Ta, která obrací noty
La Tourneuse de pages
The Page Turner
Režie:
Denis DercourtScénář:
Denis DercourtKamera:
Jérôme PeyrebruneHudba:
Jérôme LemonnierHrají:
Catherine Frot, Déborah François, Pascal Greggory, Clotilde Mollet, Christine Citti, Jacques Bonnaffé, André Marcon, Martine Chevallier, Frédéric Moulin (více)Obsahy(2)
Náhoda a arogance jí vzaly smysl života. Zbyla jí jen pomsta. Pro dvanáctiletou Melánii znamená hra na klavír smysl jejího života. Velmi pilně se připravuje na zkoušky na konzervatoř. Pravděpodobně by před komisí neselhala, kdyby předsedkyně, známá klavírní virtuózka, si při zkoušení nevyřizovala své osobní záležitosti a nevyvedla malou nezkušenou dívku ze soustředění. Rozhozená Melánie nedokáže zahrát skladbu tak, jak si ji nacvičila, a u zkoušek propadne. V tu chvíli ztratí smysl svého života. Po letech se Melánie opět setkává s klavírní virtuózkou, která je sice na vrcholu kariéry, ale psychicky velmi labilní. Melánie získá místo jako její asistentka. Nadešel čas pomsty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Obracečka není typicky ženským filmem,ale pokud odmítáte proniknout víc pod povrch, nebude to zřejmě pro vás to pravé ořechové. Rozehraná partie nutí zamyslet se nad dalším tahem protihráčů. Pomsta může být velice promyšlená a rafinovaná. Většinou není vůbec sladká a nepřináší úlevu. Jen prodlužuje křivdu. Denis Dercourt nabídnul příběh, na který nezapomenete. Je mi líto, že jeho filmy nejsou dostupnější. ()
Tichá, nenápadná, no nekompromisná a veľavravná. Pritom nebolo treba žiadnych slov, všetko prezradili mimika a gestá hlavnej hrdinky. Taká bola pomsta nešťastnej Melánie. Prísť o zmysel života takýmto spôsobom naozaj nie je bohviečo, z tohto pohľadu jej úškrn na konci aj chápem. Divák si tu navyše ako bonus užije veľa klavírnej hudby a na dospelú Melániu sa tiež príjemne pozeralo. Zaujímavý a nápaditý snímok na tému pomsty. 75/100 ()
Já se připojuji ke komentářům „zajda001“ a nepatřím mezi obdivovatele „inteligentní“ pomsty, na kterou jsem se těšil, ale nenašel ji. Fandil jsem totiž spíš pianistce, která se provinila autogramem, kdežto obracečka je manipulativní, vypočítavá, ochotná fyzicky ublížit malému dítěti a všem kolem. Záblesk pochopení děje jsem viděl jen ve chvíli, když mě napadlo, že obracečka je možná vlastně duševně narušená. Jedno zhrzené dítě ublíží v podstatě čtyřem jiným lidem. Hezký film, hudba, herečky, zbytečný děj. ()
Velmi komorní drama natočené s velkou profesionalitou. Dercourtův dvorní skladatel si dal velmi záležet a téměř se přiblížil Cosmovi. Dercourtovi neodpustím ani drobné zaváhání, zdá se mi totiž, že v něm roste následovník Lelouche s citem pro lásku, drama i hudbu. Proto poněkud povytahuji obočí nad nelogičností a především nepravděpodobností scénáře. Ale záhy jej stahuji zpět a rochním si v kvalitě atmosféry. A kochám se tím, že tohle není primitivní americký brak, v němž musí být vše explicitně dáno pro pochopení i blbými. Tady se hodně mlčí a dívá. Od dob Facky jsem si nemyslela, že ještě někdy uvidím takovou hru pohledů, jakou v ní předvedla Anička Girardot s Lino Venturou. A ejhle, je to tu. ()
Melanie, dvanáctiletá holčina se chce dostat na konzervatoř, ale na zkoušce díky aroganci jedné ze zkoušejících neuspěje a ztratí smysl života. Po letech se jí naskytne možnost odplaty. Motivace Melanie je jasná, ale nemůžu se vzdát pocitu, že má holka trochu problém sama se sebou. Zkrátka kladná postava není zas tak kladná a záporná postava není zas tak záporná, jak to většinou v podobných filmech o pomstě bývá. Za kamarádku bych Melanii asi nechtěl. Pomalu vyprávěnej, řekl bych křehkej film, kterej určitě nenudí a s dobrou atmosférou. ()
Reklama