, čím je, či hudební - a to je zase faktor, který přináší osudovost a podtrhuje poetiku, ale není všechno tak dokonalé - obsazení nicméně žádný kaz ještě netvoří - hlavní hrdina je zahraný výborně, první pocity diváka, kdy ho vnímá jako smutnou oběť špinavých stok Francie, jsou rychle vystřídany zhnusením a naprostou nemožností mu jakkoliv fandit po jeho definitivním rozkladu v temné monstrum vysávající nevinnost.. Jak tu někdo v komentářích už zmínil, ty slzy tam dát nemuseli, stejně jsem mu to nevěřil. Další postavy jako Rickman či Hoffman podávají to, co se od nich očekává, no éteričnost Rachel Hurd-Wood je popsatelná jenom těžko. Nádherná pohádková bytost a rudé vlasy jsou prostě nádherné.. Ale k těm chybám - děj není tak konzistentní jak by měl být, často se zdá, jako by přeskakoval, ne vždy popíše situaci tak jak by měl, no a ten rychlý závěr, který se ale nakonec promění v naprosto WTF a k tomu celé v slow-mo, mně moc nepotěšil. Úplný závěr už zase ano, to jo, a chápu, co tím asi chtěl autor říct, celým filmem se vine silná morbidita a taky černý humor, o zesměšnování různých institucí nemluvě (jeptiška a mnich vládnou :)). Ale takhle stylizované mi to prostě vůbec nesedlo a tu hranici vkusu, na které se film celou dobu držel tak tak, tohle překonalo směrem dolů.. No, možná to vypadalo, že chci ještě vytahovat něco víc, ale to by bylo k chybám asi tak všechno :)) SUMA: Art ve velkofilmovém provedení, plný nádherných audiovizuálních perel, řemeslně naprosto vyhovující snaze předvést divákovi tajemný svět pachů, ale trošku selhávající v samotném finále. Poetika a umění tolik nebavila už dlouho. (20.06.2012)