Ponyo z útesu nad mořem

Zatím poslední a zároveň nejslabší Miyazakiho snímek. V jeho případě samozřejmě neznamená, že by se jednalo o špatný film ale ve srovnání s jeho předchozími animáky "Ponyo" výrazně propadá. Miyazaki se tentokrát zaměřuje převážně na dětské publkum a vypráví příběh o přátelství malého chlapce se zlatou rybkou, (která je ve skutečnosti červená a vypadá jak rukavice na vaření) která by se chtěla stát člověkem. Příběh je tedy obyčejný ale to by tolik nevadilo, kdyby režisér opět otevřel svět plný fantazie, který známe z jeho předchozích filmů. Tentokrát se však drží při zemi a mnoho originality nám nepřinese a překvapivě i výtvárná stránka je jaksi chudší. Doufám, že nám příště tento bezkonkurenční tvůrce animovaných filmů přinese opět něco vyjímečného. (13.07.2009)

Skôr na menšie publikum mierené dielko, ako by som vopred očakával. Mijazaki sa trochu opakuje, čo mi zase tak nevadí, jediný problém je tá všadeprítomná roztomilosť a melodramatickosť. Mierne som tápal aj v rozpracovanom fikčnom svete a jeho fyzikálnych zákonitostiach. Trochu som mal pocit, že sledujem druhú časť väčšej série a nevidel som prvú, expozičnú časť. Rodinné hodnoty sú univerzálne a aj tá infantilita pôsobí detsky úprimne a vkusne, takže dilema v hodnotení, 70% a tsunami na mňa. (02.07.2017)

Noční můra z Howlova hradu se stala skutečností a velký mistr zřejmě ke stáru našel své druhé dětství. Jenomže v dětství se příběhy hezky prožívají, ale špatně vymýšlejí. V první polovině se mi Ponyo ještě líbila, bylo to hezké, barevné a pořád tu byly narážky na něco neznámého, co se snad rozvine v děj. V druhé půlce ovšem přišlo ono Howlovské vystřízlivění, kdy se děj nekoná a všechno se jen změní v přecukrovanou limonádu, kdy se mají všichni moc rádi. Postavy mění svoje charaktery tak, aby byly ještě sladší než v první polovině, žádná gradace, žádné napětí. Znatelná věc z hlediska příběhu je absence jakékoli sebemenší záporné postavy, vím o tom své. Dobré a zlé jsou relativní pojmy, a když je všechno z cukru, bez toho, abyste poznali hořčici, se vám cukr rychle zají; nejde postavit pěkný příběh bez něčeho záporného, bez opěrného bodu. To, co ve snímcích studia Ghibli vždycky působilo jako ambrózie, tedy splynutí poetičnosti a slušného stupně uvěřitelnosti, je tu k nenalezení, ze záplavy, která nejspíš musela vyhladit 50% světového obyvatelstva (ano, vím, že by se to nehodilo do příběhu, ale taková věc musí bliknout v hlavě i každému dítěti, co se aspoň jednou v životě koupalo) mají všichni upřímnou radost a málem z toho neudělají národní svátek. Když se objevily titulky, tak jsem si pomyslel, konečně. Asi už se nikdy nedočkáme snímků tak kvalitních, jako se u Ghibli tvořily dříve. Tohle je pohádka tak přepohádkovaná, že bych ji doporučil dětem tak ve věku 3-4 let, a ano, to sám o sobě není kaz - mně ale 3-4 roky už dávno nejsou. A proroctví na závěr, jestli autor udrží linii, příští snímek bude japonská verze Teletubbies a jestli se tak bude i předem tvářit, bude se už muset obejít bez jednoho věrného diváka. (10.07.2009)

Rovnica: slabší Miyzakiho film rovná sa stále kvalitný film sa u mňa v prípade jeho najnovšieho počinu nedočkala uplatnenia. Zaujímavú víziu podmorského sveta prepojeného so svetom ľudí narúša už prazvláštna animácia a hoci Ponyo hýri farbami a prekypuje pozitivizmom, tak silné dojmy ako pri ostatných dielach štúdia Ghibli vyvolať nedokáže takmer vôbec. Kvalitatívne vzdialená tak ostáva nielen silne inšpiratívna Cesta do fantázie ale aj rovnako ako Ponyo na detského diváka zameraná Kiki či Totoro. A to sa už dá označiť ako sklamanie a rozhodne najslabší Miyazaki. (29.04.2009)

Zřejmě začínám zlehka senilnět, ale čím jsem starší, tím více přicházím Mijazakimu na chuť. Není to tak dlouho, co jsem jej nemohl vystát. Tyhle jeho novodobější pohádky s mnohem krásnější animací a ne tolik vnucující se eko agitkou, shledávám ovšem velmi vydařenými. V podstatě tomuto počinu nelze mnoho vytknout. Jen mu v samotném závěru těžce došel dech a zcela ztratil tempo. Každopádně moc hezký příběh o nastolení rovnováhy mezi oceány a pevninou. Kluci z DC by se mohli inspirovat, než se rozhodnou napsat scénář ke druhému Aquamanovi. Bohužel se mi nepodařilo si koupit japonský originál, takže jsem viděl snad první japonské anime s anglickým dabingem a musím dabéry pochválit. Ujali se toho hvězdy jako Cate Blanchett či Liam Neeson. Oba aktéři si vedli opravdu znamenitě. Milé příjemné pohlazení po duši. Lepší tři kousky. (03.04.2019)