The Price of Courage
Režie:
Ľudovít FilanScénář:
Ľudovít FilanKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Štěpán KoníčekHrají:
Maria Probosz, Andrej Hryc, Michal Dočolomanský, Adriana Romanová-Tarábková, Vladimír Durdík ml., Július Pántik, Lucia Bernusová, Igor Čilík, Ivo Gogál (více)Obsahy(2)
Filmy s pracovní tematikou, které stále hlásaly, že práce má být první potřebou člověka, procházely jen pozvolným vývojem. Střet ustrnulého, bojácného myšlení s novátorskými postupy, byť ve výrazně pozměněné podobě, je však zachován. V tomto případě se ocitáme v továrně na obráběcí stroje, kde ruční práci má nahradit robotizované vybavení. Naskýtá se tak vzácná šance spatřit tento pozapomenutý snímek, který publikum zcela ignorovalo - v době vzniku jej viděla zhruba tisícovka lidí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
V dobe, keď bol divácky záujem inde sa slovenský film neustále ukájal v budovateľských filmoch. Odvahou bolo podľa mňa vyhodiť do luftu skoro 5 miliónov korún československých na realizáciu tohto predovšetkým útrpného filmu. Témou bola robotizácia výrobnej linky a medziľudské vzťahy a toto spracovanie nemohli zachrániť ani významní herci. Často odhalenú Probosz nahovorila Zdena Studenková a Tarábkovú Ľudmila Mandžárová. ()
Taký vláštní slovenský příspěvek k angažované tvorbě v posledních letech vlády rudých volů. Na jedné straně je zábavný-takového robota Filipa bych na socialistickém Slovensku doopravdy nečekal (plechová krabice, monitor místo kebule a na ní majáček z ještěrky), na straně druhý problémy z automatizace výroby jsou uspávající. Ale celé je to natočeno pod vlivem tehdy populární italské komerční tvorby. A jako celek? Rozhodně jsem snesl bez úhony Cenu odvahy, než Temné slunce. ()
,,Soudruhu, robotická linka už pracuje 2,5 hodiny bez poruchy! '' Přiznám se, že Cenu odvahy jsem dal jen s největším úsilím. Koukat se 80 min. na primitivní mechanizovanou výrobu, kde stroje si podávají jakési kovové válce a kde na seminářích o budoucím vývoji mechanizace ve strojírenství jezdí mluvící černobílá televize Tesla se smajlíkem na obrazovce je skutečně vyčerpávající. Film se snaží být i filozofický, hlavně ústřední manželský pár nad něčím neustále přemýšlí a nejvíce nad tématy jako budoucnost a věda, člověk a stroje... no hotové peklo. Naštěstí zlého manažera a milence Hrycovy ženy Dočolomanského klepne pepka v bazénu a hodný frézař Hryc po tvrdém boji dojde uznání nejen od koncernového ředitele, ale i od své ženy. V závěru filmu můžeme vidět jak si v kulturním domě na pódiu hraje Hrycův syn s mluvící jezdící televizí - pinkají si balónky. Ano takhle vypadala normalizační budoucnost v roce 1986. Brrr. Tohle nemohlo zaujmout snad ani tehdy, tedy pokud člověk nepracoval v nějaké té poloautomatizované fabrice a nebyl do všech těch hejblat blázen. Za mne je to jeden kotouč s programem procesu automatizované výroby a to jenom za účast Jeskyňky (Tarábkové). * ()
Klasická budovatelská splácanina o zavádění automatizace do fabriky. Rozhoduje se mezi testováním nedokonalé verze programu, nebo čekání na verzi kompletní. Z toho zcela pochopitelně vznikají třenice mezi náměstky a dělníky. Kdyby více prostoru dostala Adriana Tarábková, možná bych pár hvězdiček přihodil, takhle bohužel jen upachtěná jedna. ()
Viete čo to je? Softvér. Je v tom program, podl'a ktorého sa tento systém riadi. A další a další hŕba hloupých a prázdných keců. Ale kobieta jest bardzo ładna! Museli k ní dát Doča, aby se něco srandovního nepřihodilo... Ve filmu je i zmínka o budoucím masovém rozšíření home-office. Nu... To se splnilo. Nech žije slivovicová ekonomika! ()
Zajímavosti (3)
- Film sa natáčal v lokalitách Pezinská Baba, Martin, Brno, Bratislava, Vysoké Tatry a Mosonmagyarovar. (dyfur)
- Pracovný názov filmu bol Roboty vo dverách. (Raccoon.city)
- Film videlo v kinách len pár tisíc divákov, ktorí si ho pamätajú najmä vďaka odhaleným scénam poľskej herečky Marie Probosz s hlasom Zdeny Studenkovej. (Raccoon.city)
Reklama