Láska za časů cholery

Ježiš,Mária,Jozef všetkých troch musím spomenuť ved to vôbec nebolo až take odpadové ved ten chlapík čakaním na svoju lásku pretiahne asi 650 žien , čo si myslím, že je oveľa zdravšie a príjemnejšie ako by mal chodiť zhulený,alebo ožratý.A nakoniec sa v 70. rokoch dočká a pretiahne s láskou tu prvú pravú, jasné,že už tam nieje ta mladická iskrá skôr je to už len takové ocicmávání než poriadné milování, ale vždy lepšie niečo, ako vôbec nič.Ta plano som napísal ? Ja dávam tri hviezdičky aj kuštik , že to všetko zvládol bez viagry. (13.11.2008)

Chcete-li zfilmovat román od Garcíi Marqueze, NEMŮŽETE jít jen po ději. Pak zůstane tohle. Hlavní půvab a neskutečná síla jeho děl totiž spočívá ne v tom CO vypráví, ale JAK. U Kroniky ohlášené smrti se ještě dá s dějem popasovat a krátkou novelu filmovým zpracováním nezabít, ale tady se to bohužel nepovedlo. I když...mohlo to být horší, bála jsem se, že se v touze po atraktivitě bude film vyžívat především v milostných eskapádách Florentina Arizy. Takže pouhé převyprávění děje z tohoto hlediska ještě beru na milost. Možná kdyby nebyla představitelka hlavní role tak toporná, kožená, prázdná, hloupá, nemožná, prostě tragická, mohlo to být o kapánek lepší. Na mnohovrstevnaté pojednání o všech možných podobách lásky od rodičovské, přes vášnivou, vypočítavou, vytrvalou, ze soucitu, ze zvyku, včetně tolik diskutovaného možného přátelství mezi mužem a ženou (postava představující tuto část byla filmem zcela nepochopitelně vynechána) prostě veškerou, tak jak se ji Márquezovi podařilo v knížce bravurně zachytit tenhle naprosto průměrný film nemá ani náhodou. Možná by to svedli István Szabó, Terence Malick, Giuseppe Tornatore nebo kdysi Fellini, Bertolucci či Minghella. (01.11.2011)

Tak tato adaptace skvělé a slavné knihy se opravdu, ale opravdu nepovedla. Magický realismus se zde vůbec nekonal, zůstal jen holý příběh, jež sám o sobe vyzněl jako totální pitomost. A nezachránil to ani Javier Bardem (dokonce bych řekla, ze ten to potopil už úplně). Též jsem marně čekala na jedinou větu, kterou si z textu pamatuji a dávám k dobrému celý život: "Můj synek v životě nezastonal, leda na choleru." A tu tam nedali. (25.04.2023)

Osudová láska je jen jedna, i když je nenaplněná. Díru ve vašem srdci nezaplácne ani šestsetdvacetdva jiných, protože ti ostatní jsou jen slabou náplastí. Na osudovou lásku se nedá zapomenout. Javier Bardem má charisma na rozdávání a nikdy svou lásku nepřestal milovat. Měl stovky žen, ale stále nepřestal myslet na tu jedinou, která mu zlomila srdce. Život nezná hranic a je takovým, jaký si ho člověk udělá. Přirovnávat film k telenovelám nebudu, protože tady se pořád něco dělo, sice velmi pozvolna, ale dělo. U telenovel stačí nevidět pár dílů a nic vám neuteče. Tady by vám utekl celý příběh. Písně, které doplňovaly film, nazpívala Shakira. (13.07.2009)

Zhlédnuto bezprostředně do dočtení Márquezovy stejnojmenné literární předlohy. V souvislosti s nedávným úmrtím velkého Márqueze jsem se rozhodl si od něho něco na jeho počest přečíst, a moje ruka padla právě na Lásku za časů cholery. Na této knize asi nejvíc oceňuji vystižení více podob lásky a působivý popis stárnutí hlavní postavy a jeho postupující tělesné sešlosti (obé je ve filmu jen letmo naznačeno - zatímco Javier Bardem dostal alespoň působivá šedivá fousiska, stařecké brejličky a plešatou paruku, Giovanna Mezzogiorno vypadá až na bílé vlasy a pár vrásek kolem očí pořád stejně jako ve svých 20 letech). Jinak je to ale v podstatě lepší červená knihovna, která má k nejvyšším literárním metám docela daleko - za sebe nemám problém napsat, že Márqueze v oblibě zrovna dvakrát nemám, několik jeho knih jsem odložil rozečtených, a svůj umělecký vrchol v románu Sto roků samoty z r. 1967 podle mě už nikdy nepřekonal. Láska za časů cholery je o 18 let mladší, a je to jistě dost osobní text, do něhož dal autor mnoho ze svých životních zkušeností. Přesto jsem se stále při čtení nemohl ubránit pocitu, že mi tam něco prostě nehraje a že to není úplně můj literární cup of tea. V podstatě totéž bych mohl říct i o tomto filmu, který na jednu stranu považuji sice za velmi dobrou adaptaci předlohy (osobně bych neměl problém dát tomuto filmu i 4 hvězdy, kdyby byl natočený ve španělštině a nebyl zprasený tou Shakirou), ale jako samostatný film příliš neobstojí. Od toho se odvíjí i kritika - tomuto snímku lze v podstatě vyčítat téměř to samé, co jeho předloze, ať už je to přehnaná melodramatičnost, nadsázka, vypjatá emocionálnost, kýčovité exotické lokace, apod. Únavná je i dlouhá stopáž, nevýrazná hudba a jakýsi laciný nízkorozpočtový televizní look, jakým celý film působí - místy je film v podstatě k nerozeznání od nějaké přiblblé latinskoamerické telenovely. Na druhou stranu se mi úplně nechce smést tenhle film jen tak lehko ze stolu, protože má podle mě i celou řadu kvalit - hereckými výkony počínaje (vynikající herecká kreace Javiera Bardema) a třeba krásnou kamerou konče. Z předlohy bylo pochopitelně vypuštěno nemálo látky, ale jinak to ani být nemůže, a osobně jsem byl právě dosti zvědavý na srovnání filmu s jeho románovou předlohou, z něhož nakonec film nevyšel vůbec tak špatně. Celkově si myslím, že hlavní problém tohoto filmu tkví v následujícím paradoxu: neměli by ho vidět lidé, kteří předlohu nečetli, protože bez obeznámenosti s ní nelze docenit specifickou poetiku tohoto filmu, a neměli by ho vidět ale ani ti, kdo román četli, protože budou nutně zklamáni - případy, kdy se filmová adaptace alespoň vyrovnala své předloze (nedejbože aby ji překonala), jsou velmi vzácné, a zde je tomu nejinak. Za sebe tak nemám problém napsat, že mi tento film přijde nejenom nepříliš zdařilý, ale v podstatě i zbytečný - k předloze nepřidává vůbec nic, pouze ji logicky redukuje, aby se převedla do filmové řeči. Za mě slabší tři hvězdy. (08.05.2014)