Až na krev

"Ono to snad neskončí," zoufal si můj těžce zkoušený spoludivák, prohrávající ve 126. minutě s Až na krev vysoko na body, zatímco já jsem v totéž urputně doufala. Nepotřebuju Až na krev k tomu, abych věděla, že nafta není voda, pánbíčkářství není víra a získáním celého světa nebo ropovodu člověk nevyváží ztrátu svého člověčenství, ale to vůbec neznamená, že takové filmy nepotřebuju víc než zoufale. Nezmínila jsem se o výkonu svého úhlavního oblíbence, takže mám pokládat řečnickou otázku, zda byl Daniel Day-Lewis skvělý a i nadále ho pokládám za nejtalentovanějšího žijícího herce? Je papež katolík? Moje kacířství jde tak daleko, že si papežovým náboženským přesvědčením nejsem natolik jistá jako předchozím tvrzením, a moje drzost je pro změnu natolik monumentální, že mám chvíle, kdy jistého Brita s nejuhrančivějšíma očima na světě za papežova nadřízeného. A jestli se nějaký chorý mozek pod vlivem prudce nakažlivého a nebezpečně se šířícího viru odcladacus premierus pokusí oddálit premiéru Nine třeba jen o 1, 26 vteřiny, nechť zví, že v takovém případě nepůjdu až na krev, ale až na kostní dřeň. (09.10.2008)

Nadčasový příběh nenávistného naftaře a jeho ziskuchtivosti na úkor všech dobrých vlastností a hodnot, často označovaný za jeden z nejlepších amerických filmů nového milénia, ne-li všech dob, na který jsem v době jeho uvedení nebyl ready a nyní si konečně dopřál druhou (ani omylem poslední) projekci. Ať už jsou to perfektní lokace v kombinaci s temným ražením a kamerou, post-westernové zasazení děje, brutálně převtělený Day-Lewis, nemoralizující studie zla, několik nezapomenutelných zásadních momentů (němý úvod, oheň, hádka v závěru), brilantní orchestrální soundtrack, anebo prostě fakt, že to působí jako podíváná z alternativního vesmíru, TWBB je moc a od teď mám gól vidět to někdy v kině. (13.10.2016)

Život ohlodaný na samou existenciální dřeň...symbolika extrémně prožívaného individualismu západní civilizace v mistrné metafoře kapitalismu, Max Weberem popisované křesťanské etiky protestanství a asexuálně vnímaného fenoménu fungování západní ekonomiky. Jeden z nejsilnějších filmů poslední doby... (02.05.2010)

Paul Thomas Anderson a Daniel Day-Lewis. Dvě těžké hollywoodské váhy známé svým perfekcionismem i důsledným výběrem projektů. U filmu Až na krev z roku 2007 našli společnou řeč a o dekádu později si úspěch zopakovali s Nití z přízraků, údajně posledním Day-Lewisovým filmem. Jejich návrat do ropného boomu na počátku 20. století se přitom zařadil nejen do mnoha žebříčků nejlepších filmů roku, ale i celé dekády. (30.12.2022)

"That was one goddamn helluva show." No, to teda byla... Často tu v ostatních komentářích padají silná slova typu film roku a podobně. Já bych se nebál jít v časové ose do poněkud širšího měřítka. Proč? Protože je to již pěkných pár hodin co projekce skončila, ale ještě teď se tetelím naprostým blahem. A něco mi říká, že ještě pěkně dlouho budu. Mám pocit jakoby to Anderson natočil přímo pro mě. Toto veledílo plně vystihují pouhá čtyři slova: cynismus (ohledně lidství), cynismus (ohledně náboženského fanatismu, respektive náboženství vůbec), cynismus (ohledně amerického snu) a cynismus (ohledně všeho ostatního). Prostě cynický egoismus jdoucí až na krev a dobrý pocit z toho, že se Anderson na Poklad na Sierra Madre díval pozorně. Doplnění: Podruhé a snad ještě lépe. Anderson mě i při druhé návštěvě kina utopil v černém zlatu. A já si to topení sakramentsky užíval. Je na čase podívat se TOPce na zoubek. (29.03.2008)