Napříč vesmírem

S Across the Universe je to těžký. Určitě nemůže obstát jako klasický muzikál. O příběh tu téměř vůbec nejde, pořádné charakteristiky hrdinů se vlastně vůbec nedočkáme a muzikálové scény působí tak staticky a suše až to člověka zarazí. A možná v tom je to kouzlo. Nebál bych se říci, že přestože jde o muzikál, písničkové scény film spíš zdržují a působí nějak navíc. Samotný příběh je pak poslepovaný jen tak, aby se dalo těch pár písniček dohromady. Jenže tady nejde o efekt. Julie Taymor hodně riskuje a pohybuje se na tenkém ledě, občas se jí nějaká scéna nadmíru povede a jindy je vidět, že nápad sice byl, ale nějak se z toho ta působivost vytratila. Proč tedy dávám čtyři hvězdičky? Protože je to originální a vyzývavě jiné než všechny ostatní hudební filmy. Líbí se mi nápad nechat vlastně tu nejvíce podbízivou stránku filmu pasé a nesnažit se o pouhé rozpohybování obrazu do rytmu, ale hlavně o to, dostat diváka do analytického způsobu vnímání a přemýšlení nad filmem... (29.01.2008)

Muzikální, pěvecké i vizuální opojení. Těšila jsem se především na svou oblíbenou Evan Rachel Wood, která mě svou mimořádnou krásou opět zcela uchvátila. Ve filmu se objeví postavy, které jasně odkazují na tři největší hudební legendy, Janis Joplin, Jimiho Hendrixe a Kurta Cobaina. Geniální Dana Fuchs, jejímu hlasu skládám velkou poklonu. Fenomenální rovněž dvojka Jim Sturgess a Joe Anderson. This boy brings Kurt Cobain back to life:) Bože, dejte Joeovi kytaru, vytahaný svetr, posaďte ho na židli a nechte ho zazpívat Where did you sleep last night... Ta podoba, ten hlas.... Písně Beatles zpracované v tomto muzikálu patří rozhodně mezi ty nadmíru vydařené cover verze, které se mi líbí snad ještě více, než originál a také je mnohem častěji poslouchám:) (10.05.2012)

Across the Universe je snímka, ktorá každého diváka prekvapí minimálne jednou sekvenciou, ktorá ho zarazí, nechá v nemom úžase či prekvapení. Problémom filmu je, že talentovaná režisérka Julie Taymor si zobrala na plecia až príliš mnoho bremien, námetov a myšlienok, elementov, ktoré by kľudne mohli zaplniť minimálne ďalšiu hodinu filmového príbehu. Vizuálne rozšafné orgie mi skutočne ulahodili, atmosféra doby je vystihnutá viac než pôsobivo, herci sú talentovaní, mladí a pomerne neznámi (s výnimkou Evan Rachel Wood, ktorú považujem za najväčšiu slabinu v obsadení) a naviac nechýba niekoľko výživných cameo roličiek - starecky šarmantný Joe Cocker, bohémsky Bono Vox či krásne extravagantný Eddie Izzard. Piesne Beatles sú nestarnúce, no ich prevedenie do filmu nedopadlo vždy úplne bezchybne, po slabšom začiatku a sladučkej I Want To Hold Your Hand, ktorá zanecháva značné rozpaky sa príbeh dostáva do správnych koľají a trebárs taká Let It Be či Strawberry Fields Forever, While My Guitar Gently Weeps a samozrejme samotná Across the Universe, ktorej prevedenie a zároveň skombinovanie s Helter Skelter považujem za najsilnejší okamih a zároveň predčasný vrchol filmu, sú nabité emóciami či vizuálnymi nápadmi. V mnohom film pripomína Formanove Vlasy (samozrejme neprekonané), či filmy Alana Parkera, Pink Floyd - The Wall alebo trebárs i Fame. Pozoruhodný film, ktorý ma v mnohom zaujal, no taktiež tak trochu neučesaný a nevyrovnaný miš-maš. 70% (08.02.2009)

Ne, tohle mě opravdu nebaví, Julie. Jsem ochotný chápat veškeré parafráze, ale odmítám se adaptovat na film, který prostě nefunguje. Across the Universe je totiž přehuštěný liniemi, až z toho oči bolí, písničkové sekvence povětšinou jen nudí svou nezáživností a nesofistikovanou interpretací (Evan Rachel Wood by si za prznění některých songů zasloužila pěstí) a když už se tedy režisérka zaměří na romantickou linii, dojdou jí po půl hodině nápady a upadne do škatulky plné klišé, která mi srdeční šelesti rozhodně nezpůsobuje. P.S.: Závěr s All you need is love považuju za jednu z největších parodií v dějinách kinematografie. Vážně. (09.11.2007)

Nothing's gonna change my world. Za nádhernou kamerou, osobitou interpretací broučích songů a naprostým pohlcením při hudebních číslech se skrývá lehce zmatená směs vypadající jako výtvor minimálně desítky scénáristů. Ztráta lásky, nevinnosti nebo naděje tak při častém přerušování jednoduše načrtnutými figurkami typu Sadie nebo Prudence vyzní minimálně polovičně. A přitom ta love story s rozdílnými názory na krizovou dobu mohla vyznít naprosto dokonale. Na jednu stranu mě mrzí, že z takového potenciálu zůstalo jen pár dokonalých a několik velmi solidních scén. Na druhou ale ty klady (hlavní dvojice, kompozičně dokonalá Strawberry Fields, dojemně vygradovaná All You Need Is Love) natolik září, že přehlušují přílišnou surreálnost a roztříštěnost. 70% (22.02.2008)