Pohádky z mechu a kapradí

Pokud lze, trávívám přelom roku v kavárně Malá ryba. Jednou se nad ránem dostavila asi pětičlenná mezinárodní skupina mladých hudebníků. Šli ze štace a tady začali hrát jen tak, k nemalé radosti všech přítomných. Zlatým hřebem bylo, když dva z nich, Češi, houslista a pozounér, rozjeli znělku Křemílka a Vochomůrky. Byl jsem v nebi. (29.01.2012)

rozhodl sem se, ze dnes udelam poradek v pohadkach a ohodnotim je podle toho, jak je maj v lasce moje deti, tj. ti, pro ktery jsou urceny. Meni se doba, zivotni styl i deti... pohadky, na kterych sem ja vyrustal uz nemaji takvou odezvu, takze po nekolika neuspesnych pokusech s Kremilkem a Vochomurkou, Rakosnickem sem to zabalil a hlasuju za ne za odpad! vyjimkou je Krtecek a Maxipes Fik, ty byly prijaty s nadsenim. (18.11.2014)

I když mně tyhle večerníčky kreslené jedním z našich nejznámnějších a nejoblíbenějších kreslířů panem Zděňkem Smetanou moc nebavili protože dějově pro mně nebyli zajímavé třeba tak jako Hurvínek, tak ale musím uznat i přesto že už tolik na pohádky nekoukám a večerníčky už také skoro vůbec ne jen občas a jen nanejvýš 1 sérii když to srovnám se současnými že i tyhle večerníčky co jsem třeba já moc nemusela jsou krásnější. A at se vám to líbí nebo ne ale paní Bohdalová je paní herečka a dabérka především protože obětovat svůj hlas pro děti na celém světě a i pro vás co si jí nadáváte Bohdalka to by každý neudělal právem se o ní mluví jako o národním Českém pokladu, nejlepší z nejlepších z dob minulých kteří nám předávali kulturu vymírají a až tady nebude ani jeden z nich tak si možná až pak uvědomíte jak jste byli hloupí a pohrdali nad něčím co si to nezasloužilo. (01.03.2024)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak OBECNĚ nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. (09.01.2015)

Pamatuju si, že tenhle večerníček byl na mě až příliš poetický a umělecký, něco, co jsem tehdá jako malý prostě ocenit nemohl a styl animace nebyl už vůbec moje kafe (teda limonáda). Vše zachraňovala hudba. A protože u večerníčků dávám hodnocení zcela neobjektivně podle mých dětských zážitků a vzpomínek, nemůžu jinak, ale nechci tím srážet jeho kvalitu. (12.06.2005)