Mission: Impossible

Skvělý rozjezd vynikající akčně-špionážní série, která přitom mohla umřít hned po druhém dílu... Naštěstí se tak nestalo a aktuálně tu máme již šestidílnou ságu, jež třetím dílem famózním způsobem chytla druhý dech a od té doby přišla ještě s třemi dalšími osobitými peckami (a upřímně věřím a doufám, že to stále není konečné číslo). De Palmův snímek u mě možná nikdy nebude (právě kvůli nebývale silné konkurenci) na pomyslném vrcholu, ale nutno uznat, že i po dvou desítkách let se stále jedná o zatraceně dobrý žánrový příspěvěk, jenž navíc zdobí hned dvě dokonalé scény (průnik do CIA, vlakové finále). 85 % (08.08.2018)

Film, kterým jsem oslavil své osmnáctiny. V tom stavu, té atmosféře a s kamarády to celkem sedlo. Špionážní filmy jsou moje slabůstka, ale za střízliva u tohohle moje Bondovská duše přeci jen trochu trpí. Lokace exotické Prahy tomu moc nepřidávají. Kdo by čekal, že s léty tahle značka uzraje ve špičku akčního žánru. (11.10.2005)

║Rozpočet $80miliónov║Tržby USA $180,981,856║Tržby Celosvetovo $457,696,359║ Až na pár slušných momentiek ničím zaujímavá tláchačka, kde nejde skoro o nič. Scenáristicky vývar od Davida Koeppa a režijná rutina od Briana De Palmu. /45%/ (21.05.2005)

Nehanbím sa za to, že Mission: Impossible som si premiérovo pozrel takmer štvrť storočia po vzniku. Je to údajne kultový film, začiatok nejakej série, z ktorého som poznal iba zvučku, ktorú je prakticky nemožné nepoznať. Napriek kultovosti mi film pripadal trápno smiešny, ktorý po znesiteľnej úvodnej časti klesal voľným pádom ku dnu, kde už bolo miesto iba pre priestor pre bujarý smiech nad absurditami, ktoré sa nepáchali ani pri bondovkách. Okrem toho sa mi zdalo, že výkona Toma Cruisa bol viac rozpačitý, než presvedčivý. Samozrejme, že niet sily, ktorá by ma donútila pozrieť si pokračovania. (09.11.2019)

"Zaparkovat vrtulník v trezoru je mnohem snadnější než se vloupat někam do sídla ústředny CIA." Ani jednu z těchto činností jsem nikdy neprováděl, takže nemohu posoudit, zda je tato úvaha správná. Co však posoudit mohu, tak to je skutečnost, že od chvíle, co jsem slyšel rockovou verzi znělky od Adama Claytona a Larryho Mullena, tak jsem se v kině příjemně usadil a hltal jsem první vystoupení agenta Hunta. A byl jsem z něj nadšený, protože to mělo tempo, nasazovaly se obličeje, akcí se nešetřilo, občas se napínavě viselo na laně, taky se vlálo na vlaku a nikdo si nemohl být zcela jistý tím, kdo je dobrý, kdo je zlý a kde se tam vzal Vašut. O některých detailech se samozřejmě nesmělo moc přemýšlet, ale vzpomínka na osobní prohlídku agentky Claire mi to stejně nedovolila. (25.04.2019)