Zločinec

Absolutně strhující film z vězeňského prostředí, respektive z vězení s maximální ostrahou, které je tak tvrdé, že to snad ani není možné! Tvůrci se nesnaží natočit další film z vězení, kde by někdo utíkal. Ve většině filmů se stejný prostředím se snaží hlavní hrdina utíkat. Vykope si díru a podobně. Tady se nic takového nekoná a právě proto je Felon jedním z nejoriginálnějších filmů z vězenského prostředí. Samozřejmně, nevinného člověka, jenž se dostal do vězení neprávem (Vykoupení z věznice Shawshank) a nebo třeba bitky ve vězení (Peklo), tak přesně něco podobného jsme už viděli, akorát že v obou případech vyjmenovaných filmů šlo na konci o útěk. Ale aby hlavní hrdina neutíkal a vyšel z vězení hlavni branou, tak to už se jen tak nevidí a právě proto je Felon něčím unikátním. Není to jen dobrým scénářem ale i tou výbornou atmosférou. Některé scény ve mně vyvolali nečekané napětí při kterém jsem ani nedýchal. Stephena Dorffa jsem měl dosud zaškatulkovaného jen jako Deacona Frosta z Bladea, ale teď si ho budu pamatovat jako Wadea Portera. Dorff podal parádní výkon, který by si zasloužil snad i nějaké to ocenění. Val Kilmer s vousama vypadá jako Jeff Bridges a jeho výkon je bohužel nemastný a neslaný. A konečně nějaká pořádná role pro Harolda Perrinneaua, jehož sadistický dozorce je super! Plus jedna překrásná žena jako je Marisol Nichols! Tento film se Ricu Romanu Waughovi opravdu povedl a je jedno, že z Felona čiší, že byl pořízen za málo peněz, ale někdy se dá natočit snímek s menším rozpočtem, který je nakonec lepší, než nějaký 100 milionový megafilm! As of 2008, there are over 2,3 million people incarcerated in America that number increases by more than 1000 per week. (08.11.2008)

Komentář obsahuje možné spoilery!!!! Kdyby tenhle film vysílali někdy kolem vánoc, řekl bych si, že to snad byla lepší pohádka než Tři oříšky pro popelku a pouštěl bych si ho třeba každý rok. Jenže Zločinec žádná pohádka není, je to kriminální drama, pro mě bohužel tak věrohodné jako zpěv Ivety Bartošové. Co se mi nelíbilo? Určitě v první řadě herci, Vala jsem nikdy neměl rád a ten jeho obtloustlý obličej, ten tomu vůbec nepřidal, Stephena, toho bych ještě skousnul, ale hlavního " padoucha" Harolda, to ani náhodou. Připomíná mi spíš Chrise Rocka a obsadil bych možná do nějaké komedie, ale ne jako sadistického dozorce, který si to ještě evidentně užívá před svými spolupracovníky. Ale co mně nejvíc vadilo, to byla obrovská spousta klišé, kterou jsem už teda hodně dlouho nikde neviděl. Jen namátkou- milující manželka, odhodlaná manželka, zoufalá manželka, ale nakonec napravená a u uvědomělá, dále potom např. nováček se skamarádí s masovým vrahem, dozorce vytáhne na vězně nůž a co mně úplně zlomilo vaz, kriminálníci a vrazi, kteří se každý den málem pozabíjí, kryjí spoluvězně vlastním tělem při střelbě, tak takovouhle peachovinu, tu hned asi tak někdo nevymyslí. Sečteno, podtrženo, to si opravdu raději pustím Mrazíka, i když jsem ho viděl asi už 50 x. (20.01.2015)

