Vyhoštění

Kamera a záběry, jež mi vždy připomenou hranice vizuální krásy a dokonalosti doprovázejí tento film, který je sice jiný než Návrat, ale stále výborný a tajemný, ač je pravda, že filmu trochu uškodilo násilné vysvětlení v podobě retrospektivy.. Ledový charakter tohoto ruského "kmotra", jehož hraje levroněnko, je vskutku pozoruhodný.. (30.07.2007)

Vyhosteni sice neni lepsim filmem jak Navrat, jak asi kazdy tise doufal, ale i film, ktery potvrzuje vysoke kvality rezisera, si zaslouzi pozornost. Zvlast kdyz tim reziserem je Andrej Zvjagincev, ktery je zde sice na rozdil od Navratu slabsi s kazdou pribyvajici minutou a ke konci i zbytecne doslovny, ale citici tradici ruskeho kina ala Tarkovskij. Zvjagincev ale nekopiruje a pokud vzdava poctu, tak vzdy tak, aby to slouzilo zvolenemu materialu, nemluve o tom, ze snad krom vody jakozto ocistneho prvku a zdurazneni vztahu mezi clovekem a prirodou nema moc s Tarkovskim co spolecneho. Jeden Andrej (T) ve svych dilech uziva pomale hypnoticke kamery posouvajici se nevidne dopredu a navozujici tak tu spravnou melancholickou atmosferu, vyjimecnych individui (jedincu se zvlastnim nadanim) a dialogu jako nositelu filozofickych sdeleni, nevyhyba se psychologizovani a sazi na zvukove efekty a hudbu dotvarejici naladu vyvolaneho peclive zkomponovanym obrazem; to jiny Andrej (Z.) zase nechava kameru stat a neuziva vyrazne ruchu ci hudby k dokresleni situace, jeho postavami jsou, psychologicke drobnokresy zbavenei normalnimi lidmi a nikoliv vyjimecnymi osobnostmi, dialogu je ve Vyhosteni asi tak na pet stran a ani to ne a hudba zazni akorat v uvodu a v zaveru samotneho snimku, otazky se kladou prevazne moralni, nikoliv filozoficke. Zrcadleni Navratu s Vyhostenim dodava obema filmum na nove rovine, ale uprimne, zajimalo by mne, jak by se Zvjagincev vyporadal s urbanizovanou zapletkou, protoze uvod a zaver ve meste je to nejlepsi, co tyhle 2,5 hodiny nabizeji. (07.12.2007)

Od režiséra Andreje Zvjaginceva se mi více líbil snímek Návrat, ale tohle je taky pěkný film. Velmi melancholický (ti, kteří milují filmové deprese mohou být v sedmém nebi), sice pro minimum děje obtížně sledovatelný, všechno Vám ale vynahradí nádherné záběry, kterými se Zvjagincev inspiroval u svého soujmenovce a vzoru A. Tarkovského. 80% (05.09.2012)

Do jaké míry je možné si neporozumět v pár jednoduchých větách ve vztahu. Jak moc žena musí být ztracená, aby se už nechtěla najít a jen dávala zkratkovité značky za sebou, podle nichž by hledající jí našel...a chce to vůbec? Úžasný vhled do života takovéto ženy, respektive vztahu s takovou to ztracenou duší. (10.10.2020)

Pocta Tarkovskému na Zvjagincevov spôsob. Je to podobné filmu Návrat, no toto je dvojnásobne smutné, chcieť po žene potrat, tak to je zlé, deduško z filmu Ostrov by ho asi vymlátil palicou po kotrbe. Ale následok na seba nenechal dlho čakať. Dosť dlhé, myslím, že to mierne prehnali, možno sa mali viac sústrediť na detaily. Skôr než drsné a depresívne je to nudné a prázdne, teda emócie, ktoré to má vyjadrovať, to podľa mňa má len z časti. Mne to však silnejšiu emóciu, silnejšie poučenie, niečo hlbšie nedalo. (14.06.2013)