V Bruggách

Neexistuje lepší reklama na město Bruggy než film V Bruggách. McDonagh skvěle namixoval ospalou atmosféru malebného města s temnými praktikami irských zabijáků a svou prvotinu už zřejmě nikdy nepřekoná. Jen ten pokus o akční závěr byl zbytečný, protože síla filmu je především v dialozích a černém humoru. (16.09.2023)

Výrazně autorský a "literární" snímek, plný nádherného černého humoru a absurdity, kterou běžně zažívá každý z nás, akorát se jí možná neumí zasmát tak bezstarostně jako, když se s ní setká na filmovém plátně. Martin McDonagh přesne ukázal, co mají film a divadlo společného i v čem se liší, ovšem výsledný produkt o vzájemné přínosnosti a inspirativnosti obou těchto umění vypovídá opravdu hodně. Scénář je vypilovaný do posledního detailu, snímek není "samoúčelně" absurdní. Nese jistou tezi, samozřejmě v Rayově postavě a v jeho vývoji, zcela nenásilně, ale organicky poskládanou z přihrávek vedlejších postav i toho, co čteme mezi řádky zdánlivě efektních "hlášek." Jenomže - pozor na to - tohle nejsou hlášky v onom popcornovém stylu, ačkoliv se proti nim nechci nijak absolutně vymezovat, Martin McDonagh je někde úplně jinde, je to literát, život má odpozorovaný, ať už v rovině prožívání, tak v rovině jeho odrazu především ve filmovém umění. To je vidět, a to je obrovské plus snímku, což vyvažuje jeho jisté formálně filmařské nedostatky. (04.07.2008)

Bruges, Bruges, fucking Bruges, takové krásné gotické město. Ne však pro Colina Farrella, který toto místo nesnáší snad ještě více než my Uwe Bolla. Ve filmu najdeme pěkný mix černého humoru - už samotná úvodní scéna v kostele se vzkazem nebohého chlapce, tomu se říká opravdu bad luck, byla lehce tragikomická. Zvláštní ponurá atmosféra linoucí se z každého kouta belgických uliček a kanálů přidává filmu určitý nádech tajemnosti. Ralph Fiennes si svou skoro až psychopatickou roli gangstera pěkně užíval a já také. Hudba Cartera Burwella navíc slušně přispívá k vtáhnutí diváka do tamějšího prostředí. Uvidíme, jestli nám Martin McDonagh za rok či dva, až si trochu ošoupe botky cestováním po světě, nadělí další porci filmové zábavy, já bych byl rozhodně pro. (8/10) (15.06.2008)

Kdyby z celého filmu netrčela úporná snaha ukázat „Podívejte, jak úžasně originální a vtipné dialogy dokážu napsat !“, tak bych hodnotil i pozitivněji, protože ta melancholická nálada, která celým filmem prostupuje, byla moc fajn (za ní a za mého oblíbence Brendana Gleesona 3*). Někomu zjevně stačí rádoby kultovní dialogy o střetu bílých a černých trpaslíků a nevadí mu, že se hlavní postavy chovají jako idioti, mě ano a tak se do zástupu spokojených diváků nezařadím. Těžko uvěřitelný rozhovor po skoku z věže a závěrečný čin gangstera Watersa pak spadají někam do sfér absurdní sebeparodie ála Monty Python. (12.06.2008)

Až na posledních 20 minut excelentně vyvážená gangsterská komedie o tom, že i zabijáci mají srdce. Ultradebilní závěr ale přehlížet nelze, protože jakmile se většina postav změní na Supermany, kteří i po pěti kulkách v těle a pádu z historické věže dýchají jen s menšími obtížemi a v klidu se vykecávají, klesá u mě index napětí a zábavy někam k hodnotám z arktických planin. (09.05.2008)