Nemilosrdný střelec

Podle mě byl tohle geniální nápad. Western v Japonsku. Dokonalý. Město jako vystřižený z filmu s Eastwoodem a do toho japonský budovy a obchody, kde se vedle dřevěných žabek prodávají kožené klobouky. Barevně vyvedené dokonale. Červení a Bílí a jejich oblečení bylo naprosto dokonalé. Chvílema to bylo cekem úchylný, ale na to jsem si od japonců zvyknul. Navíc jsem slyšel, že Miike je ještě větší pošuk, než Tarantino, takže mě ty perverznosti moc nepřekvapily. Moc jsem si neužil bitek, přestřelek ani ničeho takového, ale ke konci se to celkem rozjelo, takže můj celkový dojem je příjemný. (14.05.2009)

Snad i bez poslední věty...odstěhoval se do Itálie...lze poznat, že režisér vzdává holt italským a španělským (které jsou poněkud krvavější, než italské, ale často s Italy či Němci v koprodukci) spaghetti westernům. Záhadný pistolník připomíná více Clinta Eastwooda, než Charlese Bronsona, přejímá však jejich gesta, mimiku i neupovídanost. Přestřelky jsou nádherně krvavé, rudá a bílá jsou nejen barvy dvou znepřátelených gangů. Především v pasážích, kdy se jakoby zastavil čas, je citován S.Leone. (31.08.2010)

Úplně jiný druh westernu, než například tento divný. Po první divadelní scéně sice vzrostly mé obavy, že dvě hodiny tak veselé taškařice budou trochu moc, ale naštěstí v ní šlo hlavně o Tarantinův pozdrav ostatním otaku. Zbytek byl akorát tak správně přehnaně stylizovaný, aby to nezačalo smrdět a všechny ty mraky odkazů (snad na všechno včetně Pána prstenů) a použitá klišé byly využity tak, aby nesloužily jen sobě, ale příběhu. Našlo se dost „oddychových“ scén, při kterých se divák může trochu vcítit do motivace postav, frenetická brutalita akce byla vyvážená mrazivými momenty při nichž se zastavuje srdce. Stylizovaná kamera, skvělé scény (což takhle vrh hřbitovním křížem?), životné postavy, legenda, prokletí, láska, zrada... Teď trochu přemýšlím, proč jsem tomu nedal rovnou pětku. (23.05.2011)

Ne, nebudu z toho nadšenej jenom proto, že v tom hrál Tarantino. Kdybych kromě tohohle viděl z japonských filmů jenom Ran a ze spaghetti westernů jenom Djanga, asi bych si řekl, že je Nemilosrdný střelec (s překladem se tvůrčí skupina opravdu vytáhla) spojením dvou žánrů, kterým prostě nerozumím. Protože jsem ale viděl mnoho podařených filmů obou výše zmíněných žánrů, můžu s klidem prohlásit, že je to shit, ve kterém se nepovedlo skoro nic - příběh, humor, postavy, dokonce ani ta převzatá scéna s kulometem. Snad leda ta závěrečná přestřelka je, vzhledem ke směšnému rozpočtu, slušně technicky zvládnutá. Ale to tu zbývající hodinu rozhodně neobhájí. (16.05.2013)

"Jmenuju se Jindřich." Tento naprosto originální úlet je remakem částečně Yojimba, částečně Yojimbova remaku Pro pár dolarů a taky jak napovídá originální název Djanga. Film je skvělou poctou spaghetti westernům (i když místy může působit jako parodie - k tomu dost výrazně napomáhal český dabing, což samozřejmě není chyba filmu samotného), místy to působí trochu komiksově, ale hlavně je to stylový. Přenést všechny typické prvky divokého západu do Japonska, s tím jsem se ještě doopravdy nesetkal. No ale funguje to dost dobře a proto dávám plný počet bodů. (04.06.2009)