Maharal - Tajemství talismanu

K mému překvapení celkem poutavý příběh, který není jen pro děti ale i pro dospělé a titul rodinný film by celkem seděl. Pobavila mě forma jakou byl film a vůbec celé to tajemství Maharalu pojato. Brala jsem to jako nadsázku ovšem to mělo perfektní zápletku a poutavý průběh filmu vůbec nebyl k zahození. Zajímalo by mě co je na tom pravdy. Uvítala bych dokonce i pokračování tohoto filmu něco jako český starší Indiana Jones jenže bohužel pan Bořivoj Navrátil zesnul už v roce 2011, takže by to záleželo hlavně na Maroši Kramárovi nebo Barboře Seidlové s dětmi. Herecké výkony byly průměrné ale na poutavosti to filmu absolutně neubralo. (09.10.2012)

Tak, první film po třech letech, na kterým jsem byl v kině (lístky zadara z práce). Prvně se musím zmínit o tom, že je opravdu odporný !!! sedět ve druhé řadě na kraji, málem mi vypadly oči z důlků a proto to nezkoušejte, ani když vám dají lístky zadarmiko. K filmu musím říct, že i přes opravdu hloupou počáteční zápletku s rabi Loewem na smrtelné posteli a následující pomalej a občas příliš dětinskej rozjezd, se mi ve výsledku líbil. Po hodině rozjezdu přijde konečně to, proč jsou v kině i lidé starší desíti let, zábavná jízda. Dokonce i ta konečná humorná pointa mě zaujala. Ovšem nejvíc mě rozesmál jistý kanál. Víte, poklop kanálu váží nějakých 30-60 kg a dá se vytáhnout jenom speciální tyčí, určitě by to tři mladiství, i když jeden z nich navštěvuje o přestávkách posilovnu, nezvládli. A už vůbec holýma rukama. Film dojíždí na celkovou nedotaženost. Humor je většinou předvídatelný, děti (respektive jenom jedno dítě) jsou až příliš intelektuálně před dospělými, atmosféra vyšumí do stratosféry a náhod je opravdu moc i na film, kde má Bůh a Prozřetelnost napomoct vyřešení zápletky (nejlepší přítel scénáristy je DEUS EX MACHINA, ovšem Eurípides už umřel, tak by to neměli přehánět). Z hereckýho obsazení se mi nejvíc zamlouval Maroš Kramár, kterej skutečně občas vypadal jak tajemnější verze Indyho, což ho ale po nějaké době přešlo a stal se klasickým slušňákem. No a samozřejmě Bořivoj Navrátil, jehož herecký projev se, oproti mnoha jiným (Josef Abrhám, Jan Hrušínský), nezměnil k horšímu a je pořád stejně agilní a vitální, jako dřív. A za druhý nejlepší vtip považuji role Vladimíra Kratiny a Mileny Dvorské ani ne tak zahráním, jako spíš vůbec podstatou těch rolí (kdyby někdo nevěděl, tak: tajemný rybář a tajemná žena). Jen taková malá poznámečka nakonec, co to bylo za zlo, který se probudilo v naší době, když ani Nacisté nebyli pro rabiho odkaz důvodem k obnově? Tak radši plnou Parouback. Jindy Ovšem rozdělit to na pětidílnej seriál je podle mě pitomost. (31.03.2007)

Česká splácanina, snažící se držet krok s Šifrou, Indym, Lovcema čehokoliv a moc se jí to nedaří. Jako pohádka pro děti možná, a musím říci že o několik chlupů lepší než o cosi podobného se pokoušející Santiniho jazyk, kde byla tuna nelogiky, téměř žádný herec, pouze prázdní recitátoři frází atd. Tady co se deklamování týče, musím se zaměřit zejména na ženské představitelky, Báru Seidlovou a Adrianu Neubauerovou, z nichž hlavně té první nevěřím ani ťuk. A málem bych vynechala zásahy vyšší moci.. (28.12.2011)

"Český Indiana Jones" -vcelku vtipné prirovnanie no keby som mal Maharal prirovnať k nejakému americkému dobrodružnému filmu, tak zrejme k Lovcom pokladov. Napriek tomu, že oceňujem snahu tvorcov priniesť na naše obrazovky film s dobrodružným nádychom, musím podotknúť že na podobné fantasy výpravy o hľadaní pokladov treba mať predovšetkým štedrý rozpočet, kvalitnú hudbu, lokácie, výpravu a zaujímavý vizuál. A Maharal nemá ani jedno. Film zachraňuje až záverečná scéna s nálezom Kameňa Mudrcov, ktorá ako jediná nepôsobí takým televíznym a statickým dojdom (roztrasená kamera, striekajúca voda, padajúce balvany, nejaké tie vizuálne efekty). To je však na 105 minútový film hriešne málo. (28.12.2008)

Necekal jsem zazraky. Spise takove spestreni v zatuchajicim ceskem filmovem stereotypu. Nicmene je to takovy naivni vystrelek do nam hodne vzdalene ceske filmove budoucnosti. Ale kazdy takovy pokus jenom vitam. Kdyz pominu nesmyslnou natahovanou pribehu naprosto slepymi dejovymi ulickam, ktere se zase zpatky vraci a pokracuji dale v rozjetem pribehu. Pominu -li uzasne slabou hudbu, ktera by neobstala ani na venkovskem hudebnim festivalu "Du ven blejt". A pominu-li prilisnou naivitu, v tom ukazat nam srastiplnou a zamotanou cestu k hledani pokladu, ktera ma jit ve stopach cesty, kterou musel ujit znamejsi pribeh jeste znamejsiho Indyho, pak je to i vcelku koukatelne dilko. A jak jsem rikal, kazdemu takovemu ceskemu pokusu ja jenom tleskam. (22.04.2009)