New Yorku, miluji Tě!

Kdyz na jednom filmu pracuje deset reziseru, vznikne z toho nesouroda slatanina bez hlavy a paty, ze ktere pochopite jen to, ze je New York mestem spousty narodnosti, vyznani a zkazenosti vseho druhu (coz vi kazdy i bez filmu). Po tomhle bych nemela ani nejmensi chut tam jet. Z vetsiny pribehu jsem vubec nepoznala, co tim chtel basnik rici, libila se mi jen cast s prijemnymi a vtipnymi stariky a story o roztomilem Antonovi Yelchinovi, zbytek sel uplne mimo me. (29.03.2010)

Musim říct, že to má vážně skvělý herecký obsazení, ale bohužel to je asi tak všechno. Na mě je tam až moc postav a možná až zbytečně moc a někdy to filmu dost škodí, což je tenhle případ. Hodně příběhů, který vlastně vůbec nic neřeknou. Škoda. Na první pohled film vypadal dobře. Takže dávám jen 40%. (14.02.2012)

Papírově to vypadalo na slabší sestavu tvůrců než u Paříže. Jenže tady se všichni překonávají a pod nějakých 70% film nesklouzne ani na okamžik. A herecké obsazení je výborné (bez výjimky). Netriviálním segmentem o rodičovské lásce na sebe upozornila Natalie Portman jako scenáristka i režisérka. Velmi se mi líbil příběh odvyprávěný Brettem Ratnerem (něco jako pozitivní překvapení roku). A za suverénně nejlepší kousek téhle romantické mozaiky pokládám sekvenci od Allena Hughese. Dalo se něco takového čekat? :) (08.03.2010)

Upřímně? Nepřišlo mi to o moc horší než Paris, je t´aime, protože po zhlédnutí tohohle filmu nemám chuť jít na balkon a zakřičet New York, I hate you. Musim snad i přiznat, že se mi to po příběhové stránce líbilo o něco víc, jinak lépe bylo natočené již zmiňované Paris, je t´aime. Tady mi vadilo, že se ty postavy někdy prolínaly a já některý fakt nepoznávala. Zase, kdyby několik zbytečných (někdy zbytečně dlouhých, nudných a mnou nepochopených) příběhů vynechali, udělali by líp. Třeba asi ten minutový o tom jak koupili letenky do Říma (že by nenápadné naznačení, že další díl bude Rome, Ti amo?). No, ač tak nebo tak. 3* A btw. Bradley byl okouzlující jako vždycky :D (27.11.2010)

Minule to bylo Paříž, tentokrát je to New York. A mě to oslovila ještě více než minulá povídková verze. Přitom se toho zas tolik nezměnilo. Opět tu máme několik krátkých povídek v námi známém městě, kouzlo a poetika města je opět převedana výborně a každý si tady najde tu svojí srdcovku. Jsou tu povídky smutné, scénaristicky velmi hravé, vtipné, jedna nabita sexuálním napětím a taky poetické. Jenom nějaká vizuální bomba, jako byla ta v Paříži mi tu chybí. Jenže díky tomu, že některé příběhy nebo postavy vidíme v průběhu celého filmu to celé drží mnohem lépe po hromadě a má to mnohem větší spád. Díky pomalejšímu tempu jsem se u Paříže často i docela nudil, tady ovšem ne. Navíc se tady nevyskytuje povídka, která by mi přišla vyloženě slabá a nebo by mě nudila. Což se mi u povídkových filmů taky často nestává. New York ve mně zanechal velké emoce a chuť někdy ho navštívit, tedy ne že bych ji předtím neměl. Mě by jenom zajímalo, jakým městem nás režiséři ohromí příště. (25.01.2010)