Moliere

Jediné co tady vyčuhuje z průměru je skvělý Romain Duris a mile připitomělý Fabrice Luchini. Jinak je Moliere vcelku milá zábava na jedno odpoledne, ale na dlouho Vám v hlavě neuvízne. Jen nečekejte žádný životopisný film, jde o fiktivní příběh, který měl Moliera inspirovat k napsání jeho slavného Lakomce. (27.04.2011)

Rok 1658 a jeho " okolí " je nejlepším časem pro potulné divadlo. Komedie a frašky, to lidé milují. Jean - Baptista Poquelin zvaný Moliér chce však nějakou tragédii, leč jeho potulný spolek Illustre Théatre http://www.bookfayre.cz/books/item/9781104429867.html.cs s tím moc nesouhlasí. Děj filmu se přesune o třináct let dozadu a začne sledovat Moliéra v soukromém životě, který předcházel zrodu divadla potulného. Celý film je jedno velké divadlo bez dramatických scén. Jednu scénu však musím pozvednout. V 51 minutě proběhne mezi Moliérem ( Romain Duris ) a Jourdainovou ženou ( Laura Morante ) rozhovor " skrze zrcadla " , velice povedené a poutavé. CITÁT : Ať žije divadlo !!!!! (03.04.2010)

Hezká ukázka té věčné anglicko - francouzské žabomyší války. Angličané mají Shakespeara - my máme Moliera. Oni mají film o Shakespearovi, my budeme mít film o Molierovi. Až doposud vše v pořádku, ale ouha - my ten film o Molierovi okopírujeme přesně podle toho filmu o Shakespearovi. Osudy hlavního hrdiny se tedy v lehce humorné nadsázce a rozpustilém stylu vyprávění přímo prolínají s příběhem nejslavnějšího mistrova díla. Jenže dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, takže Moliere je jen odvar ze Zamilovaného Shakespeara, a to po všech stránkách. Přesto dobře koukatelné, až na některá místa se divák nenudí. Nicméně vedle "nejdražšího francouzského filmu všech dob" (Mesrine) další z důkazů, že Francouzům ty filmy už nejdou zdaleka tak skvěle jako v šedesátých letech. (22.03.2010)

Molière je kostýmní historický film, který v sobě spojuje prvky frašky a tragédie, tak jako Molièrovy divadelní hry. Oslovil mě svým humorem, nádhernou hudbou a také skvělými hereckými výkony (zvláště některé mimické kreace Fabrice Luchiniho v roli Jourdaina, u kterých jsem se doslova prohýbala smíchy). Film byl nominován v několika kategoriích (nejlepší kostýmy, originální scénář, herec ve vedlejší roli – Luchini) na francouzského Césara. (26.06.2008)

Tak po Shakespearovi přišel na řadu další mistr divadelního pera, Moliere, přičemž jsme se dozvěděli znovu to samé. Jak Shakespeare, tak Moliere, byli mladíčci hlupáčci, a teprve láska k osudové ženě jim dodala tu genialitu. Ta láska musela trvat jen pár dní (z manželského pekla vzejde tak Homer Simpson), takže zde máme vdanou ženu (u Shakespeara máme málem vdanou ženu), a díky ní vytvořili nějaké to známé dílo - u Moliera Tartuffe, u Shakespeara Twelfth night. Tak konečně víme, že bez žen by žádní géniové nebyli, že všechno, co muž napíše, má od ženy - sám by na to nikdy nepříšel. Při sledování této slátaniny jsem vzpomínal na Bulgakovův Spolek Hipokritů (Moliere u dvora) či na Sartrova Keana. Ti popsali stav herců, kteří žili na úrovni prostitutek, zábavně a přesto přesně. (07.03.2010)