Rákosníček a hvězdy

Tuhle jsme přišli na to, jak že to bylo s tím Rákosníčkem... Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet (vlastně za oblaky dýmu), byl rybníček Brčálník (od slova brko) a v něm žil Rákosníček s pěkně vyhuleným hlasem. Každou chvíli tancoval s hvězdičkama a sedlal souhvězdí - a dokonce když spal, tak byl pěkně high. No a pak nemají české děti už v útlém věku pěstovat pod postelí marjánku! (02.05.2013)

Prvni serie je naprosto bezchybna. Jak zacne Zahradnikova hudba a Bohdalova pronese: "Za mlhou hustou tak, ze by se dala krajet a mozna jeste dal...", sednu si a divam se, i kdyz jsem sel puvodne do knihovnicky pro Nietzeho eseje (pro vysvetleni: Jen je v ramci uklidu prendat z leve strany na druhou, ne je cist). Vsechny pribehy jsou zabavne, nejvic ten s placicim drackem a pak se psy, co nejsou hlidaci, nybrz honici. (26.06.2009)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. Rákosníček OBČAS nebyl výjimkou. (20.11.2014)

nostalgické -4* v dětství byl Rákosníček jeden z mých oblíbenějších večerníčků, a to nejen díky skvělému nadabování od Jiřinky Bohdalové, ale i milé animaci od plodného Zdeňka Smetany. Asi pro dnešní mláďata je to málo akční, ale určitě vhodnější než mnohé jiné pohádky. Sice moc poučení tam nenajdou, ale je to plné dětské fantazie. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.02.2021)

Rákosničí trojřadový seriál patří k těm nejlepším, které byly během normalizace natočeny. I on nese - v ideálním zdůraznění - všechny zásadnější rysy naší národní povahy: Vyniká obmyslnou a rozšafnou dobromyslností sympatické hlavní postavy, její nemalou nápaditostí, schopností rozhořčit se z hloubi duše, je-li konfrontován s opravdu nepřijatelným. Jiřina Bohdalová se stala vedle dalších - Högra, Brodského, Dvořáka, Nárožného - oprávněnou stálicí tohoto svérázného dabingu kreslených nebo loutkových figurek. Večerníčky tohoto druhu a kvality spolehlivě spojovaly děti všech generací a neměly starosti se sledovaností. Polistopad alespoň zčásti alespoň poněkud na tuto nosnou tradici české školy animovaného filmu navázal. V tomto ohledu je úloha České televize nedocenitelná. (07.02.2008)