Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Věra Galatíková, Jana Preissová, Eduard Cupák, František Němec, Ladislav Pešek, Gustav Nezval, Ladislav Mrkvička, Zdeněk Hradilák, Ivan VyskočilVOD (1)
Obsahy(1)
Historická hra Jiřího Šotoly nás zavede do léta 1419. Narůstající pobouření prostého lidu, zejména pražského, vedeného Janem Želivským, které vrcholí po Husově popravě, vytváří v Praze nebezpečné prostředí a donutí krále Václava IV. uchýlit se na svůj hrádek v Kunraticích. Ani tady však nenalézá řešení pro nastalou situaci. Nedokáže žádný názor dotvrdit do vážného rozhodnutí. Inscenace z roku 1983 se skvělými hereckými výkony Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara, Eduarda Cupáka, Ladislava Peška a dalších zobrazila protichůdnost kořenů, z nichž vyrůstalo husitské revoluční hnutí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Unešena jsem zcela Hrušínského uměním hereckým. Bylo tu sice křiku a povyku co hrdlo jeho stačilo, ale oni jsou persona par excellence. Zcela nehnutě, jako socha tesaná z mramoru, seděla jsem s ústy pootevřenými a s úctou a obdivem vnímala ten koncert slov a prožitků. Položiv se do toho tak, že role krále otce vlasti jeho poslední by mohla býti. ()
Hořký konec nejstaršího syna Karla IV. na rozcestí velkých společenských proměn. Bělkova televizní inscenace se tentokrát nedokázala oprostit od některých zjevných klišé a scénáristických chyb, díky nimž je Václavova nerozhodná osobnost v závěru jeho královského působení charakterizována poněkud zploštělým způsobem. Leccos naštěstí zachraňují vynikající herci, především Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Eduard Cupák a Luděk Munzar v roli odbojného prosťáčka. ()
Tahle inscenace se tedy povedla. Určitě zde Rudolf Hrušínský hraje civilněji, než v inscenaci Zikmund liška ryšavá. Tam taky umíral a bylo to až příliš sugestivní. Tady mu pan režisér tolik křiku nepovolil, jen v rámci své postavy- krále Václava IV.- alkoholika v Říši řečeného Líný. Opuštěn vlastním národem, kterému přestal rozumět, král tráví poslední chvíle na hrádku v Kunraticích. Bilancuje v kruhu prelátů, univerzitních mistrů a své manželky, královny Žofie. Odborný poradce Jiří Spěváček tento film nasměroval dobře. 85% ()
V Jiřím Šotolovi získala česká kultura vedle jeho básnického vkladu právě v této době dalšího výrazného představitele historické beletrie. Navazuje na Aloise Jiráska, ale i Václava Kaplického nebo Františka Kožíka obohatil (s jistou nadsázkou by bylo možné mluvit o osmdesátých letech jako o době rozkvětu české historické dramatické a televizní tvorby; jistou setrvačností dramatizací některých děl Peroutkových nebo Daňkových tato přínosná vlna vyznívá ještě v devadesátých letech) obohatil tuto část české literatury o svůj výrazný a nezaměnitelný autorský vklad . Závěr života předposledního Lucemburka a nejstaršího Karlova syna, zobrazený v této televizní inscenaci, tyto skutečnosti a vnosy jen zvýrazňuje a potvrzuje. Je velká škoda, že i tato inscenace nebyla již dávno zdigitalizována. ()
Na TV inscenacích té doby je fajn, že se neškudlilo na obsazení. Hrušínský, Cupák, Munzar, Němec... I v malých rolích tu jsou super herci. Co je trochu potíž je taková divadelnost toho celého, já mám přece jenom radši trochu civilnější provedení. Taky takového socialistické pojetí husitství víc jako střetu tříd než jako náboženského sporu je trochu nešťastné. Jinak ale pojetí Václava IV. jako lavírujícího a labilního krále myslím docela sedí. ()
Reklama