Co se týče Felonu, tak ano, je to jedno velké klišé, ale příběh vychází částečně ze skutečných událostí, a hlavně – není život a realita také jedno velké klišé? Neměli bychom vinit spíše ty filmaře, kteří do svých příběhů, často nepřiznaně, přimíchávají kdeco a svým fištrónem balamutí diváky. Ke kladné odpovědi existují čtyři pádné důvody: (i) Za prvé jsou klišé a opakované stereotypy, spíše než údělem konzervativních filmařů, důsledkem tautologické logiky – pokud chceme například vědět, co určuje western a zařadit určitý film do žánru westernu, musíme analyzovat určitý počet určitých filmu, ale jak poznáme, jaké filmy máme analyzovat, pokud už neexistuje určitá definice westernu? (ii) Za druhé se každý tvůrce rodí do doby, kde klišé existují v tisících exemplářích a kde opouštět jedno klišé znamená pouze přimykat se ke druhému. Ano, jsou tu filmoví reformátoři, kteří chtějí modernizovat kinematografii tím, že ji zbaví všeho údajně zastaralého, všech klišé, a mají pocit, že představují avantgardu, která z kinematografie vymetá nepotřebné haraburdí. Mají cosi společného s reformátory neoliberálními – hovoří o modernizaci, ale myslí tím odbourání, nikoliv okysličení a oživení. (iii) Dále by se dalo namítnout, že i když kinematografie odpovídá potřebám publika, jež vyžaduje rychlou a snadnou rekreaci po odcizující práci, fantazijní únik před její monotónností, neměli bychom zapomínat, že umění nemůže být zdrojem poznání a krása (dle Tarkovského) symbolem pravdy, pokud dočista opustí realitu. (iv) A za čtvrté, byť jsou obecně klišé chápány jako něco hanlivého, jako řemeslničina stojící na protější straně vůči uměleckým počinům, domnívám se, že takové chápání filmů je mylné a nespravedlivé. Tenhle dalekosáhlý omyl a past, do které se lapili společně s publicisty i akademici, vychází z chybného ztotožňovaní filmů, pokládaných za svého druhu literární díla, s příběhem a z opomíjení filmového jazyka. Kritik tedy kupř. zmíní u filmu XY „staromilský styl práce, čili důraz na tzv. poctivý příběh a přímočarou režii“, ale dál to nerozvádí, nejde hlouběji, neptá se, jak je toho dosaženo. Zde nezbývá než vzpomenout Jana Němce, který si čtrnáct dní u střihacího stolu záběr po záběru pouštěl Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl, zapisoval si obsah záběrů, zkoumal, kde jsou celky, kde polodetaily, co rekvizity, kdy a kde se objeví ten který předmět, a tím se naučil filmovému jazyku. Filmový jazyk, filmová gramatika, je něco, u čeho ale vůbec nezáleží na tom, zda-li je film artový, nebo mainstreamový. Pokud natočí kterýkoliv kameraman úžasnou pětiminutovou scénu a umístí ji do žánrového filmu, nikdo tuto scénu nezaznamená. Naopak z rutinních scén poskládaný film, za kterým stojí vynikající scénář, to je něco, na co akademik, kritik i divák slyší. Ovšem to je fatální pominutí, které zdiskreditovalo už stovky filmů a které se táhne kinematografií, co je stará. (13.08.2009)

Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších filmů z vězeňského prostředí. Avšak i tady najdu několik věcí, které mi hodně vadily. Ze všech věcí mi úplně nejvíce vadil sestřih hlavního hrdiny před vstupem do skinheadclubu. Dále se nehodlám smířit s ubohým koncem. Doufal jsem, že si někdo opět prokope kilometrový tunel kartáčkem na zuby. Přivolání jednoho vrchního šaška, který je čirou náhodou největší kamarád nejobávanějšího zločince v USA to byla tedy slabá náplast. V předposlední řadě jsem zde postrádal anální znásilnění, protože to do každého vězeňského filmu zkrátka neodmyslitelně patří. A v řadě úplně poslední mi není naprosto jasné, jak se může člověk odsouzený za neúmyslné zabití dostat mezi sériové vrahy. Z toho pozitivního bych rád zmínil zvukový doprovod několika scének, pár potyček a slušný výběr postav. Na 3* mi to bohatě stačilo. (08.07.2013)

Po dlhej dobe film, po ktoreho vzhliadnuti som musela hodnu chvilu rozdychavat, co som vlastne videla. Stokrat obohraty song, neoriginalnost, rezia nedokonala, scenar hapruje, ale...To ALE zmaze vsetky tie negativa. Neuveritelne herecke vykony. Realisticke zobrazenie...Ja som im to vsetko uverila. "Zabudni na poulicne gangy. V base ide o rasu...". Harold Perrineau sa natolko vzil do svojej role, ze pochybujem, ze si ho budem vediet niekedy este dat do suvislosti s nejakou kladnou postavou. Tie dejove zvraty, ktore ma bombardovali cely film vo mne zanechavali celu skalu pocitov...Cez zurivost, strach, lutost, nechapavost, pocit nespravodlivosti... "So long my friend..." Val Kilmer na nespoznanie a Stephen Dorff, Bozsky ako vzdy...naozaj vrelo odporucam. (27.07.2008)