Séraphine

Viděla jsem na TV5 předávání Césarů, kde si pro ně přišli za tento film tuším 8x, takže jsem byla samozřejmě zvědavá, jestli oprávněně. A myslím, že ano. Film je velmi zvláštní nejen svou "hrdinkou", která opravdu není moc sympatická a je celá taková divná (výtečně zahraná), ale hlavně poetickou kamerou a pomalým až letargickým tempem vyprávění. Tak jako ocením, když někdo udělá v divadle Figarovu svatbu v dobových kostýmech s brokátem a fižím a ne v maskáčích a se samopaly, jak to teď dělá každý, tak jsem nadšená, když v dnešní módě střihačských orgií, záběrů nevímodkud a jejich přesného odsekávání uvidím zpomalený film a vím, že ta pomalost má smysl. Úplně cítíte tu únavu utahané posluhovačky, posedlé malířky, jakousi letargii, já nevím, jak to napsat. Pro mě opravdu zážitek a nádherný film. (13.01.2012)

Krásné malované obrazy v nádherném filmu. Mistrovsky zrežírované, zpracované, výtečně zahrané, napsané. Jsem uchvácen čistotou filmu. Jediná výtka směřuje k nedostatečné ostrosti kamerových záběrů, což asi bude chyba špatným ripem. Těžko říct, musel bych vidět i jinou verzi filmu k porovnání. [9/10] (11.02.2012)

Nehezká Séraphine mi přišla v některých scénách až krásná a mnohý z jejich obrázků bych si ráda doma pověsila. Nejvíc mě ale okouzlila její dílka z doby, kdy její umění prý ještě nebylo tak vyzrálé. Zářila z nich stejná čistota a jednoduchost, jako z malířčiny duše. To, jak se Séraphine začala později měnit a zdála se být mamonem přitahována více než samotným uznáním svých děl, bylo možná způsobeno už její počínající duševní chorobou. (12.12.2014)

Niekde na STV 2 som zachytil, že tento francúzky film, ktorý sa onedlho chystajú odvysielať, získal doma niekoľko ocenení a tak sa moja zvedavosť zväčšila. Príbeh o naivnej, divnej, čudnej maliarke sľuboval okrem zaujímavého príbehu i herecký koncert, čo sa viac menej splnilo. Filmu veľmi pomohla vedľajšia postava nemeckého maliara a kritika, ktorý Seraphine vlastne objavil a podporoval. Bez neho by nebol film ani zďaleka taký pozerateľný, pretože cestu k Seraphine si divák hľadá len veľmi ťažko, ak ju vôbec nájde. Možno je to vina režiséra, možno to bude jej komplikovanou povahou, ale na mňa pôsobila dosť chladne. Okrem lásky k prírode som na nej nenašiel nič, čo by mi bolo blízke alebo sympatické. Stačilo ju len trochu viac "poľudštiť"a výsledok by bol určite lepší. A jej obrazy? Ok, ale, ...Kvety, kvety, kvety. Namaľovala aj niečo iné? Slabé štyri hviezdy. 70%. (24.03.2015)

Tak obrovská byla a tak křehká ve svých náladách; kdy propadala smutku, že její zvěčněné květiny jsou pouhým výplodem primitiva, který mimoděk vyměnil hadr za štětec. Že není jen loutkou, která jakousi náhodou byla objevena v zatuchlých zdech francouzské honorace. Tam to začalo a tam to mělo končit. Yolande je úžasná, taková zkroušená bludička, která nemluví - spíš se vyjadřuje skrz plátno. Usíná s představami, že se zavděčí andělům, aniž by si všimla, že jí všechno utíká skrz prsty, že se jí urousané, zpité vlasy až příliš často vpíjejí do maleb. Přál bych si, aby film byl jen o ní. Detailně s ní šel přímo do nitra hlavy, kde by vyplula na povrch minulost, která ji nutila měnit obvodové zdi v umění. Andělé byli, myslím, zástěrkou. 70% (17.11.2012)