Ohlédni se v hněvu

Komorní drama poraněných duší, které nejsou, ale jen se ocitají, a nežijí, jen reagují na své bolesti. Jejich "soužití " není sdílením ran ani jejich léčením, ač někdy na sebe bere přibližně takovou formu, je to jen marné přimykání a odvracení se, soustavné přecházení mezi schoulením se a explozí. Každý ze čtveřice trpících, přesněji z ústřední čtveřice, protože nemoc září z očí většině zachycených postav, je věrohodně charakterizován a zahrán. Každý je jiný a jiná je i reakce na prázdnotu, která se uvnitř něj rozpíná. Jejich souhra tedy není zrcadlením nebo opakováním, donekonečna se odvíjejícím ornamentem identických vln, ale opravdovým horečnatým tříštěním sebe i světa lhostejně obklopujícího jejich chorobu jako studená peřina, kterou nic nedokáže přimět k tomu, aby konečně zahřála. (23.08.2010)

Jimmy Porter je pohledný, vystudovaný mladý muž, který ale tak nějak neví, co sám se sebou. Je nespokojený, cítí opovržení ke společenským konvencím. Odmítá si budovat kariéru, ale zároveň nemá dost vůle k otevřené rebelii proti systému. Uchyluje se tedy k jakési pasivní rezistenci a živí se jako majitel stánku na tržišti. Protože na vzpouru proti institucím nemá koule, jeho frustraci schytává manželka Alison - měla by přece sdílet jeho pocity, být na jeho straně, jenže v jeho očích je stejně konformní a maloměšťácká jako ostatní. Chápe to jako zradu a ta se musí potrestat. Protože aspoň někdy je třeba být statečný, dává Jimmy odvážně průchod nenávisti vůči vlastní ženě a jejím rodičům, přičemž mírná povaha Alison a její tolerance ho o to víc provokuje. Film vychází z úspěšné divadelní hry a místy je to na něm až nepříjemně vidět. Dobová kritika a především (jak jinak) levicoví intelektuálové viděli v hlavním hrdinovi charismatického odpůrce církve, horních vrstev a starých pořádků, a tudíž klaďasa, byť komplikovaného. Já v Jimmyho chování spatřuji zahořklost, sobectví, nezralost a nedostatek odpovědnosti. Postavou Jimmyho vstoupil původně literární pojem "rozhněvaní mladí muži" do světa filmu. Richard Burton oprávněně viděl v Jimmym skvělou příležitost a podílel se dokonce i na produkci. Jeho přesvědčivé výstupy plné výbušné energie nakonec film povznesly na 4*. Celkový dojem: 70 %. (02.12.2020)

Hlavní hrdina Jimmy je ve skutečnosti sobec. Jeho údajný společenský protest se vyčerpává v neustálém nadávání a nasrání na všechno. Místo sebemenší snahy o změnu tyranizuje své okolí a utápí se v sebelítostivých monolozích. Celý příběh Ohlédni se v hněvu je pak naprostý, z prstu vycucaný konstrukt plný šrobouvaných promluv a neuvěřitelných postav. (Pokud to bylo záměrem, nejsem zřejmě cílový divák.) Poměrně zdařilé je však expresivní herectví čtveřice titulních herců a místy i jazzový hudební podkres. P.S. Osborneovu tvorbu příliš neznám, ale alespoň jeho hra Komik mi přišla podstatně lepší. Rád bych někdy viděl její zfilmovanou verzi od týchž autorů. (31.05.2008)

Štyria mladí ludia v jednom malom byte. Povedali by ste si, že to bude samá párty a gruppen sex (aj o sexe to ale pochopiteľne je), ale je z toho peklo. Za to môže predovšetkým mladý, nepokojný a rozhnevaný muž Jimmy, ktorý by sa mohol pokojne upokojiť a vlastne by sa nič radikálne nedialo. Keď Richard Burton vrieska po svojom okolí, tak som sa ho bál, že som chcel odísť z obývačky. Dialógy znejú občas značne literárne a neprirodzene, vzdor proti systému v podobe nenávisti voči Indovi je trochu prvoplánový, ale je jasné, že vo svojej dobe išlo o veľmi dôležitý počin a jedno z najdôležitejších diel Free Cinema. Viac povinné filmové čítanie než silný emocionálny zážitok. 70%. Určite by ma zaujímala verzia Judi Dench s Kennethom Branaghom a Emmou Thompson. (05.03.2020)

Kousek životní story jednoho fest ublíženého psychicky narušeného mladíka a rozhodně skvělý herecký výkon Richarda Burtona. Rozhněvaní mladí muži mě nikdy neoslovovali a zfilmovat jeden z jejich nejnápadnějších vývěsních štítů podle mě nebyl nápad nejšťastnější. Po dvaceti minutách totiž začnete mít pocit, že by bylo dobré, kdyby někdo tomu děsně chytrému mladému pánovi pořádně rozflákal držku, a s tímhle pocitem si vystačíte až do úplného konce tohoto Klubu Rváčů let padesátých. Neohlížím se zpět v hněvu, ale nadšením z nabídnutého zážitku rozhodně nehýkám. 50% (18.06.2008)