Ohňostroj marnosti

Po tom, čo M. Griffith s T. Hanksom prejde čierneho kriminálnika autom, mi film pripadal zaujímavý, pretože som bol zvedavý, ako to skončí. Forma akou sa De Palma dopracoval k záveru, mi až tak nevoňala, postava Bruca Willisa bola takmer zbytočná a nebyť toľkých slávnych mien, možno by som sa na to vykašľal. B. De Palma to vie aj lepšie. 60%. (15.04.2012)

Je pravdou, že se Ohňostroj marnosti jako komedie pokulhává - sází jen na hořkosladkého Hankse a flegmatického asociála Willise, a protože jsme oba v takovýchto rolích viděli mnohokrát, mění se tato komedie v čistě rutinní záležitost. Nejedná se však o čistou komedii, nýbrž o satiru, což je něco jiného - a jako satira funguje poměrně dobře, navíc takovým způsobem, že padá na úrodnou půdu i v dnešní době. Z obsazení nejvíce potěšil Morgan Freeman v roli svérázného a věčně rozohněného soudce. (21.06.2014)

Narazila jsem na to náhodou v televizi a chytlo mě to :-) Příjemně natočené odlehčené drama z 90. let s pěkným hereckým obsazením.. Tom Hanks pěkně vystřihl zbabělého mamlase, Bruce Willis sáhl po vtipném novináři outsiderovi, Melanie Griffith jako rasistická mrcha a Morgan Freeman jako soudce.. Tenkrát to muselo být výborné, dneska už poněkud omšelé.. (02.05.2011)

Od De Palmy jsme zvyklí na docela jiný kafe, a myslím že nikoli pro nic za nic. Jeho pokus o sociálně kritickou komedii sice nepostrádá potřebný nadhled a uštěpačnou ironii a zdobí ho až nevídaná škála luxusních hereckých výkonů, ale o to víc to působí jako celek nepřesvědčivě, nezajímavě a poněkud vyprahle. Ve svých mafiánských eposech chrlil režisér na publikum jednu pamětihodnou scénu za druhou a stavěl na unikátní dobové atmosféře, zde něco takového naprosto absentuje a pouze vědomí, že jsem se během sledování cítil fajn, film z těžkopádného průměru bohužel nevytáhne... (31.03.2012)

film obsahuje snad všechny stylistické fetiše DePalmovy režije, několikaminutová nepřerušená úvodní scéna, rozdělený obraz, otáčení kamery kolem své osy při setkání dvou postav, používání transflokátorů apod. To vše je ale netradičně ve službách politické satiry, která pusobí vůči těmto prvkům naprosto antistaticky, takže ruší jejich výsledný efekt a film nenapravidelně tříští na formální a obsahovou rovinu, je to jak když sledujeme dva filmy za sebou a ne v jednom, a tím pádem se nám subjektivně zdá dvakrát tak delší, než ve skutečnosti je... (01.05.2011)