7 zabitých

Československé drama vyprávějící zážitky mladé zdravotní sestry Jenky se S. Bartošovou v hlavní roli, která má chlapce na vojně, to ji však nebrání, aby využívala pozornosti mužů, jež se jí ze všech stran dostává. Snímek tak nepojednává o sedmi zabitých osobách, jak název klamně naznačuje, nýbrž o sedmi zabitých, neboli nevyužitých večerech, jež Jenka stráví s různými muži, aniž by měla touhu navazovat s nimi bližší či snad intimnější kontakt. Nutno podotknout, že společnost jí tvořili kromě charismatického, ale údajně záletného lékaře R. Brzobohatého většinou samí zoufalci (F. Němec), slizouni (V. Mareš) a obšourníci (J. Bláha). Mladá dívka zkrátka hledala lásku a dobrodružství a současně využívala své volnosti, mládí a atraktivity, aby zneužívala obdiv a náklonnost mužského pohlaví. Ve vedlejších rolích se objevily J. Obermaierová a J. Pokorná, jako její kolegyně v nemocnici, jež Jenku v jejích s odstupem nahlížených známostech a lehkovážném životním stylu inspirovaly a podporovaly. Řada podobných československých snímků z 60. let má problém se smysluplně zvládnutým závěrem, nikoli však toto dílo známého spisovatele, básníka a dramatika P. Kohouta. Ukázalo se, že i laškovné chování S. Bartošové má své meze, neboť narazila na dvojici mužů poněkud jiného ražení (v jednom z nich jsem rozpoznal rozjařeného J. Zahajského), kteří ji v lese zbili a pokusili se ji znásilnit. Nemohu říci, že by mi bylo hlavní hrdinky líto, neboť se zdá, že potřebovala jistou lekci ve svém povrchním, neuvědomělém a bezstarostném chování, každopádně velmi vydařený a nečekaně dramatický závěr film zdařile uzavřel a díky němu hodnotím o jeden stupeň výše, než jsem původně měl v úmyslu. (04.09.2018)

----- "Já jsem jen proti mrchám všech vyznání a ras." ----- Něco málo o mládí, v němž se potkává a trochu chaoticky mísí naivita s vypočítavostí, bezelstnost s prohnaností, nejistota se suverenitou i cudnost s vyzývavostí. O mládí, které je omámené dospělostí, a tak se mu obzory zdají být daleké ... a možnosti téměř neomezené. Tudíž provokuje - v dobré víře, že mu patří svět a budoucnost ... a že to všechno ustojí. Víte ... celkový dojem se pokazí až v závěru. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nejde o tu ZKUŠENOST ... je O NI. Protože PŘEDTÍM je vždycky pohotová a duchapřítomná - v konverzaci i ve svých rozhodnutích. Dokáže odhadnout situaci a flexibilně reagovat - možná i proto jí věci tak nějak vychází ... a prochází. A najednou - z ničeho nic - se chová jako prostoduchá husa ... a vede hloupé řeči, které nutně musí její i tak chabé vyhlídky ještě zhoršovat. Jakoby naprosto netušila, oč běží ... ve chvíli, kdy to tušit dávno MÁ - a kdy by jí možná pomohla falešná identita, kterou použila předtím v kasárnách. Jistě, lidé ve stresu reagují mnohdy naprosto nelogicky a zmateně, ale ona zpočátku nemá strach - spíš si zahrává ... stejně jako předtím, ovšem tentokrát s ohněm, který nemá - a který ani nemůže mít pod kontrolou. Nepasuje mi to k ní, ale budiž ... umírněné 3* (25.10.2021)

„Já stejně si myslim, že lidi jsou spíš príma než mrchy.“ - „To musíš bejt dost často zklamaná, ne?“ - „Ani ne. Já, jak mám pocit, že se někdo mění v mrchu, tak honem se zdejchnu.“ Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…Zvláštní, ale zajímavý film. Chytl mě především kvůli Jence, jejíž povaha a přístup k životu mě dráždily i bavily stejnou měrou. Stejně jako její specifická mluva, ostatně vůbec se dialogy opravdu povedly (a jejich prostřednictvím dojde i na něco k zamyšlení). A přestože jde spíš o film hořký, vážný jsem u něj nezůstal, bavilo mě např. Němcovo ucho s „průsšvihem“, a za komediální vrchol považuju perfektní pasáž s Bláhovým Otakarem Krátkým. Místy jsem sice Jenčino chování moc nepobíral (stejně jako kameramanovu libůstku v dlouhých záběrech na neoholené ženské nohy, ehm), ale nebylo to na úkor celkové záživnosti. Konec je pak poměrně dost mrazivý, avšak i symbolický zároveň. Za mě solidní 4*. „Proč jí to neřekneš?“ - „Ze zásady. Já buď vůbec nemůžu lhát, nebo musím pořád, jak si kdo vybere.“ (03.05.2020)

Název by mohl svádět k domněnce, že jde o krimi. Nikoliv. Jde jen o jakési pofidérní drama, které se tváří moudře, ale samo neví, co chce říci. Kromě obvyklých židovských prvků československého filmu 60.let tu jsou prvky napodobování nové vlny, pseudofilozofické rozhovory a boření tradičních morálních schemat (autorkou scénáře je třetí žena Pavla Kohouta Jelena Mašínová). Osmnáctiletá Stanislava Bartošová zde ukázala, že kvůli kariéře byla ochotná se svlíknout. Jinak herecky dosti slabé a navíc špatné postsynchrony... (20.10.2013)

Stanislava Bartošová v době, kdy ji ani ve snu nenapadlo, že jednou bude uvádět pofidérní, bulvární televizní noviny, zde v roli promiskuitní frajerky, která láme srdce na počkání, přitahuje podivná individua (Radka Brzobohatého samozřejmě nemyslím) a má z těch všech zoufalců prdel. Kdo s čím zachází, s tím taky schází, jak by řekla moje babička a tady je tohle rčení naplněno beze zbytku. No, teď k věci. Vůbec to není zlé. Scénář v pohodě, dialogy mají hlavu a patu, humor tu taky občas vytryskne a i ta Bartošová hraje celkem přirozeně. (11.01.2017)