Síla srdce

50% takhle silné téma by si zasloužilo zpracování, které ve vás vyvolá silné emoce, ale to se bohužel nekoná, místo toho se díváte na syrovou, velmi nudnou chaotickou podávanou, se spoustou nepřehledných jmen a postav, natočenou rozstřesenou ruční kamerou. Anjelina dokazuje, že role sexy hrdinek jako Lara Croft nebo paní Smithové ji sedi mnohem vic, v zaveru sice predvede ze umi poradne kricet, ale spis nez narek nad smrti manzela, to pusobi jako autenticka reakce, kdyz se dozvi, ze ji za tenhle film neda Akademie Oscara:) (18.10.2007)

Nemá cenu psát, že se jedná o velmi silné téma, které by si zasloužilo lepší zpracování. Podle mě tomu tak jednoduše není. Snímek je založený na předpokladu, že vyobrazí velmi silnou, emancipovanou ženskou hrdinku, která se stačně pere se svým osudem v zemi těch "druhých". Subjektivně a zaujatě nabízí fakta, staví tak diváka do pozice, kdy si musí plně uvědomovat potřebu světového míru a snímek předkládá jedinou možnou pravdu, tedy že za světovou nestabilitu mohou "oni". Celou dobu jsem si kladl otázku, proč ta Angelina hraje tak špatně a proč je z každé repliky a gesta tak silně cítit, že tohle je právě ta role, na kterou čekala a za kterou by si zasloužila být poplácána po zádech a pochválena za to, jak plnohodnotné role se rozhodla na úkor honoráře ztvárňovat. Odpověď na její záměrné křečovité a trapné herectv íjsem nenašel a netuším, kdo by jí její roli silné a odhodlané ženy mohl byť jen trochu uvěřit. Snaha o dokumentárnost snímku mi nesedla a použití ruční kamery nemá valnější smysl, protože autentičnosti snímku opravdu nedodá. Děj se neuvěřitelně vleče a postupem času jsem si začínal klást otázku, co ten reportér a všichni ostatní vlastně čekali. Svobodu a rovnoprávnost? Vždyť jen samotné vyšetřování poukazuje na fakt, že v Pákistánu vládne policejní režim a stát spolupracuje se západem jen naoko. Samotné vyšetřování únosu je paradoxně nejsilnější částí Síly srdce. Je zde vykreslena policejní krutost a nadvláda, mezi praktikami teroristů a policistů neexistuje rozdíl. Snaha za každou cenu dopadnout pachatele se postupně mění v zoufalost a odhodlanost neudělat mezinárodní ostudu. Život reportéra je víceméně nepodstatný, hlavně z této šlamastiky vyjít s čistým štítem. To je asi ta nejsmutnější pravda, kterou se snímku podařilo zachytit. Bohužel. (24.10.2007)

Zatímco jeho těhotná manželka, rovněž z novinářské branže, připravuje doma pro několik přátel kubánské jídlo picadillo, on cestuje na rozhovor, který má být v rizikové lokalitě poslední. Jenže být Američan/Brit, novinář i Žid je věru nebezpečná kombinace. Režisér nám nabízí vše mezi krutým vyústěním, kdy byly ostatky jeho těla nalezeny na několika místech Karáčí. Poměrně nepružné a sic u nás tato událost prošla médii, tak i ne právě strhující drama, silně protkané ruční kamerou i chytrými flashbacky. Sama rodina Pearla označuje jako "hodného a jemného člověka", z filmu však nic takového necítíte. Jeho smrt diváka nezasáhne tak, jak tomu bylo například v posledních minutách Greengrassova United 93. Angelina Jolie, sbírajíc za poslední léta nejen šťavnaté skandály, ale i značně neambiciózní, ba v drtivé většině nezdařené filmy (Sběratel kostí, Sedmý hřích, oba díly Tomb Raideru, Zloděj životů aj.) nebo osvojujíc si děti, rozhodně není špatná, ale do filmu se víceméně nehodí. Její hrdinka nepropadá záchvatům, nepláče do polštáře, nýbrž vystupuje profesionálně, pro někoho chladně. Pákistánští neherci ve mně ovšem vyvolali silnější zájem. Nejen její výkon, ale i celková snaha o autenticitu (těžko přehledná síť postav a faktů) a Winterbottomova pseudodokumentární metoda se mě příliš nedotkly. (16.10.2007)

Winterbottomov film príliš nezarobil, teda ako obvykle. Tentokrát, ale na rozdiel od trebárs Code 46 je chyba inde. Príbeh, ktorý by si zaslúžil maximálne realistické zobrazenie emócií kĺže po povrchu a dialógy sú ťažko melodramatické a vyumelkované. Takže ani mainstream, ani autorský nezávislý film. Inak sa tento rok teším na Jolieinino zobrazenie balkánskej vojny. (19.05.2012)

Na obalu DVD bylo napsané, že je to poutavé a velmi dojemné a že se od toho neodtrhneme. Já tedy říkám, že to není ani jedno ani druhé, což je škoda, protože událost, která je podstatou filmu, je jistě velmi silně emotivní. Tady to bylo bohužel podáno téměř jako dokument, sled událostí, rozhovorů, telefonátů a v tom se jakékoliv emoce dokonale ztratily. (23.03.2008)