Václav

Tak Jiřímu Vejdělkovi se to konečně podařilo. Natočil film, který alespoň z části naplnil své vysoké ambice a nezůstal stát někde napůl cesty, jako se to stalo v případě sice tématicky neotřelého ROMingu či prestižní adaptace Viewegových Účastníků zájezdu. Režisér Vejdělek poprvé natočil film nejen profesně zdařilý, ale především s nějakým alespoň v zásadě přijatelným poselstvím, kde chtění nenahrazuje reálnou kvalitu, jako tomu bylo u předešlých dvou snímků. Vejdělek není ale bohužel TEN natural born director, jakým je třeba Jan Svěrák či Saša Gedeon, jeho režie je pouze rutinérská a z dané látky spíše mnohé prohospodařuje, než aby těžila maximum, neřku-li rezonovala s diváckými žilkami v mozku, k vyvolání katarze má Vejdělkova režijní práce hodně daleko. Co se mu však daří skutečně znamenitě, to je synchronizace jednotlivých tvůrčích složek, mezi nimiž vyniká především skutečně vynikající scénář Marka Epsteina, který ve své naraci nikdy nesklouzává k lacinosti či nedejbože k lascívnosti, i když je plakátově jednoduchý a až ukázkově modelový, což ale není vždy na škodu (viz Levinsonův Rain Man), dále vynikající herecké výkony, zvláště ústřední herecké persony, Ivan Trojan je znamenitý a part duševně zaostalého Václava jsem mu bez výhrad věřil, stabilně skvělá je i Emília Vášáryová či Jan Budař... Dalším skvělým střípkem Vejdělkovy umně poskládané mozaiky byla skutečně stylová kamera Jakuba Šimůnka a někdy až příliš minimalistická hudba Jana P. Muchowa, v některých pasážích až překvapivě nepatetická a neemocionální... Václavovi chybělo skutečně jen málo, aby vznikl nezapomenutelný film a je velká škoda, že neměl sílu a expresi svého závěru....ten silným a expresivním byl... PS: A za Vypsanou fixu dík... (10.05.2008)

Divný český film o konfliktním vesnickém idiotovi. Trojan a Vašáryová jsou skvělí. Vzpomínky na tátu taky. A to je asi tak všechno, co se mi na tom líbilo, jinak to byl promarněný čas. Emoce se nějak nedostavily, bohužel, přestože příběh podle skutečné události na to potenciál měl. Účastníci zájezdu od stejného režiséra se mi líbili mnohem více, snad proto, že postavy tam byly mnohem životnější než ve Václavovi. Trailer: http://www.csfd.cz/film/230528-vaclav/videa/ (02.01.2009)

Jeden z mála filmů na sáhodlouhý rozbor. Nejdůležitější na Václavovi je fakt, že lidi jdou na Trojana, místo na Václava, smějí se na nevtipných místek (např. Václav s mnoha monokly) a že to není komedie, jim dochází až v posledních 10ti minutách. Ale za to si tvůrci můžou sami, protože podobně jako ve Vesničce střediskové měli do hlavní role obsadit někoho neznámého. Druhou věcí je trochu falešná propagace filmu. Moc si cením toho, že Václav je tragikomedií bez hlášek, bez lidového humoru. Humor tu v první polovině sice exituje, ale je spíš mile úsměvný, než bezzubou řachandou, a často přechází do vážných scén. Posledním problémem filmu je jeho bezčasí. Chvíli máte dojem, že sledujete JZD, kde místní rozhlas vyřvává těžkou dechnu, vzápětí vás udeří do očí zánovní traktor, zřejmě ne Zetor. Ač by se zdálo, že výhrad mám spoustu, film se mi ve výsledku líbil. Často se v něm mluví filmovou řečí, je v něm spousta pěkných scén (ta poslední, rozhovor s matkou ve vězení, zaplacené a nevypité pivo v popředí záběru kulhající mámy, "ta scéna" ve vaně atd.). A závěr mě vážně dojmul. (16.01.2008)

I. Trojan je v úlohe Václava strašne sympatický chlapík, málinko švihnutý , ale kto nie je? Na niektorých jeho úletoch som sa vážne dobre pobavil. The best of je jeho boxérsky tanec na diskotéke. Záver bol čitateľný trošku skôr akoby som chcel, ale inak fajn. E. Vášaryová to je prirodzenosť a profesionalita sama o sebe, tá sa ani hýbať nemusí. Všetko zahrá očami. Takto to robia veľkí herci. Slabšie štyri hvizdičky.70%. (11.04.2011)

Ivan Trojan dělá dvě hodiny bordel na obyčejné české vesnici = Ivan Trojan dostane Českého lva. Jezdí totiž na fichtlovi, hraje si s vysokozdvižným vozíkem a střílí z pušky, tak aby nakonec skončil tam, kde skončit musí (film přeci vznikl "díky" amnestii Václava Havla). Ve vyspělých zemích by to stačilo na poloviční a ryze průměrnou televizní inscenaci, u nás se razí do kin. Plakátových moralitek, které pohladí po srsti, totiž domácí divák schroustá libovolné množství. Ukáže si na netolerantní sousedy, pokochá se hezkými českými babami, zasní se nad poetickými záběry z venkova, dojme se nad hereckou exhibicí a v uších si nechá rozeznít líbeznou hudbu, aby ta vlezlá poetičnost byla ještě vlezlejší. Furt to samé. Stejná plochá nuda, stejná předvídatelná šeď. Kdo o ní má zájem, nechť si užije. Pak ať se ale vlastenecky nebije v prsa a nediví se, že český film jako celek ve světě nikoho nezajímá. 50% P.S.: Pan režisér by si mohl uvědomit, že je rozdíl mezi jiným pohledem na věc, resp. jiným názorem na dílo, a lží. Věty, jakými vítal na projekci, patří do slovníku Pomejů, Trošků a Paroubků a ne sem. (26.10.2007)