Cena odvahy

Velmi nepovedený film. Je na něm patrné, že všichni zainteresovaní pouze splnili příkaz natočit tento film. Tématem je prosazování věděckotechnického rozvoje v socialistické společnosti. Do průmyslového podniku se mají zavádět nové stroje. Mnoho zaměstnanců i funkcionářů je skrytě i otevřeně proti. Dělníci jsou zváni na předvádění robotů. Ty působí hodně archaicky a nepřesvědčivě. Na těchto akcích otevřeně vystupuje hlavně mistr, který by přišel o své vedoucí místo. Nahlížíme do psychologie dalších postav a je to opravdu velice špatný slepenec. Polská herečka je zde jen pro svůj exteriér, ale film nezachrání. Ani výborní slovenští herci Hryc a Dočolomanský úroveň filmu nepozvednou. Nejméně věrohodně působí oslavná akce k zavádění robotů. Na pódiu se předvádějí robotické hračky a taneční kreace. Je to velmi trapná akce, kde vypomáhá najatá klaka. Ve filmu je také pokus kritizovat korupci. Jedna z postav všechny uplácí prostřednictvím pozvánek na hony. Když už mu teče do bot a hrozí soud, ptá se, zda je soudce myslivec. Tahle scéna vyzní mimořádně hloupě. Tak to vidí pánové Gek a Čuk (06.04.2010)

,,Soudruhu, robotická linka už pracuje 2,5 hodiny bez poruchy! '' Přiznám se, že Cenu odvahy jsem dal jen s největším úsilím. Koukat se 80 min. na primitivní mechanizovanou výrobu, kde stroje si podávají jakési kovové válce a kde na seminářích o budoucím vývoji mechanizace ve strojírenství jezdí mluvící černobílá televize Tesla se smajlíkem na obrazovce je skutečně vyčerpávající. Film se snaží být i filozofický, hlavně ústřední manželský pár nad něčím neustále přemýšlí a nejvíce nad tématy jako budoucnost a věda, člověk a stroje... no hotové peklo. Naštěstí zlého manažera a milence Hrycovy ženy Dočolomanského klepne pepka v bazénu a hodný frézař Hryc po tvrdém boji dojde uznání nejen od koncernového ředitele, ale i od své ženy. V závěru filmu můžeme vidět jak si v kulturním domě na pódiu hraje Hrycův syn s mluvící jezdící televizí - pinkají si balónky. Ano takhle vypadala normalizační budoucnost v roce 1986. Brrr. Tohle nemohlo zaujmout snad ani tehdy, tedy pokud člověk nepracoval v nějaké té poloautomatizované fabrice a nebyl do všech těch hejblat blázen. Za mne je to jeden kotouč s programem procesu automatizované výroby a to jenom za účast Jeskyňky (Tarábkové). * (21.05.2013)

,,PRÍTOMNOSŤ JE BUDÚCNOSŤ BUDÚCNOSTI.“ __ Idelogická stránka mi natoľko neprekážala, ako skôr nereálne znejúce dialógy, niekedy hovorené až s prednesom (Pántik) a tiež zbytočný Hrycov vnútorný monológ. Takto sa predsa ľudia spolu nerozprávajú. Téma manželskej nevery mala okoreniť fádny príbeh, preto sa - vtedy 25 ročná - polka Maria Probosz neváhala viackrát ukázať v plnej kráse. Výsledok je však predvídateľný a vyústeniu problémov s mechanizáciou výroby (logicky) zase chýba dramatickejší oblúk. Príjemne ma prekvapilo technické spracovanie robota a 80 minút je v tomto prípade akurát postačujúcich. (109. hodnotenie, 16. komentár k filmu) (12.07.2020)

Klasická budovatelská splácanina o zavádění automatizace do fabriky. Rozhoduje se mezi testováním nedokonalé verze programu, nebo čekání na verzi kompletní. Z toho zcela pochopitelně vznikají třenice mezi náměstky a dělníky. Kdyby více prostoru dostala Adriana Tarábková, možná bych pár hvězdiček přihodil, takhle bohužel jen upachtěná jedna. (17.04.2007)

Tak soudruzi, pojďme to ohodnotit, soudruzi. Soudruzi!! Já si myslím soudruzi, že soudruh scénárista i soudruh ředitel, pardon, soudruh režisér, „vyrobili“, soudruzi, blbinu, která nemá obdoby… Ale, jo má, viděl jsem podobných blbin více. Nebýt zde občas záběr na nahatou Mariu Probosz, tak se nebylo vůbec na co dívat. V podstatě šlo o líp udělanou inscenaci. Tento film nedoporučuji, raději zajděte na škopek. (18.01.2016)