Skejpr

Po Dream Scenario další podivnost s Nicem Cagem v hlavní roli. A opět veliké zklamání.  Film má velice slušný a opravdu intenzivní rozjezd a i přes nevyhnutelné (a v zásadě žádoucí) zvolnění si hodně dlouho drží vysokou úroveň. Plíživá a nepříjemná atmosféra, postupné dávkování informací, tísnivá devadesátková stylizace, všechno funguje velice dobře, I přes to, že hned v úvodu vytasí tvůrci zásadní game changer, který budťo tedy nebyl v žádném z trailerů a nebo mi v nich unikl (a ano, četl jsem náznaky v zahraničních článcích, ale to ještě neznamená, že to tak budou mít všichni).  Skvěle funguje paranoia z toho, kde co bafne (záběrování a kompozice jsou v tomto ohledu možná až trochu komicky důsledné), scénografie je precizní. No a pak přijde poslední třetina a všechno to pošlou do kopru. Veškeré motivace přestanou dávat smysl, protože se navzájem popírají a film se definitivně zvrtne v něco úplně jiného, než co se prezentoval být a stane se z nej nedotažený a popravdě i trochu uspěchaný blábol, o který nikdo nestál.  Zůstává pachuť a tradičně fenomenální Cage. Počkejte si na VOD.  P.S.: Napočítal jsem 10, respektive 6.

Původní Twister z roku 1996 mě hodně bavil a současně nebetyčně (pun intended) iritoval a ohlasy ze zahraničí dávaly tušit, že se volné pokračování nad očekávání povedlo.  Což potvrzuji.  Je to další z typických updated script filmů, tedy nese se to v podobném duchu, jako Tron: Legacy, nebo Top Gun: Maverick, což jsou oboje filmy, které jsem si užil náramně a není náhoda, že scénář k Twisters spolupsal Joseph Kosinski, který právě oba výše zmíněné režíroval. Ta linie a přístup k látce tam je prostě znát. A funguje to.  Jako zdaleka nejpozitivnější na celých Twisters považuju fakt, že se nesnaží jít tradiční sequelovou cestou "Víc všeho a větší" a po celou svoji stopáž zůstávají nohama relativně pevně na zemi. Nic nepřepíčují. Tornáda nejsou větší, nebezpečnější, inteligentnější... Jsou to prostě "jen" tornáda. Technická udělátka, která postavy používají, nejsou absurdnější, víc hi-tech, nebo sci-fi... Jsou prostě jen modernější a to ještě jen občas. Všechno se to drží ve velmi přijatelných mantinelech technologické uvěřitelnosti a nikdo si tu nehraje na Emmericha.  Velikou radost dělá herecké obsazení, které není extra profláklé, ale hraje perfektně a je velice sympatické. Glen Powell je neřízená střela, velmi potěší i Daisy Edgar-Jones, která vypadá trochu jako Dakota Johnson, ale umí hrát o dost lépe.  Celé je to neuvěřitelně feel good, v jistých ohledech opravdu hodně 90's a sype to velmi příjemně, takže jakkoliv se nejedná o nějaký extra kus filmařiny, je to velice zábavný produkt a pokud budete mít ještě možnost stihnout ho v kině, dejte mu šanci.  Twisters jsou opravdu hodně věrní původnímu filmu a je to zajímavá příležitost, jak si tenhle kus devadesátek alespoň pocitově doplnit na velkém plátně, pokud Vám v roce 1996 unikl, například proto, že Vám bylo osm let.

Nutno podotknout, že hype byl asi příliš velký, takže bezmezné nadšení se nekoná, ale pořád je to věc, která si zaslouží Vaši pozornost, čili pokud někde kolem uvidíte projekci, skočte pro ní. Ne proto, že by to bylo tak strašně dobrý (ono to je dobrý, to zas jo), ale především proto, že je to nepopsatelný.  Principielně je to videoherní RPG natočené jako groteska a to řemeslně mimořádně do detailu dotažená. Samozřejmě s příměsí moderních technologií a postupů, ale pořád je to víc 20's než jsou třeba Stranger Things 80's. Ale zase to není tak 20's, jako je třeba Eggersův Maják 40's. Chápeme se, že jo?  Nechápeme? Nedivím se. Nevadí.  Stejně jako Příšera z jezera Michigan, i Stovky bobrů se opírají o prakticky všudypřítomné aftery, ale ty jsou mnohem lépe udělané a celkově lépe promyšlené (grading do extrémní bílé pomáhá maskovat compositing, plus samozřejmě byl větší budget), vše je ale vyvažováno druhou složkou a to jsou kostýmy, kdy veškeré živé entity hrají lidé v oblecích, což to celé posouvá do úplně nové, brutálně originální roviny. A když už jsou triky špatné, tak jsou špatné se vším všudy, do očí bijícím způsobem, což slouží jako komický prvek. Oba postupy jsou jasně odděleny a autoři jsou v jejich užívání velmi konzistentní.  Tvůrci si navíc pomáhají stop triky, zrychlováním pohybu (ovšem skrze vypouštění FPS, čili to mnohem více připomíná právě groteskovou dynamiku) a celkově po technické stránce jsou Stovky bobrů obrovskou oslavou formalismu, což by nebylo možné bez opravdu hluboké znalosti řemesla (jak z hlediska praktického, tak teoretického). V tomto ohledu jsou tedy fascinující, ačkoliv je otázka, nakolik je ocení někdo bez znalosti tohoto kontextu.  Samotné budování gagu je postupné, stejně jako velmi pozvolné odhalování dramaturgického rámce, který se plně rozvine až v druhé polovině. I zde je ale provedeno s neskutečnou důsledností a důrazem na running motivy, které jsou omílány v podstatě do blba, ale pokaždé s novým improvementem oproti minule. Gradace je tak opravdu pozvolná, ale neustále citelná a divák postupně odhaluje míru originality uvažování a imaginace autorů. Také v tomto ohledu jsou Stovky bobrů fascinující.  Těsně před polovinou filmu ale výrazně zpomalí velmi seriózní, až hororovou sekvencí, která je samozřejmě technicky precizní, ale celkový vývoj filmu dost zbrzdí a vytrhne z bezbřehé radosti nad groteskovou kinetikou a stejně tak finální řekněme čtvrtina začne trpět na zbytečnou brutalitu a popravdě docela ztrátu nadhledu, protože v tu chvíli již příliš personifikování bobři se náhle stávají terčem opravdu extrémního násilí a ona radost z barvité a nápadité likvidace anonymních plyšáků je najednou ta tam. Už to není prdel. Je to dost na tvrdku. A nekouká se na to úplně příjemně. A největší kokotina na závěr taky už nepůsobí tak absurdně, pokud jste viděli právě Příšeru z jezera Michigan.  Faktem zůstává, že takto komplexní, autorsky důkladně promyšlený a pevně uchopený a současně zcela originální film v kinech prostě nevidíte často a rozhodně, ROZHODNĚ byste si to v rámci rozšíření obzorů měli doplnit. Jen upravte očekávání.  Stovky bobrů jsou skvělý film, po řemeslné stránce určitě mnohem lepší, než Příšera z jezera Michigan, ale s tvrzením o tom, zda jsou subjektivně lepší, nebo zábavnější, bych byl asi hodně opatrný. U legendární Paniky v městečku jsem se bavil asi přeci jen o něco víc