Občan Havel

Napsal bych, že už dlouho jsem si žádný dokument takhle nevychutnal, ale nemůžu protože nedávno jsem viděl podobně skělou, byť úplně jinou a dějinně méně závažnou "Ivetku a horu". Kouteckého zákulisně časosběrné dílo má při vší své nadsázce značnou historickou hodnotu a navíc mi pomohlo zpětně si uvědomit, jakého - sice civilního a v projevech neohrabaného, přece však velkého - prezidenta jsme to vlastně měli. Korumpující vliv moci se ani Havlovi nevyhnul, i na něj, jak kamera občas vtipně zaznamenává, doléhají třeba návaly marnivosti. Také řada dalších jeho obyčejně lidských slabostí je vidět. A přesto dokáže proti opojení vládnutím bojovat za pomoci sebeironie a věrnosti hodnotám, s nimiž se nedá kupčit. Pro formální nedostatky svého vystupování někdy v blízkém okolí budí smích, ale nikdy nepůsobí opravdu nedůstojně. Za neokázalým zevnějškem se totiž skrývá obrovská mravní síla. A jak neklišovitým, kultivovaným a přitom šťavnatým jazykem dokáže Havel věci pojmenovávat! Pod návalem každodenního, z médií se valícího politického blábolení jsem málem zapomněl, že se dá mluvit taky takhle . Poznámka na okraj: nikdy bych nevěřil, že mě dokument o politice dojme, ale tomuhle se to podařilo hned na začátku - když jsem viděl Havlovu bezprostřední reakci (a též reakci jeho ženy) na zprávu, že byl právě zvolen prvním prezidentem ČR. V takový okamžik mohl emoce jen těžko hrát... a v jeho očích nebylo zadostiučinění vítěze, byla tam tíha, jaká bývá ve tvářích lidí povolaných k nějaké službě a vědomých si morální povinnosti břemeno přijmout i navzdory osobním náklonnostem... nechci to všechno příliš mytizovat - vždyť sám tento dokument je spíš mýtoborný - ale hned jsem si mimoděk vzpomněl na Froda, na Prsten a na horu Osudu. Takového prezidenta si mohu vážit i s jeho politickými chybami a lidskými nedostatky. Nastavuje nelichotivé zrcadlo řadě takypolitiků, co se hemží kolem. (26.01.2009)

Portrét Havla jako člověka... Havel, tak trochu "filozof na trůně", se snažil svoji funkci dělat co nejlépe (a skutečně podle svého nejlepšího svědomí), ačkoli mu ta vzala hodně sil - psychických i fyzických. Proto ani nevadí určitý nekritický postoj, který režisér zaujímá. Ostatně u tak vděčného objektu kamery, jakým Havel je, by to snad ani dost dobře nešlo. Humor, s jakým dokáže brát i ty nejtěžší chvíle, je obdivuhodný. On si tento malinký pomníček své osobě totiž skutečně zaslouží. (26.04.2008)

„A aký je medzi tým rozdiel?“ – „Vtedy som ešte nebol prezidentom.“ Každý národ má niečo do seba (okrem Poliakov). Český národ je pokladaný za národ dôstojný, hrdý, odvážny a priateľský. Preto ma znepokojujú primitívne postoje niektorých (nielen mladých) ľudí, že politika je zlá, zákerná, skorumpovaná a že „aj tak sú všetci rovnakí“. Politické názory, vôbec nemusia byť podporené štúdium politológie, pokladám za bežnú súčasť života normálneho, zdravého, inteligentného, sčítaného, rozhľadeného človeka, ktorý sa zaujíma o svet okolo seba. Pre takého je Václav Havel jedinečnou až fascinujúcou osobnosťou česko-slovenskej politickej scény a tento hravý a pritom dôležitý (viac ako desať rokov nakrúcaný) dokument to dokazuje. (17.11.2008)

Skvělý dokument o muži, který toho pro nás tolik udělal, ale když vidím některé situace z jeho života nedokážu pochopit, jak se člověk tohoto ražení mohl dostat do politiky a dokázal vystupovat před nekonečnými zástupy lidí. Člověk se tady i zasměje, protože některé situace jsou spíše pro nějakou komedii. (16.11.2009)

Časosběrný dokument pro znalé současníky, aneb film, který zestárne pro další generaci jako žádný jiný - kdo bude Zeman, Lux, krize v české televizi, tunelování... pro historiky z filosofických fakult jen položka v učebním plánu, pro ostatní vůbec nic... pro mě můj celý můj dosavadní život. Předrevoluční dění si nepamatuji, to postHavlovské je současnost. Všechno ostatní politické dění je dosti originálním a přitom nezávislým pohledem zachyceno v tomto dokumentu. I přes nezávislost ale není apolitický - přese všechno vybízí diváka k názoru, k zaujmutí stanoviska. A ano, Václav Havel podle mě byl tím NEJLEPŠÍM prezidentem jakého jsme mohli v bouřlivých letech po revoluci mít... právě pro svůj bezbřehý idealismus a nezkušenost ve "skutečné" politice. 9/10 (27.11.2008)