Pták Žal

měla jsem pocit, že kdysivá jsem viděla úplně jinou pohádku. Tehdy mi připadala ..wow. Dnes jsem to wow nenašla. Je to prostě taková iniciační záležitost, psychlfilozofie podaná tak nějak podivně. Princezna se prostě jen tam rozhodně, že chce poznat žal, no což rozcapný zmetci si kolikrát přejou vlastní zkázu, ale přeci jenom tohle není úplně standardní situace. A to, že někoho sepsou a vyhodí, protože zdevastoval cimru, to má být žal? Člověku přijde na mysl mnoho situscí, kde je žal na místě, ale šikana ve službě to není. Teprve ztráta dítěte je skutečně silná sizuace, ale zase: je to ztvárněné tak nějak podivně. Prostě dneska už mi to jako výpověď o žalu přišlo slabé, amatérské a blbě zahrané. Až na Kemra. (14.04.2020)

Velmi působivá a tísnivá pohádka. Pravda, jako dítě jsem některé věci viděla trochu jinak než dnes na stará kolena, mému dětskému já připadal pochmurný už havran, mé dospělé já vidělo ubohého ptáka zavřeného do trapně malé klece. Při samotném začátku jsem ještě myla nádobí, takže jsem pak úvodní scénu musela vracet: Jsem Žal (co že sekal? a pijan pianinem.) Čím jsem starší, tím víc mi vadí radost a štěstí vyjadřované tanečkem spočívajícím hlavně v mávání rukama, chichotáním a prozpěvováním stupidních popěvků (čímž nechci říct, že by měli zpívat třeba hymnu), radost se obejde i bez doprovodných ruchů. Tahle pohádka potvrzuje to, co ví každé malé dítě - uklízení je smutek, proto je nejlepší se mu vyhnout. S přibývajícím věkem také v pohádkách čím dál tím hůř nesu oblíbený manévr, jak se někomu dostat pod kůži, vybrakovat kolébku. V druhém plánu je cílem pohádek ukázat dětem, jak jsou pro rodiče důležité (děti z Klokánku, u Ptáka Žala od obrazovek, prosím). Tím se už ale dává nezasloužená a nevyprovokovaná lekce do života i tomu dítěti. Přitom ve Zlatém kapradí se obejdou bez citového vydírání. Přes ty dospělé výhrady je takhle pohádka i se svým nuceným chichotáním nadprůměrná. (06.09.2015)

Tak tentokrát jsem nemohl jinak než dát plný počet. Josef Kemr je v této roli, stejně jako v písničce Stáří, prostě dokonalý. Vždy když slyším slovo žal, tak si vzpomenu na Kemra. Líbili se mi také Maciuchová nebo Mrkvička a mladí Bydžovská a Roman Skamene. Navíc česká televize dnes dokázala docela šikovně zařadit vedle sebe dvě pohádky, které jsou spíše horrory. Vysílat vedle sebe pohádky O Všudybylovi a Pták Žal, to je skutečně odvážný počin. :-) (06.03.2021)

Československá televizní pohádka vyprávějící o tom, že radost a žal patří nerozlučně k sobě. Princezna z Radostného království (V. Žilková), v němž je přikázáno mít neustále veselou náladu a smutní lidé se vnímají jako nemocní, žila celý svůj bezstarostný život v radovánkách, a proto vůbec nedokáže pochopit, že lidé mají i nějaké trápení a starosti. Když jí stará a smutná žena řekne, že má žal, neodolá a chce ho poznat také. Žal v této pohádce je prezentován J. Kemrem stylizovaným do černého havrana a v lidské podobě je nápadně podobný Smrti z Bergmannovi Sedmé pečetě. Žal způsobí, že z princezny se stala chudá a ponižovaná služka, do níž se jako zázrakem zamiloval princ P. Svoboda, jemuž porodí syna. Všechny dosavadní útrapy, které jí Žal způsobil, byly ničím v porovnání s tím, že jí černý pták odnese malé novorozeně. V tom okamžiku poznává skutečnou bolest ze ztráty nejbližšího a úklady J. Kemra jsou tak zastaveny. Postava J. Kemra v pohádce nevyznívá nikterak zle, Žal pouze trvá na tom, že když člověk pozná bolest a zklamání, dokáže si pak lépe vážit radostných maličkostí. Nerozlučného partnera k pochmurnému Žalu tvoří H. Maciuchová v roli Radosti, kteří spolu vedou moudré dialogy. Ve vedlejších rolích se v pohádce V. Jordánové objevil komoří F. Husák, selka B. Holišová, dřevorubec L. Křiváček či nafrněný dvořan V. Mareš. Pohádka může působit poněkud depresivně, avšak ukrývá se v ní stará pravda, že život pouze v radosti a štěstí je povrchní, odtržený od reality a pouze rány od života spojené s nějakým zklamáním a utrpením mohou člověku přivodit pocit skutečného prožitku a radostných okamžiků si pak váží mnohem více. (26.03.2021)

Pohádka, která je zvláštní. Místy vám hlas pana Kemra nahání husí kůži. Jindy máte pocit nespravedlnosti. Že už toho trápení pro princeznu bylo dost. Ale ono to pokračuje dál. Naštěstí i žalu je jednou v pohádce konec a vše dobře dopadne. Pohádku stojí zato vidět. Je mírně hororová, teskná, ale poučná. :-)) (08.04.2010)