Španělé v Praze

Mistrovské Daňkovo dílo se ve fiktivním rozhovoru - pokud se dobře pamatuji - choti-vdovy po Vilémovi z Rožmberka a španělského vyslance - z pozdně rudolfinské Prahy dotýká všech obecných otázek nejen své doby, ale i jejích nadčasových momentů. Shodou okolností oba excelující protagonisté - Adamíra i Maciuchová - byli partnery i v rodinném životě, a tak jejich profesionální důvěrnost nepostrádala ani zvláštní, jinak nedocílitelnou lidskou intimitu. Na minimální ploše bylo autorem soustředěno víc než maximum dosažitelného. Inscenace mohla celým svým založením vést Daňka k více divadelnímu než televiznímu nazírání a zpracování. Zvládnutím tohoto možného úskalí - napětí a časový rozvrh díla jsou perfektní - byla podle mého názoru překonána poslední bariéra bránící Daňkovi v dotvoření mimořádného diváckého zážitku. Mimořádného v čase premiéry i naší současnosti. Mimořádně - bohužel - stále nedostupného na DVD nosičích. (02.12.2007)

Lahůdka po všech stránkách. Jako člověk s přehledem o období vlády Rudolfa II. jsem se kochal tím, jak Daněk dokázal využít politického pozadí schůzky těch dvou, naplnit rozhovor, že šlapal jak švýcarské hodinky. Chyrakteristika češství i Prahy samé je těžce nadčasová, takže jsem nalezl i mnoho mouder a poučení. 100% (06.07.2011)

Jedna z nejlepších TV miniatur 80. let, to je dokonalý duet Maciuchová/Adamíra. Minimalistické, jak se na TV inscenaci sluší, jeden pokoj, dva kostýmy, dvojice vynikajících herců a rozkošné reminiscence na pravdy stejně tak platné dnes, jako v roce 1603. Španělé v Praze líčí Prahu jako matičku všech neřestí tak upřímně, že je nabíledni, že ji přesně takovou i milují. Neméně zajímavé je rámcování inscenace záběry ze zákulisí i závěrečného odličování v šatně a finálního odchodu z Kavčích hor - právě do srdce matičky Prahy. (02.07.2011)

Brilantní rozhovor o věcech důležitých i nedůležitých, plný ironického popichování a jemného sarkasmu, je bezesporu jednou z nejlepších Daňkových televizních inscenací vůbec. Myšlenky, které v něm co chvíli poletují, nabízejí naprosto netušené rozměry skutečných historických událostí tak, jak je (ne)zachytily dobové kroniky. Důvody jsou ovšem často mnohem prozaičtější. Jiří Adamíra s Hanou Maciuchovou předvedli fantastický herecký koncert, něco, na co se jednoduše nezapomíná. Jedna dekorace, jeden dialog a dva herci. Nic těžkého, zdá se. Možná, ale dnes je to jen stěží dosažitelná úroveň. (30.07.2011)

"Často si říkám, že některých vědomostí mě mohl Bůh ušetřit."                                                                                   Televizní konverzačka, která suveréně převálcovala Díru u Hanušovic, kterou jsem nějakou hřčkou osudu sledovala ve stejný večer. Španělé pobavili, poučili a dali náměty k přemýšlení. Díky Oldřichu Daňkovi jsem si spravila chuť, děkuji! (04.04.2016)