Václav

Tak Jiřímu Vejdělkovi se to konečně podařilo. Natočil film, který alespoň z části naplnil své vysoké ambice a nezůstal stát někde napůl cesty, jako se to stalo v případě sice tématicky neotřelého ROMingu či prestižní adaptace Viewegových Účastníků zájezdu. Režisér Vejdělek poprvé natočil film nejen profesně zdařilý, ale především s nějakým alespoň v zásadě přijatelným poselstvím, kde chtění nenahrazuje reálnou kvalitu, jako tomu bylo u předešlých dvou snímků. Vejdělek není ale bohužel TEN natural born director, jakým je třeba Jan Svěrák či Saša Gedeon, jeho režie je pouze rutinérská a z dané látky spíše mnohé prohospodařuje, než aby těžila maximum, neřku-li rezonovala s diváckými žilkami v mozku, k vyvolání katarze má Vejdělkova režijní práce hodně daleko. Co se mu však daří skutečně znamenitě, to je synchronizace jednotlivých tvůrčích složek, mezi nimiž vyniká především skutečně vynikající scénář Marka Epsteina, který ve své naraci nikdy nesklouzává k lacinosti či nedejbože k lascívnosti, i když je plakátově jednoduchý a až ukázkově modelový, což ale není vždy na škodu (viz Levinsonův Rain Man), dále vynikající herecké výkony, zvláště ústřední herecké persony, Ivan Trojan je znamenitý a part duševně zaostalého Václava jsem mu bez výhrad věřil, stabilně skvělá je i Emília Vášáryová či Jan Budař... Dalším skvělým střípkem Vejdělkovy umně poskládané mozaiky byla skutečně stylová kamera Jakuba Šimůnka a někdy až příliš minimalistická hudba Jana P. Muchowa, v některých pasážích až překvapivě nepatetická a neemocionální... Václavovi chybělo skutečně jen málo, aby vznikl nezapomenutelný film a je velká škoda, že neměl sílu a expresi svého závěru....ten silným a expresivním byl... PS: A za Vypsanou fixu dík... (10.05.2008)

Vlna lidských dramat cloumá českou kinematogafií od příchodu třetího milénia. Různé příběhy ze života jsou, zdá se, pro naše filmaře nejatraktivnější, a já bych k tomu neřekl ani popel... pokud by mě alespoň některý z nich chytl za srdce. Asi nejlépe je na tom Slámova tvorba (Štěstí se mi líbilo moc), jinak mi příběhy lidských životů dnešní doby přijdou veskrze průměrné. Václav rozhodně není špatným filmem; stejně jako celá zmíněná vlna se opírá o slušnou technickou stránku, výborné herecké výkony a příběh, který neoslní, ale bude nám přinejmenším povědomým. A to je asi tak všechno. Hezké, upřímné, divácky vděčné, ale pro mou osobu bez většího efektu. (21.12.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,788,194║ Prečo je ten film tak chladný, bez niečoho čo by nás prinútilo súcitiť s hlavnou postavou, celý čas sa to nesie v jednej príbehovej hladine a nikam sa to neposunie, škoda, potenciál by to malo aj na viac. /40%/ (05.10.2008)

Rainman nutí své okolí stát se citlivějšími, Forrest Gump je metaforou průměrného stádního člověka. Václav jenom škemrá o milost a pod diagnózu L(ehké)M(ozkové)R(etardace) ukrývá libovolnou právě se hodící schopnost, či neschopnost. I František z Gedeonova Návratu idiota je hlavně spasitelským podobenstvím a zrcadlem ostatních, „normálních“ lidí. Václav však není nevinný a spásu hledá u jiných. ________ Paradoxně tak jde spíš o příběh věčné nedospělosti a nezodpovědnosti než o tom, že většinová společnost nectí odlišné jedince. Je otázka, jestli tento skrytý symptom nedospělosti přiřknout nejenom hlavnímu hrdinovi konkrétního jednoho filmu, nebo zobrazení jeho životní podstaty chápat jako jistý vrchol přehlídky pošahaných a chcípáckých českých mužů, jimiž je naše kinematografie posledních dvou desetiletí přehlcená. ___________ Samozřejmě, takto si autoři Jiří Vejdělek a Marek Epstein svůj snímek nevykládají. Raději jej fanfarónsky srovnávají s Vesničkou mou střediskovou, kde prý byl Otík Rákosník moc hodný a roztomilý, zatímco Václav.je prý více potřeštěný a je třeba si k němu hledat vztah, což by mělo značit jakousi větší komplexnost jejich dílka. Představitel Otíka, János Bán však byl u nás neznámý, a proto mohl být přijat jako „zavostalej“. _______ Pokud tu původně byl zájem udělat film s nesympatickým retardem, který opravdu ani na chvíli nevypadne z původní diagnózy do pozice zbitého plyšáčka chudinky, měl být pro autory laťkou vynikající jihokorejský titul Oáza (Oasis, 2003) Leeho Chang-donga. Film, který bohužel až příliš nepříjemně ukazuje, na co u nás nemáme kapacity. (26.12.2007)

Niekde na ceste k štyrom hviezdam. Je ťažké natočiť film, v ktorom je hlavným hrdinom mentálne retardovaný jedinec, pretože ten z princípu robí veci, ktoré musia jeho okoliu poriadne liezť na nervy. Lezú na nervy aj divákovi a ten sa preto nečuduje reakciám jeho okolia. Ja som na strane jeho brata, aj keď je každému jasné, že mama bude svoje dieťa brať vždy nekriticky. Sympatický pokus o netradičnú tému v českých komerčných vodách. Nevadila ani oná tradičná televíznosť. (19.07.2012)