Mezi nepřáteli

Aktualizující film zdánlivě o výročním, 50 let starém konfliktu. Samotný dramatický konflikt sice v dialozích postrádá myšlenkovou hloubku, ale pilně oživující kamera, nenápadný ♫ Desplatův přínos, občasné situace s hereckým nasazením a konfliktní potenciál střetu někdejších spojenců nabízejí slušný zážitek, kterému by ovšem v dnešní době prospělo více scénáristické práce. 3-4* (10.11.2013)

KINO/// Obsazení 4/10 Děj 6/10 Hudba 6/10 Efekty 7/10/// +sirové prostředí, -místy docela zdlouhavé/// Jiný pohled na válku o které jsem až do příchodu tohoto filmu vůbec nic nevěděl. Tím jiný myslím francouzský. Je to docela změna, ale změna taky jediná. Jinak film nepřínáší nic moc nového (až na prostředí) a taky ničím výjimečným neuchvátí. Tedy za předpokladu, že nepočítám úvodní přestřelku a celkový psychycký tlak na vojáky. Prostě standart, který neurazí, ale ani nepřekvapí./// Celkem 58%/// (25.11.2007)

Mladý důstojník plný válečného idealismu v konfrontaci s hrůznou skutečností. Téma zpracované x krát - snad jen tím, že se děj odehrává v Alžírsku, je tento snímek odlišný od jiných. Nicméně ačkoliv je to tématicky ohraná písnička, je to příjemně vizuálně zpracované a oba hlavní představitelé působí velmi dobrým dojmem. Nenít to bůhvíco, ale v rámci žánru to patří k tomu lepšímu. 70% (15.03.2009)

Velmi dobrá, leč určitě ne příjemná válečná podívaná, která tedy na Francouze musí zapůsobit ještě silněji než na našince, ovšem to v žádném případě neznamená, že by byla málo sugestivní. Tak nějak se asi v zahraničí dívají na na náš Tobruk. Ano, Mezi nepřáteli je vcelku tradiční příběh, ovšem to už k žánru patří a jde spíše o jeho podání, které je jedničkové, a o herce, z nichž především Albert Dupontel je ukázkový drsoň a přitom vlastně sympaťák, jak má být. Rozpočet je znát, řada scén působí opravdu silně (napalm), Desplatova hudba bez výtky. Speciální jednotka se mi asi líbila více, ale ne o moc. (07.06.2013)

Alžírsko je země, o které z nás dohromady nikdo nic neví. Pro Francii ale znamenalo mnoho. Ropu, lidské zdroje, vliv v Africe, národní sebevědomí. To všechno na konci padesátých let minulého století Francie ztratila. Vedením špatné koloniální politiky, eskalací nacionalismu v severní Africe a dalšími důvody, které zde nemá cenu rozebírat. Stejně jako ve Vietnamu, se i v Alžírsku mělo potlačit pár povstalců, ale i zde nakonec vznikl rozsáhlý konflikt končící změnou státoprávního uspořádání. Tak to alespoň čteme v učebnicích. Ale za onoho času na oněch místech to všichni viděli asi úplně jinýma očima. Příběh poručíka, který narukuje do první linie na vlastní žádost není ani nový, ani zvlášt vyjímečný. Je ale syrově a nekompromisně vyprávěný, bez klišé, pompy a příkras. Tak, jak to umí jen Francouzi. Takhle nějak možná chtěl Marhoul natočit svůj Tobruk. Zůstal tak trochu na půl cesty. Tvůrci tohoto filmu ne. Projdeme si to s nimi všechno až do úplného koce se vším všudy. A jen zmatek, nejistota a bezmoc, ty v nás zůstanou. Některé věci zkrátka nemají řešení...90% (20.11.2011)