Strážci - Watchmen

Z komiksu jsem četl zhruba první třetinu, díky které jsem neměl problém se ze začátku orientovat a mohl ocenit Snyderovu přesnost při převedení na plátno, ale jinak selhal přesně tam, kde jsem to čekal. Jeho optika je totiž na krušnou atmosféru filmu příliš vyleštěná a feeling osmdesátek (a ostatních období) musí obstarávat chytře vybrané písničky, což bolí o to víc, když víte, že by to bez nich moc nefungovalo (bolestivou výjimkou je sexuální scéna, kterou použitý song spolehlivě pošle do kopru). Snyder ale především nezvládá práci s postavami, které jsou (kromě Roschacha) celkem unylé, a postupně tak začnou padat do škatulek divně oblečených lidí, kteří vás vlastně moc nezajímají (hlavně Ozymandias je zoufalost sama). Přes to všechno mě Watchmeni víc než půlku stopáže celkem bavili, jenže pak nastoupil roztahaný závěr, který vymetá jedno klišé za druhým, a přestože je slušně napsaný (hádám, že z velké části dědictví předlohy), Snyder ho dokázal proměnit v otravnou okecávací čtyřicetiminutovku, která vás utvrdí v tom, že mimo akční scény dokáže zabít cokoliv. Co mi tedy z filmu utkvělo? Dvě hodně vydařené bitky (ulička a vězení), překvapivě snesitelný výkon Patricka Wilsona a hořká příchuť velké propálené šance, protože filmu všechny ty dobové a politické podtexty nechybí, jen cítíte, že je šlo podat mnohem lépe. Takhle se nakonec člověk diví tomu, že ho tak osudově vystavěný film nechal chladným. 6/10 (27.02.2009)

Hodnocení odůvodním na konec, nyní hodlám dštít síru. „Stražci – Watchmen“ jsou ve své podstatě naprosto zbytečný film. Komiks s více méně banálním obsahem totiž není zaměřen na příběh a děj, ale na posouvání a přetváření mezí komiksového média a způsobů vyprávění. Proč a jak převádět překračování hranic v komiksu do filmu, toť je mi záhadou. Snyder tudíž neměl jinou možnost než si udělat z předlohy scénář a tu naprosto šílenou strukturu vyprávění přetáhnout slepě do filmu. V důsledku toho jsou Strážci jen rozpohybovanou kronikou, která k ničemu nesměřuje a zrovna tak by mohla mít místo 3 hodin 2 nebo 6 a dojem by byl naprosto stejný. Vše, co je tady dobré, pochází od Moorea, takže vychvalováním „boření superhrdinského mýtu“ divák/komentátor neukazuje nic jiného než vlastní neznalost. Jediným Snyderovým vlastním vkladem je klipovité používání hudby a občasný vtípek v podobě průletu kamery pod Manhattanovým zadkem nebo podbarvení sexuální scény písní Hallelujah, a to ještě musím dodat, že podobné pomrkávání na diváka mě spíš vyhazuje z filmu, než aby mě bavilo. Výsledných 70% dávám jedině proto, že stejné procento ode mě dostal i komiks a tato adaptace není nic jiného než kniha uvedená s 1 nepodstatnou změnou a 2 výpustkami do pohybu. Edit, tl;dr Tři hodiny zpomalených videoklipů a usltaruperčuprkůl póz. Děkan, Snajdí, nechci. (08.03.2009)

Komplexní, eRková a inteligentní komiksová bomba. Docela se divím těm řečem o složitosti filmu, dokonce jsem měl strach, že se v tom budu ztrácet, protože Mooreovou předlohou jsem netknutý. No ale nakonec jsem žádné problémy neměl, a nebude je mít nikdo, kdo je schopen film pozorně sledovat. Strážci mě zaujali hned v několika ohledech (myšlenkový přesah, vizuální stránka, brutalita, nekompromisnost). Nářez! (08.03.2009)

Není mi příjemné zůstat se svou jednou hvězdičkou v menšinové ohrádce vyhrazené negramotným, provokatérům a uznaným obecním bláznům ČSFD. A ano, připouštím, že chyba může být a asi je na mé straně. Ale nemůžu jinak. Nudil jsem se jako už dlouho ne a nad mnoha dialogy se i propadal hanbou, jak je to trapné. Abychom si rozuměli - ten film je pastvou pro oko a věřím zasvěceným, že comics, který mu byl předlohou, je úžasný. Ale právě věrnost předloze je faktor, který se často neslučuje s dramatickými potřebami filmu a Strážci jsou toho IMHO dalším důkazem. Zack Snyder je evidentně schopný člověk, ale rozhodně není vypravěč. Film pravděpodobně vytvořil jako přesný opis comicsu, který mu posloužil jako storyboard. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč mi něco na pohled tak očividně úchvatného připadá vnitřně tak prázdné, chladné, banální, duchamorně plytké. Od filmu - jakéhokoli - očekávám především příběh, postavy s určitým cílem, o jehož dosažení usilují a je možné jim v tom fandit nebo naopak. Ale se Strážci mám stejný problém jako s Úsvitem mrtvých - postavy jsou mi lhostejné. Bloumají filmem v efektních, ale bezduchých záběrech, trousí dialogy jako z nějaké soap opery, tlachají, blábolí a žvaní, občas někoho zpomaleně zabijí, ale víceméně se plácají odnikud nikam. Připadá mi, že všechno, co film chtěl a měl říct, řekl skvělou obrazovou montáží pod úvodními titulky. Tam je s vydatnou pomocí Dylanovy písně Časy se mění ve zkratce koncentrované totéž, co se pak dvě a půl hodiny ředí v nedramatickém zbytku filmu. A ano, pořád se na to hezky kouká, ale to považuju za kvalitu předlohy. Tleskat Zacku Snyderovi za to, že převedl comics na plátno, aniž by pomyslel na specifické nároky filmového vyprávění, mi připadá jako připisovat autorský kredit Gustava Eiffela člověku, který převezl v neporušeném stavu sochu Svobody z Francie na Manhattan. 20% (03.10.2010)

Strážci jsou literární peckou, která dlouho neměla obdoby. Rozpohybované obrázky však nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Člověk pak z toho má asi tak stejný zážitek, jako když na koncertě většina hudebníků odloží nástroje, ale na hudbě to není znát. Zack Snyder už podruhé zpívá z playbacku, tentokrát se znatelně silnějším repertoárem. (25.04.2009)