Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení
-
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
(festivalový název)
(více)
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
Beda tomu, cez koho prichádza pohoršenie
Režie:
Přemysl FreimanKamera:
Josef RobekHrají:
Josef Toufar (a.z.), Věra Kalendová (vypravěč), Emil Kavan (vypravěč), Zorka Kolovratová (vypravěč), Jaroslav Mareš (vypravěč)VOD (1)
Obsahy(1)
Krátkometrážní propagandistický dokument Přemysla Freimana je ukázkou praktik komunistického režimu, zde s cílem pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. Dokument je situován do konkrétní vesnice Číhošť na Havlíčkobrodsku, kde dne 11. prosince 1949 došlo k nevysvětlitelnému pohybu křížku na oltáři v místním kostele. Tento krátký film, promítaný ve většině kin v republice, nebyl ničím jiným než záměrnou lží. Až krátce v době kolem r. 1968 a po roce 1989 se veřejnost mohla dozvědět více o tomto případu. Obětí teroru se stal místní kněz P. Josef Toufar, kterého komunisti mučili tak, že poté, co jej přivezli z vězení do Číhoště za účelem natáčení dle lživého scénáře, nebyl schopen stát na nohou a musel být v dokumentu zastoupen fingovanou osobou. P. Toufar na následky mučení ve vězení zemřel. (Mariin)
(více)Recenze (81)
Ostudný paskvil, pro nějž může každý slušný člověk najít jen nejhlubší opovržení a výsměch - ta ubohost zpracování, ta nestoudnost lží, ta do nebe volající křivda! Všichni tvůrci tohoto neblahého dítěte své doby měli na rukou krev chudáka Toufara - pociťuji nejhlubší zadostiučení, že se po těch letech podařilo nedávno identifikovat jeho ostatky a zajistit mu konečně důstojné spočinutí na věčnosti. Ze studijních důvodů je určitě dobré tenhle odpad vidět, ale mezi námi - pokud by se všechny kopie tohoto dokumentu naházely už dávno do kamen, vůbec bych se nezlobil. ()
Kdyby nešlo o život, byla by to docela sranda. Prvních pár minut je doslova komických, plných patetických bezobsažných keců. Pak nastupují skryté výhružky následované otevřenými hrozbami a sranda přestává. Je sice zřejmé, že jde o pomatenou a lacinou propagandu, ale točit film o spáchané vraždě a přesto ji vykládat jinak, to je jako z dílny NKVD. Freiman si to tak asi nebral, soudě podle vyrobených veleděl, patrně dostal hezky zaplaceno nebo dcerka mohla studovat... Co na tom, že všichni pravdu věděli nebo tušili. Důležité je, že se báli. Že je dokument na poblití, o tom žádná. Jen mě mrzí, že je tak málo známý a tak málo propíraný. Měli bychom si naši minulost konečně přiznat... ()
Pusťte si to, rozjímejte, popřemýšlejte a pak to o 180 stupňů obraťte...no a budete přesně tam, kde byste měli být (za normálních okolností). Tahle představa tehdejší politické reprezentace mě na filmovém plátně někdy docela baví, zvlášť ošklivého pavouka tahajícího za nitky z Wall street jsem si docela užila! ()
Krásná ukázka čerstvě stalinistické komunistické propagandy, která se právě od roku 1949/1950 zaměřila na církve a nejvíce samozřejmě na římskokatolickou církev. Provedení je poplatné své době. Doufám, že tento film, stejně jako další, které vznikly v této době budou mementem a poučením pro dnešní spoluobčany, kteří snad doufají v návrat těchto časů. P. Toufare, ať je vám země lehká. ()
Je neuveriteľné koľko bezbrehej propagandy sa dá vmestiť do pár minút. Snímok úmyselne začína čarovnou lyrickou poetikou, aby prešiel do katastrofálnej vykonštruovanej obludnosti, len aby ospravedlnil zločiny vlastných objednávateľov. Preto sa film nedá hodnotiť ako filmárske dielo, obsahová stránka je totiž len obyčajná, hlúpa propaganda zločineckého režimu. ()
Zajímavosti (4)
- Snímek byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán. (alonsanfan)
- Podle tohoto skutečného příběhu natočil v roce 2004 režisér Jaromír Polišenský televizní film In nomine patris. Děj se nedrží ve všech detailech skutečnosti, důležitá fakta jsou ale zachována. (=woody=)
- Zločinecké natáčení proběhlo v kostele v Číhošti v noci z 23. na 24. února 1950. Natočil jej filmový pracovník StB Jaroslav Černý, do svého dokumentu jej zakomponoval Přemysl Freiman. Přítomno byl na 20 dobře živených a rozverných komunistů. Polomrtvého kněze P. Josefa Toufara přivezli "estébáci" z Valdic (3 hodiny cesty autem), ale on byl tak zmučený a zesláblý, že ani sám nemohl vystoupit na kazatelnu. Udělali s ním jen několik záběrů poté, co jej na místo vynesli. Postava, která tahá za estébáky nainstalované dráty a vystupuje na kazatelnu, již není Toufar, ale československý farář Vladimír Průša z Hostivice, který zesláblého P. Toufara zahrál. (Mariin)
Reklama