Po přečtení spalte

Ona je to taková Coenovská kravinka, ale já se celou dobu bavila, ani chvilku mě to nenudilo a i když to celé bylo jen o posedlosti jedné ženské, která prostě musela mít své plastické operace (mimochodem Frances mi tady strašně připomínala Dášu Bláhovou), ti herci byli tak skvělí (především Brad Pitt mě neuvěřitelně bavil), že to hravě zvedli až na 4*. (27.01.2009)

Bizarní charaktery, které jen tak někde neuvidíte, mají tváře známých hereckých es. Už tohle samo o sobě dělá z Burn After Reading povedený film. Jenže ono to není všechno. Tenhle snímek totiž disponuje i naprosto šíleným příběhem, který nemůže jen tak někoho nechat chladného. Ta konfrontace CIA a partičky šílenců jejichž osudy se až nečekaně nereálně propletou je vážně k popukání. (03.11.2008)

U mňa asi najslabšia coenovka vôbec. Nezaujímavá zápletka, nezaujímavé postavy, bez humoru, bez napätia, bez gradácie. Scenár akoby napísali nejakí začiatočníci, ktorí sa snažia napodobňovať Coenovcov. Réžia je bez jediného nápadu (možno až na tú nečekanú "lebečnú explóziu"). Malkovich hrá Malkovicha (pri zhruba treťom malkovichovskom záchvate zúrivosti som si vravel, že už stačilo, ale prišlo ich ešte ďalších asi sedem), Tilda Swinton hrá (ako vždy) Tildu Swinton, Clooney je nudný, Pittovi nikto nevysvetlil, že to afektované blbnutie nie je vtipné, ale trápne. Keďže Tahle země... je u mňa dokonalé dielo, o to viac som sklamaný týmto nefungujúcim nepodarkom, ktorý len dokazuje, že židovskí bratia by sa radšej mali venovať svojej vážnejšej línii, pretože v tej odľahčenej už nemajú čo ponúknuť. (15.02.2009)

Minuciózní orchestrace komedie, žánru, který pro mne v rukou bratří Coenů přestává být handicapem, anebo spíše je to tak, že si Coenové žánr komedie často volí právě jako startovní handicap, aby hned zkraje neutekli příliš rychle a příliš daleko někam, kde už by se nedali sledovat. *** Stejně jako u každého z jejich dobrých filmů, ať už je kdo dělí na vážné nebo žertovné, to skutečně vtahující totiž není sled gagů, vtipných větiček nebo nárazových absurdit, ale neúprosná logika mechanismů a prvků tak či onak odvislých od světa, jak ho známe, a s nadhledem jej komentujících. Logika, s níž opět rozehráli novou chirurgicky přesnou kulečníkovou hru s víceúrovňovým křížením, a po sérii bravurních šťouchů, jež odkrývají jejich téměř konejšivou důkladnou obeznámenost se všemi aspekty partie a jistou ruku na tágu, nám umožňují zorientovaně sledovat ty troufalé doteky, ťuky, rozstřely a teče až do elegantně završeného a nevyhnutného tragikomického finále. Je jedno, kolik v tom samospádu nakonec vyteče krve, ta výpověď o světě a důsledcích života v něm pro různými vektory definované a limitované valící se osudy figurek je tak smysluplná a vlídně ironická, že závěrečný karambol je stejně uklidňující jako pohled na prvotní čistý obdélník zeleného sukna. *** Osoba nejpovolanější (nejlépe informovaná a s největším odstupem) pronese ve filmu stručný komentář k dění mezi sledovanými postavami, o němž se dozvídá zprostředkovaně z raportu svého špiona - ten komentář obsahuje výstižné hodnotící slovo, které jsem myslím slyšela poprvé. To slovo (skutečně užívané v hantýrce armádních velitelů i informačních služeb) je zároveň slušivým komentářem k celému filmu, a tímto ho vděčně zařazuji do svého slovníku aktivní angličtiny: "What a clusterfuck!" *** Výborný komentář k filmu sepsal Matty, takže jsem to už po něm nechtěla celé opakovat jinými slovy, a jen tu tak spokojeně lechtám hladinku. (05.03.2015)

Černohumorově pojatá kritika amerického stylu života, vztahových problémů, i tajných služeb a špionážních praktik. V typicky mimózním coenovském hávu. Mrštně zrežírované a značně rozevláté. Ačkoliv nechybí důvtip a stopáž je tak akorát, nelze se ubránit pocitu, že je to celé zbytečné. Přehnaně hlučné, vyhrocené a tak trochu hozené mimo realitu. Lze pochopit, že je potřeba číst mezi řádky a spíše se jedná o odreagovačku na sobotní odpoledne, kde se nic moc neřeší, ale prostě ne. Nejsem ochoten akceptovat brakový nádech, který je z toho cítit. Zbytečnost, jejíž filmařská rétorika mi nic neříká a nebaví. (22.07.2017)